Dobrodružství sebeobjevování
Stanislav Grof
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31186/bmid_dobrodruzstvi-sebeobjevovani-d1V-31186.jpg
5
54
54
Srozumitelný průvodce pro sebepoznání i psychoterapii z hlediska nového rozšířeného modelu lidské psychiky. Průkopnické dílo předkládající poprvé souhrn poznatků autora z výzkumů v rámci nového vědního oboru – transpersonální psychologie. Kniha obsahuje podrobný popis principů holotropního dýchání – významného přínosu autora k rozvoji hlubinné psychologie a psychoterapie. Obsahuje i popis dalších postupů oslabujících víru, že jsme pouhým „egem zapouzdřeným v pokožce“. Text doprovází mnoho černobílých obrázků. Doplňené aktualizované vydání.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2000 , Gemma 89Originální název:
The Adventure of Self-Discovery, 1988
více info...
Přidat komentář
Problém u hodnocení knih oproti hodnocení filmů je, že lidi hodnotí knihy, které čtou, a čtou knihy, které je zajímají. Jelikož ale přečíst knihu zabere více času a úsilí než zkouknout film, dochází tu k podivnému jevu, kdy knihy hodnotí nadšenci té oné knihy nebo autora.
Žel, mám to jinak a rád se občas potrestám nějakou nesmyslnou knihou, abych si rozšířil obzory. Vím, že Grof figuruje jako kapacita v oblasti psychologie a nepopírám, že mnoho pacientů může mít různé "mimosmyslové" zážitky, když si zafrčí na nějakém psychedeliku. Ale závěry, které z nich vyvozuje Grof, jsou úplně mimo jakoukoli vědeckou mísu, proto se za vědce nedá považovat. To, co je v knize prezentováno jako transpersonální psychologie, je spíš pseudopsychologie.
Autor pracuje především s tím, co mu pacienti vykládali, nepopisuje příliš, v jakých podmínkách probíhaly experimenty a zda se je se stejnou úspěšností podařilo replikovat, proto se to, co zde píše, nedá považovat za příliš věrohodné.
Pro každého, kdo se věnuje sebeobjevování - Grof přišel s konceptem perinatálních matric a vlivu, jaký na náš život má porod a jeho 4 fáze. V téhle knize tuhle teorii rozpracovává, ukazuje, co jsou hlavní aspekty a jak se vyrovnat s některými následky této první fáze našich životů. Skvělá kniha.
Základní průvodce pojmoslovím a postupy psychedelické terapie, jak holotropní, tak drogové. Vhodný pro seznámení s problematikou a k pochopení systému, kterým autor chápe poznatky získané za léta práce. Pro hlubší vhled do problematiky s větší mírou přesahu je vhodné pokračovat knihou "Za hranice mozku" od stejného autora.
Naprostý skvost. Musím říct, že už dlouho jsem nečetla tak poutavou a neskutečně zajímavou knihu o možnostech, které nabízí psychoterapie za pomoci psychedelických látek. Grof výborně popisuje, jak západní medicína odmítá existenci zážitků z prenatálního období či transpersonálních jevů a absolutně je neuznává jako velmi úspěšnou léčbu psychosomatických a psychických poruch či neuróz. Kniha byla psána v průběhu 80.let 20.století a bohužel, přístup moderní vědy se za těch více než 30 let téměř nezměnil. Na mnoha případech z historie i současnosti můžeme vidět k čemu vede zneužívání drog a právě tyto případy vytváří názor, že drogy jsou špatné. Droga podaná odborníkem pod dohledem má totiž pozoruhodné léčebné účinky a moc nerozumím tomu, proč se v psychedelické psychoterapii nepokračuje.
Líbí se mi příběhy jednotlivých pacientů a nejvíc jsem si užila popisy ztotožňování se s přírodou, flórou, moři a oceány, vesmírem. Zaujalo mě pojetí drog mnoha různých úhlů a závěrečný souhrn psychedelických látek.
Můj první kousek od Grofa, a rozhodně ne poslední - doporučuji. :)
„Nikdy nepocítíš tu pravou radost ze života,
dokud se moře nebude přelévat ve tvých žilách,
dokud se nezahalíš oblohou
a na hlavu si neposadíš hvězdnou korunu,
dokud nepocítíš, že jsi jediným dědicem celého světa,
a víc než to, dokud nepocítíš, že jsou tu i jiní,
každý z nich univerzální dědic jako ty.“
Když se mi tato kniha dostala v roce 1993 do rukou, zapůsobila na mne jako zjevení. Jako návod na vyjevení samotné podstaty vesmíru. Transpersonální rozměr vědomí? Duševní stavy plodu během porodu? Navíc různé stavy navozené nedrogovou metodou (holotropní dýchání)? To byla tedy opravdu síla ! Světoznámý čechoameričan prof. Grof zde podrobně popisuje celou škálu možných prožitků plynoucích z mimořádných stavů vědomí a staví ji do psychoterapeutických, vědeckých a filozofických souvislostí. Nutno přiznat, že vyvodit závěry z takového výzkumu je přinejmenším problematické. Grof byl udělením bludného balvanu nařčen z nezodpovědných experimentů s „intoxikovanými hyperventilanty“. Ani s dvacetiletým odstupem času však neztrácí tato závažná, leč kontroverzní studie na půvabu ani na významu. V devadesátých letech jsem knihu přečetl snad pětkrát a pokaždé jedním dechem. Povinná příručka pro všechny psychonauty. 5*
Stanislav Grof je velmi charismatický člověk, kromě knížek stojí za to si ho vygooglovat a poslouchat jeho příjemný hlas. "západní civilizace je jediná v historii lidstva, která nemá zájem o mimosmyslové zážitky. Tento zájem všelijak potlačuje, psychologie jakékoli spirituální prožitky klasifikuje jako deviaci, a domnívá se, že to z ní činí nejvyšší formu života. tragicky neutiší, jak moc se mílí."...
Autorovy další knížky
| 2000 |  Dobrodružství sebeobjevování |
| 2012 | Když se nemožné stane - Dobrodružství za hranicemi běžného vědomí |
| 1998 | Kosmická hra |
| 1999 | Za hranice mozku |
| 2004 | Psychologie budoucnosti |
Překvapeně musím říct, že jak jsem se na Grofa těšila, protože se mi před mnoha lety hrozně líbil (jeho Vědomí a tajemství smrti mám dokonce v seznamu doporučených knih), tak tohle bylo zklamání. Mám celkem toleranci na to, když si vědec některých disciplín trochu uletí do divočejších hypotéz (a psychiatrie k tomu dost vybízí), protože lidské poznání je omezené a mnoho toho nevíme. Tahle Grofova kombinace transpersonálních, mytologických a paranormálních jevů mi ale místy připadala dost přitažená za vlasy, stejně tak zvláštní odkazování se na některé výzkumy nebo to, jak se kniha snaží tvářit jako odbornější pojednání, ale dává dohromady primárně reporty pacientů. Zdá se mi, že psychedelické vědě tohle může působit trochu i škodu, ač nerozporuju Grofův nesporný životní přínos na tomto poli. No, nevím - asi se nyní k žádné další Grofově knize vracet nepotřebuju…