Dobrodružství kapitána Hatterase
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/919/bmid_dobrodruzstvi-kapitana-hatterase.jpg
4
136
136
Román se odehrává v roce 1861 a jeho obsahem je popis britské výpravy k severnímu pólu vedené kapitánem Johnem Hatterasem. Ten je přesvědčen, že kolem pólu je volné nezamrzlé moře, a je svým cílem přímo posedlý. Nezabrání mu v tom ani vzpoura posádky jeho lodi, která s ním nechce pokračovat v nebezepečné cestě a loď dokonce zničí. Pokračuje s několika odvážlivci dál a nalézá u břehu pevniny nazvané Nová Amerika trosky lodi předcházející výpravy ze Spojených států amerických. Na Nové Americe, ležící zhruba na 83 stupni severní šírky a 120 stupni západní délky, cestovatelé přezimují. Velkou zásluhu na jejich přežití má především jeden z členů výpravy, doktor Clawbony, který například dokázal zapálit oheň pomocí čočky vyrobené z tvrdého ledu, pro boj s medvědy vyrobit náboje ze zmrzlé rtuti a masový útok medvědů zastavit výbuchem střelného prachu, odpáleného elektricky. Tím ale jejich dobrodružná výprava zdaleka nekončí...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1995 , NávratOriginální název:
Voyages et aventures du capitaine Hatteras, 1866
více info...
Přidat komentář
Jedna z těch Verneových knih, které řadím do takzvané druhé řady. Neříkám, že Hatterasova posedlost není zajímavá, neshazuje ji ani současné poznání o krajích stále méně trvalého sněhu a ledu. Spíš je tak nějak schématická a místy tak trochu samoúčelná. Nelze ji ale upřít tradičně výborné vypravěčské mistrovství, takže ač nepatří mezi moje nejoblíbenější, dopustit na ni nedám.
Příběh sám o sobě je velmi slušný (i když zrovna titulní hrdina je více než nesympatický), jen by mu prospělo výrazné zeštíhlení. Ty desítky průlivů, desítky ostrovů, ale hlavně neskutečně nudná vyprávění o spoustě předchozích polárních výprav - a v nich desítky průlivů, zálivů, ostrovů...
Zkrátka jsem rád, že jsem se ke knize dostal, ale ještě radši, že jsem ji zdolal.
První v dospělosti přečtená Verneovka, která mě bavila. Konečně něco, kde hlavní hrdina není úplný záporák, postavy působí vcelku opravdově a občas se i dostanou do úzkých. Navíc tam byl pes. Dobrodružství kapitána Hatterase bylo konečně dobrodružství, které jsem od Verneovky čekala. Trochu mě to naladilo si přečíst nějaké další, které mám doma.
ARKTÍDA. Dal som si už štvrtú verneovku v rade o dobrodružstvách z polárnych oblastí (po Césarovi Cascabelovi, Zlatej sopke a V krajine kožušín). Ak by som mal určiť poradie, tak prvý by bol Hatteras, 2. - 3. kožušiny a Cascabel, 4. sopka. Ak váhate, kľudne berte knihu a čítajte. Vynikajúca! Tie opisy polárnych oblastí a života v nich doviedol Verne v tomto diele k absolútnej dokonalosti. Väčšina deja sa točí okolo Hatterasa, ktorý môže byť čitateľovi odporný svojou tvrdohlavosťou ísť na Severný pól za akúkoľvek cenu, aj ľudských životov. Na druhej strane, je jeho zarputilosť obdivuhodná. Ale pre mňa bola highlightom knihy postava doktora Clowbonnyho, neuveriteľného človeka. Vždy pozitívne nalaladeného, sršiaceho humorom, praktickými radami, obrovskými znalosťami a najmä schopnosťou, nájsť východisko z akejkoľvek prekérnej situácie. Škoda, že takýto ľudia dnes už existujú iba v spisovateľskej fantázii. Medzi topky knihy počítam boj s medveďou tlupo, ktorá ich napadla v ľadovom domci. Fakt výborné čítanie a za mňa plná paľba - 100 percent.
