Dobrodružství v Zemi nikoho
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422391/bmid_dobrodruzstvi-v-zemi-nikoho-1Td-422391.jpg
4
628
628
Na počátku tohoto dobrodružství stojí odpozorovaný večerní rozhovor morseovkou z jednoho okna do druhého. Zprvu útržkovitá zpráva se začne vyjasňovat a Vláďovi s Vinckem se podaří vystopovat, kam ti dva neznámí kluci chodí. Země nikoho, jak rozervaný kraj za městem pojmenují, skrývá mnoho tajemství. Chlapci se pustí do pátrání, ale na každém kroku narážejí na překážky…... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem neměla v plánu číst a ze začátku mi přišla stará a nudná? ale to se změnilo když jsem ji dočetla. Kniha mě bavila. : )
Stačí vidět obálku téhle knížky a vybaví se mi dojmy z ní i celá atmosféra toho dne, kdy mě maminka zahnala kvůli kašli do postele, dala mi hašlerky, napsala omluvenku a odešla do práce. Bráška mi půjčil foglarovku, kterou měl právě rozečtenou (a protože musel jít do školy, byla najednou volná!). To byl den, na jaký nelze zapomenout. Celou knížku jsem zhltla na jeden zátah a jen jsem u ní napětím lapala po dechu. I ten kašel mě přešel : o)
Je trochu legrační číst tak nějak z badatelského zájmu v 48 letech některé foglarovky poprvé. Ale vlastně o to víc si to s tím odstupem folarovce již "nevěřícího" užívám. Dobrodružství v zemi nikoho bych bez váhání zařadil k tomu nejlepšímu, co JF napsal. A to i s přihlédnutím k tomu, nebo právě proto, že tam autor bez jakéhosi velkého vysvětlení či odstupu použije celkem drsný rasový stereotyp, ... SPOILER!! skvěle vylíčený hrůzný nález mrtvoly nechá projít dějem a dále se k němu nevrací nijak jej neuvádí do dalšího děje, či vysvětlení. Prostě mrtvola z vyprávění zmizí a čtenář si může jen (vcelku však kupodivu příjemně) lámat hlavu, nakolik je takový nález mrtvého těla v krajinách Foglarovy fantazie věcí banální každodennosti, kterou nestojí za to se déle zabývat. KONEC SPOILERU. Mírně pro mě rušivé bylo použití hovorového jazyka, samozřejmě mě coby trampa osobně na*ralo vylíčení trampů - tzv. Zelených vest - jako bezectných chuligánů. I když nakonec přece Zelené vesty v příběhu překvapí - ale to si přečtěte sami. Velmi slabý je zde výskyt Foglarových oblíbených líčení "krásných těl správných mladých hochů", knížce to prospělo. - Shrnuto však - knížka bez slabého místa, prostoupená napětím, tajemstvím; jedno z Foglarových TOP.
Moc nás to se synem bavilo. Vzpomněla jsem si na svá dětská léta a noci s knížkou a baterkou pod peřinou. Pro mne ale jsou nedostižné knihy Chata v jezerní kotlině a pak Hoši od Bobří řeky. Nicméně mám výhrady k ilustracím (6. vydání z roku 2019 od Albatrosu), ty jsou příšerné a je to škoda, za ně hvězdička dolů. Jinak děj, jazyk vše super, zvolila jsem pro první seznámení syna s Foglarem a neudělala jsem chybu.
Folgarovka, kterou jsem ještě nečetl? Tak to musím!
Líbí se mi nová edice pod Albatrosem. Je to velmi stylové, vložená mapa super. Ale popravdě bych ty ilustrace udělal aspoň o milinko konkrétnější.
A k ději? Pravdu mají ti, kdo píšou, že na Foglara jsou hrdinové knihy překvapivě vícevrstevnatí a ne černobílí. Je to uvěřitelnější, ale v těch osmi letech by mě to asi trošinku mátlo. Možná díky tomu víc chápu, proč v ostatních svých knížkách to autor rozdělil jasněji.
No a super jsou ty odkazy na Šípáky, bobříky, Modrý život. Foglar z těch věcí takhle vlastně budoval legendu, když o nich se samozřejmostí mluví postavy v jiné knize.
Takže líbilo, ale není to nejlepší foglarovka.
A opět se po letech vracím k jedné ze svých nejoblíbenějších a dle mého názoru nejakčnějších knih od Jaroslava Foglara. Dobrodružství v Zemi nikoho je přímo nabité událostmi, jedna akce stíhá druhou a čtenář se v ději knihy opravdu nenudí. Doporučuji všem správným hochům i dívkám. Litovat nebudete! Howgh.
