Hradba západu

17.04.2020

Asi najlepšia kniha čo som od Červenáka čítal. Plná bojov a vykreslených osudov nie len kapitána Kornela ale aj mnohých iných. Boj s Turkami o Nové Zámky a našu kultúru bol naozaj tvrdý.

09.04.2020

Velmi pěkná série. Ani u jedné knihy jsem se nenudil, naopak jsem se těšil, až se ke čtení zase dostanu. Před autorem smekám, série může lehce konkurovat knihám světových autorů fantasy. A už teď se těším na jeho další sérii Kapitán Stein a notár Barbarič, která je snad údajně ještě lepší. Nicméně u nás v knihovně ji bohužel nemají.

21.03.2020

Pro mě rozhodně nejlepší kniha série, tentokráte striktně lokalizovaná a žádný cestopis, jak bylo dosud zvykem. Opravdu skvělý závěr s hořko-sladkou pachutí. I když člověk z dějin ví, jak to dopadne, pořád doufá, že se Ujvár ubrání, že by to přece jenom mohlo vyjít, vždyť je to fikce. Hrozně by mě zajímalo pokračování příběhu, ale je asi hodně nepravděpodobné, že by jsme se ho dočkali, a asi by byl i zbytečný. Potěšil mě návrat Erži, kterou jsem si v prvním díle oblíbil, ale mohla dostat trochu větší prostor.

02.01.2020

Hezkých deset let strávených s kapitánem Báthorym. Bojové scény, dobývání, myslím, že to bylo důstojné zakončení s románovou ságou. Autora musím pochválit, děj utíká, nitky postav se spojují, z léty Ďuro zraje jako víno.

30.12.2019

Zavŕšeniu dobrodružstiev kapitána Báthory jasne dominuje veľkolepé obliehanie pevnosti v Nových Zámkoch. Ďuro si zjavne poctivo naštudoval všetky dobové pramene a suverénne servíruje také záľahy cudzokrajných názvov hradieb, zbraní a vojenských hodností oboch zúčastnených strán, že ani rozsiahle vysvetlivky na konci knihy mi nestačili. Častokrát mi to už pripadalo tak, že len machruje na čitateľov :-) Keď ale chcel byť tak autentický, mal si dať pozor aby všetci od veliteľov až po posledného knechta nehovorili ako z čítanky. Kniha ako taká sa ale číta jedným dychom, sústredenie deja na pevnosť a jej okolie pomohlo zovretosti dejových línii. Bojové scény sú opäť napísané s gustom, nešetrí sa usekanými hlavami ani telesnými tekutinami, ale to už tak nejak Ďurovi patrí. Nechýba ani pre sériu typická prítomnosť nadprirodzena, ale tentokrát je tu skôr na spestrenie a dotvorenie paranoidnej atmosféry, pričom netvorí ťažisko príbehu ako v Bránach Irkally. Potešil ma aj drsný zvrat v polovici knihy a celkovo to, že autor so svojimi postavami nejednal práve v rukavičkách. Z môjho pohľadu zakončenie ako sa patrí, hoci k pravému nadšeniu ešte čo-to chýbalo. 8/10
PS: Kaprál Remenár je môj bratranec :-D Aby ste ma chápali: Bratrancov švagor už dlho pomáha Ďurovi so zháňaním podkladov pre jeho knihy a požiadal ho, aby po bratrancovi pomenoval postavu v knihe. A aby toho nebolo málo, tak jeho švagor sa volá Lončík a nájdete ho v aj poďakovaní :-)

