Dobrovolníkem v SS divizi Charlemagne
Christian De La Maziére
V knize autor vysvětluje, proč se z přesvědčení dobrovolně chopil zbraně na obranu nacistického Německa v době, kdy byla jeho porážka již neodvratná. Následně popisuje poměry v náborovém a výcvikovém středisku SS. Stěžejní částí knihy je líčení uspěchaného nasazení francouzských dobrovolníků do boje v Pomořanech i válečných hrůz na severním úseku východní fronty na sklonku války. Neméně zajímavé je líčení poměrů v zajetí a poté ve francouzském vězení, jakož i přístupu poválečné francouzské justice a společnosti k souzení francouzských příšlušníků SS.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , Elka PressOriginální název:
Le reveur casqué, 1972
více info...
Přidat komentář
Čakal som, že to bude podobne čítanie ako u Kurta Meyera ci Leona Degrellea. Tie boli zaujímavé kvôli opisu bojov z prvej ruky. La Maziére ich síce tiež opisuje, len len veľmi málo. Zrejme preto, že do bojov bol nasadený na konci vojny, ale stále mi to čítanie prišlo malo zaživné. Samozrejme ze opis v Pomoransku bol celkom fajn, dokonca opis toho, ako sa premenili na lúpeživych partizánov bol super. Nemenej zaujímavý bol opis krátkeho zajatia Rusmi. Celkovo mi tieto spomienky prišli aako slabý priemer, kým Degrellove a Meyerove boli vynakajuce.
Autorovy knížky
2009 | Dobrovolníkem v SS divizi Charlemagne |
(SPOILER) Knihu je obtížené jakkoliv hodnotit, nicméně ji jistě lze doporučit ke čtení. Kniha má 2 části, které byly patrně původně samostatnými knihami, a velmi se proto liší.
První část zachycuje důvody autorova vstupu do SS, výcvik (včetně pobytu v Čechách) , bojové nasazení a zajetí. Tato část velmi dobře ilustruje realitu SS na konci války, kdy se jednalo o mnohonárodnostní jednotky z celé Evropy, jež zahrnovala lidi, kteří se v ní octli velmi pestrými způsoby (více či méně dobrovolně a se značně různými původy, přístupy a motivy - navíc divize Charle Magne byla prý v tomto směru mimořádná). Kniha velmi dobře zachycuje zhroucení východní fronty na jaře 1945 a bourá stereotypy o německé výborné obraně, které u nás živila nejprve propaganda národně socialistická a poté i komunistická, a ukazuje zmatek zhroucení fronty (nasazení na zimní frontu jen s pistolí okamžitý 60km pěší ústup - z jiného úhlu tyto zmatky zachycuje také kniha Exodus: Osud vyhnanců). Zajímavou vzpomínku věnuje i dnes zapomenuté Pétainově exilové vládě na sklonku války. Mnohé jistě dojme vzpomínka na to, jak zachránil s nasazením života malou holčičku. O žádných zločinech se nikoliv překvapivě ani nezmiňuje, nicméně vzhledem k velmi krátké době nasazení, a navíc jen na německé půdě, není ani moc důvod se domnívat, že se by se musel něčeho dopustit. Za zmínku z českého pohledu rozhodně stojí, jak autorovi přátelé před odjezdem na frontu nabízeli možnost očistit se od kolaborace symbolickým zapojením do povstání v Paříži. Srovnání s Pražským povstáním se přímo vnucuje.
Druhá kniha je zcela jiná - zachycuje poválečné věznění, soud a žalář. Autorem volený slovník - termín "politický vězeň" bude pro mnohé jistě kontroverzní, ale je dobře, že autor nutí čtenáře k zamyšlení. Poskytuje jistou reflexi poválečnému vývoji, kdy soudci, kteří sami trestali za války partyzány posílají do vězení druhoválečné francouzské elity za kolaboraci. Mnohé úvahy přimějí k porovnání s vývojem ve střední Evropě. Druhá kniha je tedy myšlenkově a dějinně zajímavá, ale z hlediska literárního značně nudná.
Kniha je zajímavým úvodem do otázky druhoválečné spolupráce nejen Francouzů s německým nacistickým režimem, motivy a způsoby, jakož i zajímavým svědectvím o způsobu vyrovnávání se s válečnou minulostí.
Rozhodně zajímavým tvrzením autora, příslušníka SS bez tetování, je, že se ho snažili ke spolupráci po válce naverbovat jako zajatce Sověti, a také, že do vězení odsouzených kolaborantů přijela verbovat cizinecká legie do Indočíny. A pro legii jistě nečekaný postoj těchto trestanců.
Pro úplnost bych jen doplnil, že za zmínku stojí i osudy autora po druhé světové válce, kdy prý vedl novinářskou agenturu Beta Press zaměřenou na zprávy v Jižní Americe, a to údajně s podporou CIA a s protikomunistickou orientací. Krátce před smrtí v roce 2003 vydal ještě jednu knihu vzpomínek "Le Rêveur blessé", která doposud česky nevyšla.