!!! SPOILERY !!!
nalezena ve vyřazených knihách z naší knihovny, za 1kč..doposud jsem ji nečetla, takže teď jsem byla oprostěna mladistvého nadšení (které by určitě zvedlo moje hodnocení ve věku kolem 13let ;)))
a také je moje hodnocení ovlivněno osobností Jaroslava Foglara a celkově jeho tvorbou.. Je to dobrodružství, které hltáte s otevřenou pusou, ať je vám -nást či -cet, napsané fakt čtivě s gradací.
je to romantika, kterou dnešní děti možná už nezažijí...spousta toho, o čem píše, byla i pro mě v těch 13ti sci-fi. No uznejte - kdo z vás zažil na sídlišti kluby,organizování sutěží pro celý blok či až město, partu typu Rychlé šípy či zde zmíněné Ontario, psaní a vydávání vlastních časopisů...já tohle znala jen z foglarovek...a v dětském věku se mi to hrozně líbilo..teď jsem z textu cítila tlačení na pilu - pokud nesportuješ, nesbíráš něco, nejsi ten správný kluk/holka (uff, ještěže na rozdíl od třeba Hochů od Bobří řeky tady vystupují i šikovné holky...jen nevím proč i třeba o Ince Solimanové je tadyy zmínka že "měla být klukem" - jakoby být akční a "správná", či sportovní je doménou a právem zejména kluků....).
co mi ale bilo do očí - naši hrdinové tady nejsou ani černí, ani bílí, ale tak trochu zvláštně černobílí - sice v rámci "dobré" věci, ale často lžou, lezou kam nemají, de facto poškozují cizí majetek.. jak zpívá Jarek Nohavica : "když mi dát nechceš já vezmi si sám..zámek jde lehce a adresu znám..." opěvované Ontario se nezdráhá vydírat a manipulovat - a proč vlastně ?? aby si zvedli vlastní věhlas ? no nevím..to se mi fakt nelíbilo....a nejen Ontario, ale i jěho vztahy s hlavními hrdiny Vláďou a Vinckem a taky VaV vs. Pepín a Bóža - taky konflikty, zloba, hněv, vydírání, a pak neutichající přátelství..trochu neuvěřitelné....v podstatě až šikana Jirky Kobihy při prodeji novin . je to nutné u těch skorosprávných kluků ?? od nich to byla pěkně nepříjemná rána pod pás...
Dále zapojení Pedra v duchu "škatulkování" - kdo je lepší na přepílení zámku než cigán ?? zdůraznění všech negativních vlastností - hlučením a bordelem počínaje, Pedrovým bráchou v krimu konče...samotný Pedro taky převléká kabát, jak se mu to hodí ( a s přístupem našich hrdinů se mu ani možná nedivím )..
takže - nápad sice dobrý - tajemné místo za městem, tajemný kraj plný překvapení..záhadný deník, geologická hádanka. Foglarovka čtivá a napínavá jako vždy...ale na můj vkus teď hodně násilí ( Zelené vesty), sami kluci vůči sobě od lhaní, krádeží, vydírání až po manipulace... na tomhle stavět vznik kamarádství ?? navíc překvapilo, že i nález mrtvoly přešli jen tak okrajově, hlavně si nepokazit dobrodružství...a dospělí jako obvykle jako vata někde v pozadí...o děti se moc nezajímající, jen občas v roli trestajících/rozdávajících domácí vězení....takže - plný počet dát nemůžu. Ale za poselství generacím o snech a světě někde tam za hranicemi všedních dní, za nostalgii a čtivost díla a odkaz Foglarovek obecně dávám hezké 4*
Dobrodružství v Zemi nikoho je o skupině kluků, která hledá obří trilobity, aby je předali muzeu.
V příběhu se vyskytují ještě party jako Zelené vesty (skupina puberťáků).
Já jsem tu knížku dostala k narozeninám a moc se mi líbila příloha - obrovská mapa Země nikoho.
Moc pěkná knížka, dobrá pro uvolnění.
Tato foglarovka je má nejoblíbenější. Postavy v tomto dobře vystavěném příběhu, plném napínavého dobrodružství a krásné přírody, jsou zcela věrohodné. Nic proti Rychlým šípům, ale ta jejich čestnost byla za hranou uvěřitelnosti. Tady se všichni chovají naprosto přirozeně. Audiokniha je opravdu velmi povedená. Knihu čte mladý hlas v podobě Lukáše Příkazkého. Hudební složka perfektně doplňuje atmosféru příběhu a opravdu jsem si tuto audioknihu moc užila.
