Dobývání Sibiře
Jurij Semjonov
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190447/bmid_dobyvani-sibire-lzq-190447.jpg
5
3
3
Dějiny kolonizace Sibiře
Přidat komentář
Zatímco o dobývání a osídlování Ameriky toho bylo napsáno už spousta, Sibiř zůstávala alespoň pro mně velkou neznámou. To vše změnila tato skvělá, podrobná, velmi čtivě napsaná kniha. Přeloženo a vydáno u nás v roce 1941, o autorovi jsem nikde nenašel žádné informace. Je to škoda, protože jeho dílo je velkolepá freska dobývání Sibiře, nezatížená ani v nejmenší politikou, náboženstvím, nebo světovým názorem. Od počátků pronikání na Sibiř ve středověku vyměřuje všem stejně, obchodníkům, kupcům, magnátům(rodina Stroganovů), kozákům, dobrodruhům, sedlákům, zločincům, vyhnancům, vězňům, námořníkům i vědcům. Od prvního pronikání za Ural, kolonizování Kamčatky, obsazení Aljašky na Americkém kontinentu až po vytvoření hranic na řekách Amur a Ussuri. To vše korunováno založením města Vladivostoku a spojením Sibiře s Pacifikem. Z temného sklepení bez východu se stala brána do okolního světa.
To vše popsáno na příbězích lidí, kteří v těch končinách světa psali dějiny. Fascinující čtení.
Dobývání Sibiře
Výborná publikace o ruské kolonizaci Sibiře, pokud si člověk zvykne na autorův někdy až morbidní humor. V knize je plno zajímavých příběhů obchodníků, kozáků, dobrodruhů a světců. Ruku v ruce s civilizací po nich zůstávaly vypálené osady, hromady mrtvol a zástupy otroků. Moc se mi líbila historie rodu Stroganovových, smutný osud sibiřského chána Kučuma nebo cesty Vituse Beringa. Dějiny dobývání Sibiře končí zhruba v polovině 19.století.
Celá jedna kapitola je věnována Mórici Beňovskému, ale jen proto, aby na něj mohl autor nakydat hodně špíny. Charismatický hrabě bojoval v Polsku proti ruským okupantům (Semjonov to nazývá vzpourou), v Americe proti anglickým kolonizátorům a na Madagaskaru proti francouzským otrokářům. Jeho dobrodružství na Kamčatce jsou neuvěřitelná, připomněla mi Gogolova Revizora. Semjonov mu vyčítá úplné nesmysly, například že na své plavbě zabil plno lidí (zemřeli na kurděje) nebo že zlomil nevinné srdce Anastázie.
"Kučum byl proslulý jako mistr v závodech s překážkami. Ten zdravý sport hověl jeho nezkažené povaze. V určitých vzdálenostech byly zaraženy do země kůly. Úkol při těch závodech byl, sraziti při rychlé jízdě jediným mávnutím hlavu člověku, který byl uvázán u kůlu ... Po závodění bolely příjemně svaly. Ten pocit je blahodárný. Právě pro něj vynalezli lidé sport."