07.12.2019

Nejprve si dovolím drobnou kritiku, než se uchýlím k velebení díla. Ač mě Juraj dokázal udržet bez větších výkyvů zájmu u knihy až do konce, musím podotknout, že - z čistě subjektivního pohledu - roztáhnout příběh točící se kolem jednoho obléhání jedné pevnosti na nějakých pět set stránek není nejšťastnější nápad. Holt jsem byl zvyklý z předchozích knih na něco jiného - cválání krajinou, různá místa, různé situace, zkrátka na menším rozsahu stran toho hrdinové stihli v minulosti podstatně víc. Byl jsem v pokušení právě za tohle ubrat jednu hvězdu v hodnocení, ale nakonec jsem to neudělal. Právě to, že i přes velmi omezený prostor dokázal autor rozvést příběh do takového rozsahu a ještě udržet napětí, si zaslouží plný počet :-) Jinak naprostá spokojenost, hadrácké přičmoudlé kebule pukají pod údery čakanů, mečů a kulí z mušket o sto šest, příměs fantastiky na pozadí historických událostí opět výrazněji neruší a i pár těch naprosto nečekaných zvratů se našlo. Jen jednu nelogičnost nemohu Voroninovi odpustit - když už bych tu vlčí čubku dostal do spárů, rozhodně bych jí po tom všem, co spáchala nesvázal a netransportoval někam do horoucích pekel před řádný soud. Předhodil bych jí nejdříve svým vojákům a když by se hoši dostatečně vyblbli, nechal bych jí smáznout z povrchu zemského, jaképak copak. S sebou bych vzal maximálně její nasolenou makovici, jako důkaz. Ale chápu, že jí autor potřeboval pro další vývoj příběhu, tak to pořešil trochu jinak.

30.11.2019

Červenákov aktuálny opus som si užil maximálne a radím ho k jeho najlepším knihám. Svižne napísaná akčná jazda, ktorá sa číta s ľahkosťou, za ktorou stoja hodiny poctivej práce s priam akademickou dôslednosťou. Hradba Západu predstavuje ďalší príklad toho, prečo sa Juraj Červenák považuje za slovenskú spisovateľskú špičku.

23.11.2019

(SPOILER) POKRAČOVÁNÍ (!!! A OPĚT BACHA NA SPOILERY!!!):

Pár (doslova) bonmotů:
V politice je to jako v manželství. Když chceš mít klid, postarej se o plná břicha.
Ze slibů se tesají základy, na nichž vyroste chrám moci.

Co se Iskendera týče, tak trochu jsem čekala, že bude mít prsty v tom požáru právě on. Něco ve smyslu sebevražedného atentátu. Uznávám, že jeho skon byl beztak efektní - a jak jsem psala v komentáři k předchozí knize, vývoj jeho postavy čtenáře zabolel. Když se ke konci do věci vložil Báthory se svojí snahou vše ukončit, musela jsem si nalistovat rozloučení těch dvou na konci prvního dílu:

„Co s námi bude, Korneli?“ zahuhlal mladík rozbitými, zkrvavenými rty. Jedno oko mu úplně zavřel otok, druhým jen tak mžoural. „Co jen s námi bude?“
„Nevím, chlapče,“ zachraptěl Báthory po pravdě. „Nemám tušení.“

Když jsem se při čtení dostala ke kapitole, v níž se Juliana postará o noc plnou vzrušení, ani v nejmenším mne nenapadlo, oč půjde. (Ostatně tohle se mi líbí, jak si čtenář v úvodu přečte anotaci, a klade si otázku, o čem daná kapitola bude?) A šok byl řádný, za to dávám autorovi všechny palce nahoru!

„Večer U Italů?“ usmál se křivě.
„Platíš.“
„Jako vždycky.“

Vnitřní nepřítel v pevnosti přidal knize na napětí, jen jsem se lehce ironicky neubránila srovnání Báthoryho a Voronina se Steinem a Barbaričem coby vyšetřovateli nadpřirozených jevů. Ač mám ráda i druhou dvojici, ta první je mému srdci pořád bližší. A o to hůř jsem nesla naplnění požárové věštby. Stejně jako u Urbanovic statku, i zde jsem odmítla uvěřit, dokud na vlastní oči neuvidím tělo, navíc zde byl ten příslib s Eržikou, ale s ubývajícím počtem stran a s bitvou u vozové hradby jsem začala propadat malomyslnosti. Hned po odpinknutí tohoto komentáře mám v úmyslu skočit na webovky cervenak.sk a položit tam velmi zvídavý a neodbytný dotaz! Celým srdcem doufám, že ještě společné posezení s korbelem (Kornelem) a dýmkou (dumkou) bude…