No, co si budem.... na čtyři hvězdičky to nebude. Tohle bylo takové všelijaké. Viděno dnešní optikou, jeden zabedněnej sebestřednej magor se stůj co stůj snaží dosáhnout severní točny, je mu úplně jedno za jakou cenu, hlavně když to bude ON, komu se to povede, neváhá při tom případně poslat do záhuby sebe, ale i loď, na které pluje spolu s její posádkou, které ovšem z "taktických" důvodů neprozradí, kam plují. To se pak nemůže divit, že valná většina osazenstva lodi se začne šprajcovat, až nakonec loď zapálí a zmizí. Převážnou většinu knihy pak tvoří popis toho, jak to probíhá a vypadá na ledových pláních nedaleko severního pólu v krajích, které jsou asi málokomu blízké, pořád se chodí nebo pluje odněkud někam (nebo spíš nikam) v zajetí sněhu, ledu a mrazu a také se v knize neustále objevují odkazy a narážky na nejrůznější polární výpravy, o kterých jen těžko říct, zda byly opravdu někdy uskutečněny nebo si je fantasta Verne vyfantazíroval sám, a já to fakt neměl chuť dohledávat.
Aby to bylo zajímavější, Angličan kapitán Hatteras a jeho nejvěrnější společníci (nebylo jich zase tolik) při neúspěšné výpravě za kdesi v ledové pustině údajně uskladněným uhlím najdou polomrtvého Američana, o kterém neví, co si mají myslet a postupně jim a hlavně Hatterasovi dochází, že je to zřejmě velký sok v cestě za slávou objevení pólu. Jejich vzájemná stále gradující nenávist náhle mizí jak mávnutím kouzelného proutku při jedné z mála akčnějších scén celé knihy a rázem jsou z nich nejlepší přátelé, společnými silami usilující o společný cíl. Toho je dosaženo (nebo snad není??) v několika málo odstavcích, a pak šup, a to, na co jsme při cestě tam potřebovali celou knihu o 500 stranách, dáme v obráceném pořadí na několika málo stránkách... No, na 500 stran tam té akce a dobrodružství opravdu moc nebylo.
Tahle kniha se rozhodně nezařadí k těm verneovkám, po kterých bych někdy sáhl znovu.
I přesto,že jsem starší ročník tak jsem se do Verneovky zakousl.Je pravda,že je to méně známá ale kdo chce tak si ji přečte.Začátek obestřen tajemstvím kde a kdo je kapitán Hatteras,bylo ji zděleno,že kapitán je doga Duk.Posádka byla složena z námořníků kteří vyděli lehký výdělek při cestě k severnímu polu.Mimo jiné se tu nacházel doktor Clawbonny pochodující encyklopedie s knihovnou dohromady.Tak vzhůru do neznáma.
Tohle je méně známá Verneovka, ale poměrně dobře se čte a není špatná. Až na ty rozvláčné popisy, které jsou ale autorovi tak vlastní.
Asi už jsem na Verneovky starej , přesto jsem se pustil do čtení. V dnešní době už to není tak dobrodružné a obdivuhodné jako v době svého vzniku. No co se dá dělat , ale i tak se to dá vklidu číst. Nikomu jsem nefandil, nikoho nesoudil. Stejně mají všichni polárníci můj velký obdiv.
Z tohoto příběhu oblíbeného autora mi bohužel v paměti kromě námětu nezůstalo nic. Uvažuji, jestli v této sešitové edici Karavany, kterou jsem četl, nebylo dílo podstatně zkráceno.
Kapitán Hatteras je nedospelý melancholický snílek, ktorý si za tatkove peniaze plní detský sen, pričom neváha obetovať cudzie životy. Je to tak hnusná postava, až sa človeku rozum zastavuje. Akoby vypadol z učebnice patopsychológie.
Jednoducho, vynikajúci, prepracovaný román z pera autora, ktorý častoraz v iných dielach najprv písal, až potom myslel.
Samozrejme, aj v tomto diele miestami píše naivné nezmysly - akáže by to bola verneovka, keby autor netáral nefundovane o zemepise, o faune a flóre v súvislosti so zemepisnou šírkou, o technike a najmä elektrine, atď. No napísal výborný drsný príbeh s perfektným psychologickým náčrtom hlavného ne-hrdinu.
Slovenský spisovateľ Ronald Wyeth vraj k tomuto dielu píše (alebo možno už napísal) voľné pokračovanie. Na to sa teším.