Jedna z mých nejoblíbenějších foglarovek. Výborně smyšlený a rozvržený příběh, dokonalé prostředí i postavy, napětí suprově graduje. Dnes v záplavě nejrůznějších knih Dobrodružství v Zemi nikoho trochu zapadá, jsou tam zastaralé věci, v době vzniku to byl ale trhák.
Jen ze zvědavosti a vlastně i z toho, že má knížka poměrně málo stránek, jsem si knížku půjčila v knihovně. Můj šálek kávy to není.
Celé takové to hraní si na "svorné hochy" a rozhořčování se nad povrchností vrstevníků není nic pro mě. A zápletka je taky celkem na houby. To, že se potom všichni spřátelení i znepřátelení chlapci spojí proti jednomu nepříteli, bylo takové klišé. Foglarovky nejsou asi nic pro mě, Rychlé šípy si ale přečtu, protože to je prostě klasika.
Podle mě nejlepší foglarovka, spolu s Rychlými šípy. Odehrává se v modernější době a skvěle zprostředkovává atmosféru tajemné opuštěné krajiny s lomy a štolami, ale postavy jsou méně morálně vyhraněné, žádné čisté lilium, ale věrohodný děcka. Tedy hajzlíci.
Nicméně děsivější než všechna tajemství země nikoho jsou ty průsery u rodičů a strach z pětek, jaké oba kluci zažívají. Neboť i zde Foglar použil fenomén přísného otce, ač jemu otec zemřel velmi brzy a sám tuto zkušenost mít nemohl - přesto však strach z otce je takovým foglarovským hororem všedního dne, jakému porozumí asi i ti, jež tuhle smůlu sami nemaj.
Krajinou Zlatého koně sice vede turistická stezka, naproti hučí stroje velkolomu Čertovy schody, do Koněpruských jeskyní se leze oficiálně, ze Solvayových lomů je skanzen a v lomě Amerika máme po prdeli, jak praví nápis na zamčených vratech - ale stále si můžeme udělat obrázek o tom, kudy Foglar chodil a kde se inspiroval, když Zemi nikoho psal.
Trochu jiný Foglar, ale na své uznávané hodnoty jako je přátelství, důvěra v kamarády, čestnost atd. nezapomíná.
Povedená kniha, ale od děje bych očekávala větší dobrodružství, na které nás lákal samotný název knihy.
Je to jiná Foglarovka než ty, které psal před a za války. Šedesátá léta a hlavně ovlivnění léty padesátými jsou tady opravdu znát. Je to ale zajímavý exkurz do tehdejší doby.
Může obsahovat SPOILERY:
Domovnice, vždy ochotná hlásit a žalovat jakoukoli i nepodstatnou informaci. Samostatnou kapitolou je otec Vládi. Kluk se otce tak bojí, že vlastně všechny problémy, které se v knize stanou, jsou jen proto, že by se mohl otec něco dovědět a udělit neadekvátní trest. Matka jako by neexistovala. Poslušnost a podřízenost je zde nejvyšší ctností. Zajímavý je taky posun od čistě chlapeckých skupin k částečné rehabilitaci holek (klub Inky). Klub Ontario, který se snaží hrát si na Rychlé šípy, pořádají soutěže, mají svou vývěsku a píší na pokračování knihu, jsou ve skutečnosti vyděrači, kteří bez svolení vyfotí kluky, a pak je tou fotografií vydírají.
Zůstává ve mně neuvěřitelná pachuť té doby. Už zde není čisté přátelství, svornost, upřímnost a sounáležitost. Není zde vlastně žádná čistě pozitivní postava, se kterou by se mladý čtenář mohl identifikovat. Hlavní postavy lžou, aby nebyly potrestány. Okrádají vyděrače, křivě přísahají...
Je to úplně jiný Foglar. Kdysi jako mladá jsem tuto knížku četla. Vlastně jsem si z ní vůbec nic nezapamatovala, na rozdíl od jiných Foglarových knížek. A nedivím se, pravděpodobně už tehdy jsem cítila, že to, co je v té knížce, nestojí za zapamatování.
Moc mě to nebavilo. Možná jsem už moc stará, ale zápletka mě zkrátka nezaujala. Myslím, že máme i lepší Foglarovky.
Štítky knihy
příroda divočina rozhlasové zpracování dětská dobrodružství Jaroslav Foglar, 1907-1999 geologický průzkum trilobiti
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha ze začátku celkem nezajímavá, ale poté to bylo tak strašně napínavé. No prostě super kniha.