Závoj smutku
Tommy Donbavand
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229286/bmid_zavoj-smutku-229286.jpeg
4
324
324
Doctor Who série
1. díl >
Britský kultovní seriál Doctor Who se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle vysílaný televizní sci-fi seriál. Dočkal se uvedení na českých obrazovkách a nyní přichází v knižní podobě. Vydejte se na cestu spolu s tajemným humanoidním mimozemšťanem, který si říká Doktor a cestuje časoprostorem ve své vesmírné lodi TARDIS. Závoj smutku nás přenáší do dob dávno minulých – je 23. listopad 1963, den po zabití Johna F. Kennedyho. Tváře mrtvých se noří odevšad, začínají mluvit a křičet… a cpát se do našeho světa. Dokáže se Doktor ponořit do svého smutku, aby zachránil lidstvo?... celý text
Přidat komentář
Přibližně první polovina byla vlastně dost dobrá. Měl jsem pocit, jako bych četl ty horší a méně vtipné (což však znamená stále skvělé) díly série Kladiva na čaroděje (vyjádřením ve hvězdách 4/5). Zápletka se rozjíždí zajímavým způsobem a hlavní "padouch" v podobě nenasytných Závojů je dostatečně osobitý a poutavý.
Velmi dobrý dojem se však zlomil někdy při počátku mezidemenzionálních hrátek, kde začal příběh nepříjemně sklouzávat k nesmyslu. Svižná zápletka začala koketovat s plejádou divných nápadů, které dohromady příliš nedržely. Najednou jsem Donbavandovi přestal věřit ucelenou tvůrčí vizi a začal ho podezřívat z nabalování tu lepších, tu horších (klauni) nápadů jak mu zrovna letěly myslí.
Z předlohy v podobě seriálu jsem viděl pouze pár epizod a u nich jsem měl vlastně podobný pocit jako u druhé části knihy. Závoj smutku je tak vlastně možná poctivě věrný svému předobrazu, mě osobně absurdity bez pořádného ukotvení příliš nebaví. Tak se kvalitní fantasy/sci-fi nedělá. I přes kritiku se kniha čte dobře, má skvělé tempo a fajn momenty, jen to na můj vkus autorovi ustřelilo do příliš velkého bizáru.
Hodnocení na DK v době přečtení: 80 %; Moje hodnocení: 65 % jako 302. hodnotící.
Pro milovníky DW snad povinnost :))
já se bavila, jako při seriálu. Nemám, co vytknout. Skvěle vystižen charakter Jedenáctky.
Snad jen, Clara.. ale to už jsou spíše osobní averze a kvůli tomu není potřeba stahovat *
Jsem milovníkem seriálu Doctor Who a to je možná důvod proč mě tato kniha trochu zklamala. Příběh je oproti seriálu celkem suchý, i tak je ale kniha celkem čtivá a sci-fi fandy rozhodně ohromí.
Tato kniha přišla až po legendárních sériích Doctor Who. Ale přináší spíše zklamání. Připadá mi jen jako jen z mnoha dílů seriálu a navíc jako jeden z těch méně povedených.
Donbavand zde perfektně vystihl rozjívený, chaotický charakter jedenáctého Doktora, a jeho vztah s Clarou, za to obrovské plus. V téhle knize to prostě BYL Matt Smith, byla to Jedenáctka. A právě díky této skutečnosti, vtipům s ním spojeným a díky příjemně znepokojivé, trochu "duchařské" atmosféře je první polovina knihy opravdu zábavné a uspokojivé čtení. Jak už to ale u Doktora bývá, nikdy nic není, jak se tváří, a ani Závoj smutku tedy není konspirační pseudoduchařina...a řekněme, že směr, který vyprávění nabere v druhé části, se mi moc nezamlouvá. Trochu mi to po odhalení identity záporáků evokovalo epizody "42" a "Rings of Akhaten", jen místo osudovosti a velkoleposti se z toho stala spíš taková legrácka. Z tohohle pohledu zklamání, knihu bych přirovnal k doktorovské dvojepizodě, která má úžasnou první a slabou druhou část.
Velmi solidní Doctorovo dobrodružství, které dle mého může fungovat pouze v knižní podobě, neboť pokud by ústřední hrozba měla být vizualizována, vypadalo by to v podmínkách televizní tvorby myslím poměrně směšně. Nicméně díky povedenému autorovu jazyku a jeho představivosti jsou Závojové originálními a zajímavými záporáky, kteří představují pro celou planetu nesmírné nebezpečí. Jejich mytologie je obstojně navržena a rozvedena. Ačkoliv se příběh od atentátu na Kennedyho oproti mým prvotním očekáváním vzdaluje více, než bych chtěl a nedočkal jsem se kýžených konspirací, vynahrazuje se nám to rozmachem příběhu a jeho funkčními emocemi. I přes zajímavé prvky se při čtení nelze ubránit jisté repetitivnosti, která brání hlavnímu motivu v ještě větším rozletu. V některých momentech se kniha vydala cestou, kterou jsem příliš neocenil, ale to nejsou zas tak výrazné minely. Stále jde o nadprůměrně zpracovaný příběh, který skvěle prezentuje dynamiku ústřední dvojce a vnáší do Doctorova příběhového kanónu nové nepřátele. Nebyl jsem extrémně nadšen, ale i tak jsem si čtení užil. Nemusí být každé dílo přelomové, hlavně, když pobaví.