Hrdina je tak trochu prototypem v některých osobnostních rysech třeba pro Steve Jobse nebo i pro Elona Muska. Ale je fakt, že ty nekladné postavy byly vykresleny opravdu dobře!
Hatterasa môžem označiť za moju najobľúbenejšiu Verneovku, dosť drsnú a hardcore a to nie len kvôli až absurdnému plahočeniu zamrznutými pustinami. Na začiatku vypláva loď na ktorej nikto netuší kam idú a samotný Hatteras sa objaví až vo chvíli keď už nemôžu len tak cúvnuť. Ten chlap je totiž dosť psychopat, jeho jediným životným cieľom je severný pól a neváha pre to obetovať čokoľvek alebo kohokoľvek. Napriek tomu sa mu dá celý čas fandiť aj keď sa zdá že cesta je už čistý nezmysel, posádka sa konečne vzbúri, loď vybuchne a on len s pár vernými ( medzi ktorými vyniká naopak absolútne kladná postava veselého doktora Clavbonyho ) na truc celému vesmíru šliape snehom a ľadom ďalej a ďalej až k takmer surrealistickému finále na sopke kde Hatteras konečne príde o zbytok rozumu. Tá príchuť šialenstva tomu asi dodávala šmrnc.
Tato Verneovka mě v dětství minula a nebýt toho, že jsem nedávno četl Simonnsova Terrora, možná bych dal tomu samolibému, sobeckému Hatterassovi vyšší hodnocení - 55 %
Pro mě osobně jedna z nejlepších verneovek, která dobře ukazuje, že Verne dokázal psát i poměrně drsné romány, které nemusely sestávat jen z klasického romantického děje zaplněného naivními lidmi. Hlavními pozitivy knihy jsou tak nečernobílé postavy, tradičně spousty zeměpisných či dějepisných zajímavostí, a především skvělý popis toho, jak probíhaly výpravy za dobytím severního pólů, a to se všemi jejich těžkostmi.
Více k mému hodnocení knihy zde: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/podivuhodne-cesty-julese-verna-zastavka-druha-dobrodruzstvi-kapitana-hatterase-6127
Mrazivý román. Mrazivý nejen prostředím severních polárních krajů, ale zejména charakterem hlavního hrdiny. Hatteras je statečný, odhodlaný, nezdolný, ale zároveň bezohledný a ješitný fanatik, který je schopen obětovat cokoliv a kohokoliv, jen aby dosáhl vytčeného cíle. Podle toho také výprava probíhá. Jediným skutečně kladným hrdinou je doktor Clawbony, díky jehož neustálé dobré náladě, vzdělání a vynalézavosti příběh dopadne tak, jak dopadne.
V knize není prakticky žádná kladná postava, vyjma doktora Clawbonyho. Kapitán Hatteras je pro mě postava záporná, vlastní ctižádosti a ješitnosti by obětoval životy ostatních, i těch, kdo ho nezradili. Zavlekl někam námořníky, a ani neřekl kam poplují. Nejde mu o vědu, ale o sebe. Ne aby něco bylo objeveno pro vědu, ale aby to bylo spojeno s jeho jménem.
Jak již zde zmínil jeden diskutující, náhlá změna od nenávisti k přátelství opravdu v životě nefunguje.
Kniha je jinak psána poutavě, není tu ani tolik popisů jako v některých jiných verneovkách.
Neprávem opomíjený román má snad ze všech autorových knih nejlépe propracované charaktery panáků. Jen škoda toho až příliš idealistického závěru - z nepřekonatelné nenávisti do absolutní oddanosti je přece jen mnohem delší cesta, než jakou autor nastínil. Vhledem k době vzniku a zaměření díla nemám žádných výtek. Doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Za mě osobně je tato kniha dost podceňována, pro mě to byl skvělý zážitek a ukázka toho jakou lidé mohou mít sílu, když mají nějaký sen po kterém touží. John Hatteras je dokonale napsanou postavou a jeho chladnokrevnost byla za mě jeho hlavní předností. Kniha se mi líbila a jako milovník geniálního Julese Verna jsem si její čtení skutečně užíval. Vřele všem doporučuji. VS