Ten konec, ten konec… Trochu naděje, že to nebude úplné zakončení cyklu, jak mnohokrát padlo a já to přijala za své, ve mně zanechávají další ze slov rozloučení mezi ústředním hrdinou a Čelebim, jejichž role se několikrát změnily a osudy proplétaly, splétaly a rozplétaly:

„Možná se už niky nepotkáme, kapitáne.“
„To nikdy nevíš. Osud má zjevně zálibu křížit naše cesty.“

Ačkoli pojetí hrdinů je lehce černobílé (neomylný sniper Voronin a „James Bond“ protitureckého světa Báthory, při vyslovení jehož jména v každé knize minimálně 15x zazní obdivný přívlastek „Slavný Turkobijce!“), mně to ani trochu neva a chci další jejich příběhy! Klidně formou povídek, smířím se se vším. Jen ne s tím, co mě na konci knihy čekalo. Za to ta jedna hvězdička dolů, ač jsem včera nad knihou čtenářsky vzdychala rozkoší. Ač obvykle chválím otevřené konce, neb dráždí moji představivost a nechávají čtenáři prostor pro vlastní zakončení děje, tentokrát ve mně zůstalo příliš mnoho otázek a nezodpovězených odpovědí.

EDIT: Napsala jsem a odpověď přišla obratem. Bude ještě jeden díl (Já to věděla!), jen se ještě neví kdy :-).

Jisté slovenské město už pro mne nikdy nebude tím, co bývalo. Na závěr tedy: Nitraaa!

23.11.2019

(SPOILER) I děla na hradbách Ujváru měla jména. Naopak pro turecké kanóny měli obránci spíše nelichotivá označení. Bačalušu nazývali Obluda, Drtič kostí nebo prostě „ta velká svině“.

!!! POZOR SPOILERY !!!

Dočteno a zaklapnuto před malou chvílí. Než přejdu k celkovému dojmu, tak pár postřehů:

Stržení bodu dolů by si zasloužila příliš krátká látková záložka, která je sice hezky uprostřed hřbetu, ale nedosáhne až dolů, když je čtenář hodně na začátku nebo hodně na konci.

Díky Červenákovi jsem se naučila kupu nových slov, tentokrát z ranku fortifikačního (namátkou: kontreskarpa, poterna, šance či armování). Anebo jen turecké tituly a pojmy; kupříkladu tahle věta je kouzelná v tom, že jich je několik za sebou a slabší čtenář si rve vlasy, co z toho je označení vojenské hodnosti, co z toho titul a co jméno:

„Můj pane, přijel čavuš baši Ibširli Mehmed aga a žádá tě o přijetí.“

Obecně bych ocenila ucelený souhrnný poznámkový aparát na jednom místě, ideálně v tištěné formě a s obrázky, a hezky i životopisné medailonky osob, co knihami zástupem prošly. Protože jsem ale realista, je mi jasné, že nic takového nebude, a tak se touto cestou přimlouvám aspoň za formu internetovou (bo jsem mimo jiné taky optimista).

