Dobrou noc, Osvětimi
Maciej Zdziarski
Jeden z vězňů během práce padne vysílením. Kápo ho utluče k smrti a nařídí Stefanovi vzít jeho ostatky na záda a odnést je do tábora, přičemž má ještě zpívat. „Nosím toho vězně již několik desítek let a nemohu ho donést…“ vzpomíná na svoji noční můru Stefan Lipniak. Autoři popisují pět velmi odlišných příběhů lidí, kteří přežili peklo koncentračního tábora Osvětim. To, co tam zažili, nelze popsat slovy. A přesto se rozhodli promluvit. O tom, o prožili a jak poznamenala tato krutá zkušenost z vyhlazovacího tábora Osvětim jejich další život. JÓZEF PACZYŇSKI, holič velitele Rudolfa Hösse. Na otázku, proč mu nepodřezal hrdlo, bude muset odpovídat celý život. MARCELI GODLEWSKI, člen Domácí armády. Po mnoha měsících výslechů se dostává do tábora, odkud při první příležitosti uteče. LIDIA MAKSYMOWICZOVÁ, byla uvězněna jako tříletá dívenka. Vystrašené dítě skrývající se pod pryčnou před zraky doktora Mengeleho. KAROL TENDEDA, byl infikován tyfem v rámci lékařských experimentů. Nikdy se nesmíří s faktem, že lze beztrestně mluvit o „polských vyhlazovacích táborech“. STEFAN LIPNIAK, čtyřicet čtyři měsíců za dráty. Celé mládí. Příliš o tom nemluví, protože život není jenom tábor.... celý text
Válečné Historie Příběhy
Vydáno: 2021 , VíkendOriginální název:
Dobranoc, Auschwitz, 2017
více info...
Přidat komentář
Knih o koncentračních táborech mám přečteno mnoho, ale tato kniha se mi už jen díky stylu psaní, vůbec nečetla dobře. To neustálé přeskakování z minulosti do součastnosti mě strašně mátlo a díky tomu, mě za srdce životy přeživších vůbec "nechytli" za srdce a to mě strašně mrzí.
Knížka, která má spíše podobu novinářských reportáží a krátkých úderných kapitol v čele se svědectvím přeživších vězňů, ale přesto jinak. Tahle kniha poukazuje primárně na jejich život a boj za svobodu po skončení války. Lidské příběhy plné naděje, odpuštění a nadhledu. O tom, že mnoho z vězňů si zažilo ty největší hrůzy a přesto nezanevřeli na život a chápali, že i příslušníci SS jsou jen lidé, kteří mají někde rodiny. O lásce, která přesahuje hranice a odhodlání předat tuto lásku dalším generacím. Nejedná se o klasickou beletrii, kde vězni popisují traumata a hrůzy, které se jim děly. Tahle kniha je naprosto jiná - otevírá oči úplně jiným způsobem a v tom obrovském množství příběhů vězňů, které teď vychází je lehce ztratitelná. Přesto ji ale rozhodně doporučuji k přečtení.
Tato kniha se mi četla hodně zvláštně, bylo nutné ji číst pomalu, protože autoři střídají minulost s přítomností.
Dva polští novináři sledovali život pěti bývalých vězňů, opakovaně se s nimi setkávali. A nejen s nimi. Vyzpovídali rovněž lékařku, která těchto pět vězňů v posledních letech života léčila a trávila s nimi hodně volného času.
Je to zajímavá sonda, jak válečné zážitky a traumata způsobená pobytem v koncentračním táboře stále rezonují, ovlivňují život a mezilidské vztahy, že je opravdu těžké dát Osvětimi dobrou noc a nechat ji v sobě spát.
Přečteno jedním dechem. Trochu jiný koncept, ale stále stejně silný. Za mě jedna z nejpovedenějších výpovědí.