Dobrou a ještě lepší neděli
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459362/bmid_dobrou-a-jeste-lepsi-nedeli-C5K-459362.png
4
86
86
Laskavá vyprávění Františka Nepila (1929-1995) rozjasňovala po několik let rozhlasovým posluchačům nedělní rána. Nechybí v nich nic z toho, co pro něho bylo příznačné a co z něho činilo autora tolik milovaného a tolik oblíbeného - tolerantní nadhled, neotřelý pohled na věci dávno známé, které náhle jako by se jevily ve zcela novém světle, ani v dnešní době tolik potřebná láska k vlasti a k tradičním, často jakoby zapomenutým hodnotám.V tomto vydání dva dosud nepublikované fejetony,přidala paní Nepilová... celý text
Přidat komentář
Krásná knížka z devadesátých let a v ní krásné vyprávění pana Františka Nepila, které potěší, pobaví a zvedne náladu, alespoň na mě takovéto čtení platí, když je mi ouzko. Kdo nečetl ať zkusí, kdo četl může se začíst znovu, tato kniha se dá číst stále. Nestárnoucí, milé, úsměvné čtení, které doporučuji.
"Když pustíte z chléva telátko, je nejdříve ohromeno z toho, že vesmír je o hodně větší, než jak o tom vypravuje pan doktor Grygar. Že se rozkládá od chléva k plotu a od stodoly ke zdi, a že je porostlý zelenou trávou a zastropený modře, to se telátku nikdy neřeklo. A to ho rozradostní tak, že se dá do klusu, do běhu a vyhazování, a vy i na dálku vidíte, jak mu to dělá dobře. Že mu to dělá nejméně tak dobře, jako když v chlévě přeskočí ohrádku, dostane se k mámě a vypije ji na ex."
AUDIO: Krátké, milé, humorné fejetony plné vzpomínek mi neděli opravdu velice zpříjemnily a díky neopakovatelnému přednesu pana Františka Nepila jsem si je poslechla bez přerušení. Pouhých osm krátkých povídek a jak dokáží zlepšit náladu a duši potěšit. Děkuji, pane Nepile.
Audiokniha alebo lépe řečeno rozhlasové zpracování. Hlas pana Nepila dodává jeho fejetonům dokonalost. Při poslechu hltám každé slovíčko a doslova si užívám úžasnou češtinu a skladbu vět a přenádherný neopakovatelný přednes.
Protože zde byly velmi pozitivní komentáře, rozhodla jsem se knihu přečíst a byla jsem zklamaná. Jednotlivé příběhy jsou psané formou vyprávění. Kdybych je slyšela přímo od autora, budu nadšená. V tištěné podobě mi to vůbec nesedělo. Tento žánr, zřejmě, buď rádi máte nebo nemáte.
(SPOILER)
Povídky Františka Nepila to je pohlazení. A když si vzpomenu na jeho autorské čtení v rozhlase, jeho nezaměnitelný hlas a dikci, no kouzelné. Úžasně mě baví jeho vlídný humor, sebeironie a schopnost třeba náznakem vystihnout či popsat určitou situaci nebo status quo. Já jsem sice upozornil na možnost traileru, ale toto není detektivka, abych citátem prozradil, že „vrah je zahradník“, takže myslím, že si to mohu dovolit a případný čtenář mého komentáře neutrpí žádnou úhonu nějakým prozrazením děje.
Například v povídce 28. říjen píše Nepil o svém výkresu, který jako kluk namaloval
-
Na tom mém výkresu – aniž jsem tušil, že to zdaleka není samozřejmostí – povlávaly podle tehdejšího a dnešního zvyku jen prapory naší republiky. O pár let později přestal náš prapor vlát samostatně a kdykoli stoupal na stožár, vztyčoval se vedle něho jako varovný prst i další prapor, jakýsi prapor-dozorce či prapor-četník.
-
A takových pasáží je tam víc, ale to bych mohl opisovat téměř celou knížku. Tak vám ji raději doporučím k přečtení. Určitě vám udělá radost.