Obdivuji práci, která za psaním musela stát, veškerou přípravu a zjišťování faktů. Všechno působilo uvěřitelně, od popisů oblečení a vykreslení charakterů postav, přes popis průběhu obléhání, užívané turecké formulace v rozhovorech s nadřízenými či křesťanské nadávky, po popis tureckého psacího náčiní. V jednu chvíli sice Voronin vykouřil všechen tabák, ale pak si chutě zapálil, to byl ovšem snad jediný lapsus, který jsem objevila. A přiznám se, že jsem se ani šťourat nesnažila, naprosto jsem skočila Červenákovi na špek. Učí se na slovenských školách tohle údobí dějin podrobněji než na těch českých? Uhry máme za humny, ale přesto o jejich dějinách nevím skoro nic... Zajímalo by mne, zda autor při popisu jednotlivých historicky reálně existujících osob vycházel z nějakých pramenů, zda sedí i časové údaje uváděné v knize v souvislosti s průběhem obléhání, protože pokud ano, tak nejen smekám, ale i se klaním. A hezky po orientálním způsobu, na všech čtyřech s čelem na zemi.

(EDIT: Tak jo, jedna věc mě napadla - s ohledem na to, co vím o francouzské barokní hygieně, si kladu dotaz, zda se na Uhersku skutečně nosily nejen spodky, ale i dámské kalhotky. Ve Francii se totiž běžně chodilo "na ostro".)

Knihu jsem začala číst bezprostředně po dočtení předchozího dílu, takže jsem hezky navázala. Člověk by si řekl: „Je to o obléhání pevnosti, to bude pěkná nuda!“ ALE ani náhodou! Předně: Ve čtyřce se naši hrdinové rozdělili. Nyní se snaží setkat, ale neustálé vnější vlivy jim to hatí. A když se nakonec sejdou, není to žádný tanec jednorožců na duze. Kromě turecké hrozby a ozbrojenců, kteří křižují krajinu na jedné straně, a vedle osobních sporů uvnitř císařského vojska na straně druhé, totiž Ďuro opět do knihy přidal magii, a ne v malé porci. Bílý vlk, krvavý medailon, znesvěcení v rámci jednoho mnišského řádu… zkrátka: autor se svým postavám rozhodl řádně zatopit. I kdyby se v rámci děje soustředil jen na popis dobývání Nových Zámků, žádné nudné a nevýrazné čtivo by to nebylo, ale spolu s vším, s čím se ještě Báthory & Co. museli potýkat, to byla pořádná jízda a já si ji náležitě užívala. (Včera jsem četla dlouho do noci a kdyby mi nezačaly padat oči, četla bych dál. To se mi dlouho nestalo!)

V úvodu potěšilo setkání s další známou postavou, na kterou čtenář po všech těch dobrodružstvích a protivenstvích možná zapomněl. A její rozhovor s Voroninem dal čtenáři tušit, že z toho bude něco víc. Pravda, lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nezažárlila, ale což, postavy patří autorovi a pokud se rozhodne vehnat je do chomoutu, proč ne. A docela jsem se začala i těšit na novou zápletku a zajímavý příběh…

Jenže mezitím přišla nálož. A ne jedna. A nemluvím jen o dělových koulích, které otřásaly hradbami jednotlivých ujvárských bašt. Samotný příběh Evlyii brnkal na nervy, a jelikož o tomhle výseku dějin opravdu nic nevím, netušila jsem, jak nakonec intriky proti vezírovi dopadnou. Ovšem překvapivě jsem se nebála o Čelebiho, ale o Kadizadeho, který mi tak nějak přirostl k srdci. Jeden by si řekl: Turek a ještě zrádce! Ale Červenák ho vykreslil se vším všudy a získal tím pro něj sympatie nejednoho čtenáře. Oproti tomu Čelebi tentokrát sympatie možná ztratil, i když jeho pohnutky byly opět napsány tak lidsky, že by se leckdo na jeho místě zachoval stejně.

22.09.2019

Nelze jinak, než za poslední díl a celou sérii dát plný počet a uctivě před autorem smeknout. Když si člověk vezme, že valnou většinu té bichle tvoří popis válečné řeže, množství usekaných hlav, ustřelených končetin a vyhřezlých vnitřností... přesto jsem se nedokázala odtrhnout, abych došla s Kornelem až na konec (nebo nový začátek?). Díky, pane Červenáku, čas s kapitánem Báthorym jsem si užila na jedničku!