Pro fanoušky především jedenáctého Doctora je přímo povinnost si knihu Závoj smutku přečíst. Jeho charakter odpovídá tomu, co jsme zvyklí sledovat na televizních obrazovkách a opravdu jsem si při čtení připadala, jako bych sledovala jednu z epizod. Příběh mě ale moc neoslovil. Děj odsýpal poměrně rychle, což některým situacím spíše uškodilo. Ovšem jako odpočinkové čtení to rozhodně nebylo špatné.
První kniha s Doctorem kterou jsem četl a musím říct že hodně povedená. Všichni co mají rádi jedenáctého Doctora tak by si toto měli přečíst protože jeho charakter je zábavný a stejný jako v seriálu (nejednou jsem se zasmál). Co se týče děje tak jsem rád že tady máme něco nového co v seriálu nebylo (jako například "Dalecká generace"). Příběh běží svižně a stane se toho tu spousta. Všechny postavy jsou super a nijak neotravují. Já nemám co knize vytknout a vážně doporučuji
5*
Je to jako sledovat průměrnou epizodu Doctora who. Co ale musím pochválit je charakter Doktora v knize, byl úplně stejný jako v seriálu. Takže kdo má rád jedenáctého Doktora, toho kniha nezklame.
Tato kniha se mi docela líbila a to moc Claru nemusím, myslím si že v nějakých částech byla trochu nudná ale jinak se mi líbí.
Je to jako další díl v řadě, který bohužel není ničím výjimečný. Když vydávají knihu, tak jsem si představoval něco jako speciál, ale bohužel tomu tak není.
Není to ono... strašně to připomíná seriál, člověk se vcítí do děje, ale je to strohé a až tristně krátké (použití velkých písmen a okrajů je spíš trik na větší počet stran u bakalářky, nečekal bych to u knihy). Český překlad se taky úplně nepovedl, někdo tu zmiňoval "sonáč", což je hrozný výraz a divných obratů je v knize více.
Potěšily odkazy na předchozí Doktory, právě tak jako autentické zachycení osobnosti jedenáctého Doktora, což oceňuji dvojnásob jako autor fanfiction. Příběh byl celkem zajímavý a neměl bych problém si jej představit jako díl seriálu, opravdu ne! :) Jediné co mi trochu skřípalo, byli klauni, ale vzhledem k jejich účelu je to asi ok. Já jen že je prostě nemusím, a to asi nejmarkantněji od doby, co jsem dočetl To. Ale co už. Bylo to čtivé a zábavné, vůbec ne špatné. Těším se na další přeložené knihy a doufám, že jich nakladatelství Jota přeloží, ve spolupráci s českou Whovianskou komunitou, samozřejmě (ať žije Mýval! A Darek, pochopitelně. :) ), co nejvíce.
Mé první setkání s Doktorem na stránkách knížky a musím říci, že se mi to líbí stejně jako seriál. Kniha se četla velmi dobře skoro jedním dechem. Určitě se pustím i do čtení dalších dílů. Ostatně další už je připraven na stolku ;-)
No... upřímně? Na to asi neexistuje publikovatelné slovo. To byla hrůza, mám pocit že nic horšího jsem snad ještě nečetla. A to jsem "Proper Whoovian", takže cokoliv s Doktorem je pro mě modla a božstvo. Ale tahle kniha byla těžké šlápnutí vedle. Nejde ani tak o její obsah, ten byl na úrovni klasického vánočního speciálu, ale o tu formu. Tak prostoduchý sloh jsem viděla naposled v 50 odstínech, postavám jsem vůbec nevěřila že jsou to TY postavy, všechno bylo tak nějak příliš jednoduché, příliš jasné, příliš... sluníčkové. Už jsem četla fan fiction, která byla napsána lépe. Bohužel jsem nečetla originál, takže nemůžu říct, zda to bylo autorem nebo překladem, nicméně "sonáč"? Vážně? Klasicky se sonic- jako zkratka sonic screwdriver překládá prostě jako sonik...
Já nejsem fanynka scifi ani Doctora, ale dostala jsem tuto knížku darem, tak jsem se jí rozhodla prubnout. Dobře se čte, místy je vtipná a zajímavá. Ale přijde mi, že je v ní hrozně moc ,,nadpřirozených" věcí a jevů. I když je to scifi, kde je to povoleno, tak mi tato kombinace přišla už trochu moc.
Knihu mohu jen doporučit. Doctor Who patří mezi moje oblíbené seriály a i ke knize se rád v budoucnu opět vrátím.
Jde vidět, že Tommy Donbavand cílí se svým příběhem hlavně na mladší čtenáře, ale pokud si říkáte Whovian, tak jednak Závoj smutku musíte přečíst a druhak mu některé ty infantilnější dějové linie (hlavně klauny) odpustíte. Co určitě kvituju, je způsob, jakým se podařil autorovi přesně zachytit charakter Jedenáctého, Matta Smithe jsem si při čtení k "literárnímu Doktorovi" často přiřazoval. Zápletka samotná pak není vůbec špatná, dokázal bych si jí představit jako klasický dvoj (resp. troj) díl. Přesto se člověk nemůže zbavit dojmu, jak by asi knížka vypadala, kdyby jí napsal sám Steven Moffat, scénárista DW. Nevermind, Závoj smutku je zábavné čtení, pro každého Whoviana nutnost jej přečíst a navíc další knížka, Dalecká generace, která by u nás měla vyjít někdy v únoru, slibuje ještě zajímavější počtení. Za mě spokojenost.