Velmi vtipně a mile napsané fejetony. Díky za ně, i já jsem se pobavila a připomněla si doby dávno minulé....
Přečteno jako Výzva 2020: Kniha, která má v názvu den v týdnu
Jsem ráda, že jsem objevila tuto knížku pro čtenářskou výzvu. Vrátila mě zpět a připomněla situace na které se nedá zapomenout.
Dobrý a ještě lepší den tam nahoru panu Nepilovi. A poděkování za to, že mě svými (vlastně už dávno napsanými) fejetony po letech dokázal znovu rozesmát. A se mnou se zasmálo i několik cestujících ve vlaku z Prahy do Budějic, páč smích nad nepilovskými žertíky je pokaždé tak trochu nakažlivý.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu pořídila a přečetla. Nevím přesně, kdy tyto povídky vznikly, ale jsou pravdivé i v dnešní době. Nejvíce ve mě zanechala povídka Dopis Ježíškovi. Smekám klobouk před panem Nepilem.
Slyšet hlas Františka Nepila je opravdu poetický start pro dobrou a ještě lepší neděli. V tištěné podobě se chtě nechtě trocha toho kouzla vytrácí. Navíc je u některých textů znát, že vznikly již na počátku 90. let minulého století. Ale i tak si tu každý určitě najde to své. Mým favoritem je už po léta návod, jak vybalovat (nejen) vánoční dárky.
Špatná nálada? Jedním ze spolehlivých léků je tato páně Nepilova knížka a podle mne není jeho jediná.
Mam rada knihy pana Nepila. Toto byla zatim ma treti a je to prijemne oddychove cteni plne vzpominek, mouder, zamysleni a humoru. Vazme si toho, ze mame takove spisovatele!
Ještě pořád se mi stává, jako bych se propadnul do doby kolem tří čtyř let svého života, kdy jsem se stále dokola ptal: „A ploč? A ploč to? A jak to?“. Již od čtení druhého fejetonu této knihy mě neodbytně pronásledovala otázka. Zda slza, kterou ukápnete při pohledu na manželku jenž pochovává vaše mile se usmívající dítě a slza, která doprovází pochování do hrobu někoho vám blízkého, mají stejné složení nebo jak se liší? Nepíši to jen tak (následuje jeden dlouhý SPOILER!). Ten fejeton se totiž jmenuje „Pochování“ a František Nepil se zde chlubí (aby taky ne), že ho v mládí pochoval jistý náš významný spisovatel. Ta čeština je teda dílo! Pro dva tak emočně rozdílné momenty má stejné slovo. Jistě takových dvojic najdete daleko víc.
Další fejeton (je jich celkem 29), na který chci upozornit se jmenuje „Smeknutí před Ostrohem“. Nejprve je třeba si uvědomit, že tato kniha vyšla poprvé v roce 1992. A František Nepil se již tehdy projevil jako Pýthia, Sibyla, Nostradamus nebo Mopsos (to abych byl genderově neutrální a vyvážený) – tedy jako věštkyně či věštec. Už tenkrát cítil problémy a při probírání Všeobecné deklarace lidských práv napsal (strana 84): „Například takové „právo na svobodu pohybu a místa bydliště“ by mělo znít přesně opačně. To by mělo říkat, ať každý kouká zůstat mezi svými tam, odkud přišel.“ Jak už jsme si mistra Nepila zvykli, je to prostě parádní počteníčko!
Krásné počteníčko, to je neuvěřitelné,jak pan Nepil dokáže popsat běžné životní situace
Štítky knihy
eseje fejetony rozhlasové zpracování laskavost moudrost
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Nepilovo povídání o naší zemi by se mělo číst mláďatům v hodinách občanské nauky. Slzydoočívhánějící.
Pohlazení po duši v tomto případě není klišé ale skutečná charakteristika Františkova vyprávění.
Ještě že toho Myšák napsal tolik!!