25.08.2019

,,Kruh se uzavřel"... Toto byl asi nejlepší díl. Pan Červenák má dar vyprávění. Doufám, že bude pokračovat. Doporučuji.

16.06.2019

Tak jsem se dostala zatím asi k poslednímu dílu našeho kapitána Báthoryho..A bylo to fenomenální..Naprosto mě to dostalo a konec i přes pár špatných zpráv byl výborný.Vůbec by mi nevadilo další pokračování,a jestli bude,tak Voronina budu velmi postrádat..Kdybych mohla,dám deset hvězd,prostě to bylo perfektní

14.06.2019

No čo na to povedať priatelia, aj keby to končilo takto, tak som spokojný. Ten vývoj deja a postáv, autor nie len dáva ale aj berie (hlavne smrťou niektorých postáv). Neviem ako to autor robí, ale zatiaľ to ukončil perfektne. Ak pribudne pokračovanie, s radosťou sa na to vrhnem, ale ak nie, s ešte väčšou radosťou si niekedy zopakujem celú sériu ešte raz....a to nezvyknem čítať ani jednu knihu dva krát ;-) :-D

13.06.2019

Super, zasa si autor ponechal pootvorenú bránu k pokračovaniu, už sa teším.

28.05.2019

Při čekání na další díl série: "Kapitán Stein a notář Barbarič", střihla jsem si jednoho Báthoryho a nebyla jsem zklamaná. Na Červenákovi je sympatické, že nemá téměř žádné výkyvy v kvalitě, stabilně píše dobře, dokonce se mi zdá, že čím dám tím líp. Autora se vyplatí sledovat i na CSFD, co doporučí, na to se dá opravdu dívat :)

26.04.2019

Skvěle napsané! Nemohla jsem se dočkat, až vyjde Hradba západu. Dokonce jsem si teď přečetla znovu celou sérii (přeci jen, čekání bylo dlouhé a není na škodu si obnovit všechny důležité momenty). Příběh začíná přesně tam, kde skončil Železný půlměsíc. Napínavé od začátku do konce a závěr byl dost nečekaný. Jako vždy, super kniha.

20.04.2019

Na "Báthoryho pětku" jsem se hodně těšil už na Vánoce, bohužel papírová kniha nedorazila a e-kniha by se mi nehodila na výstavku. Z anotace sice bylo jasné, že půjde především o válečnou řežbu, což mi obvykle moc nevyhovuje, ale Ďuro je zkrátka Ďuro a v jeho vybraných seriích nesmím minout ani díl. A tak, že jsem se nespletl. Příběh je parádní, postavy super napsané, fantasy/hororový prvek je přítomen, akorát že zkrátka a dobře takových 70% knihy je tvořeno popisem válečné vřavy včetně dobových popisů složení hradeb a zbraní (jak je u Bathoryho zvykem). Představte si bitvu o Helmův žleb rozmáchnutou do 500 stránkové knihy a okořeněné trochou listů encyklopedie historického šermu a dobývání pevností. Nebudu zakrývat, že jsem některé akční pasáže a popisy bitev při čtení poněkud urychlil (vždy mne ovšem zaujal nějaký krvavý detail, povětšinou spočívající v popisu toho, co vypadne z rozpáraného křesťanského či osmanského břichu) , ale o to více jsem si vychutnal ten zbytek. 80%

14.04.2019

Další skvělé dobrodružství

12.04.2019

Takže Báthory popáté a v nejlepší části díla, si myslím.
Nechybí tu akce, napětí, humor a nakonec i nějaká ta magie dodaná prostřednictvím zákeřné baronky Rónayové.
Autor nám během let naservíroval perfektní sérii plnou dobrodružství, cestování, lásky, věrných přátelství i intrikaření politiků, ale také dostatek bitev a střetů a samozřejmě magie.
Bude se mi s Báthorym těžko loučit, jenomže všechno má svůj konec.