Dokonalý život

12.10.2024

Tak nějak jsem pochopila poselství knihy, ono se to tam pořád opakuje, ale nebylo to tak čtivé, jak bych si představovala. Jdu na druhý díl, třeba se bude líbit víc

Překvapuji mne negativni komentare, kniha se cetla velmi dobre. Urcite neni to literarni klenot, ale pomerne dobry zpusob koucingu na urovni. Obsahuje velmi zdarile pribehy, cele to ma spad a urcite kdo chce, vezme si pár dobrych postrehu i zajimavych myslenek. Doporucuji tem, co se utapi v korporatnich a kariernich veletocich - jako proutek zachrany. Rozhodne to neni nic pro narocne, ale cte se to moc hezky. A v porovnani s Atlasovou vzpourou, kteru tu nekdo zminuje, je to aspon fikce ctivá i uveritelna, hlavne si nehraje na zadny manifest.

02.11.2019

Knihu jsem zvolila na základě doporučení v jednom podcastu a nezdála se mi tak úžasná, jak bylo řečeno. Jistě jsou v tomto žánru (osobní rozvoj) lepší.

14.05.2019

Tak z tohoto dílka jsem opravdu na rozpacích a musím se ptát, proč vycházejí takové knihy? Proč někdo neřekne, že text má literární hodnotu průměrné slohovky žáka základní školy a obsahově přinejmenším vyvolává pozdvižené obočí. Ono by to možná chtělo občas sejít mezi obyčejné smrtelníky, kteří nejsou spolumajiteli firem, manažeři či politici a žijí ty své úplně obyčejné životy...(2/5).

18.09.2018

Je to zvláštní kniha, v níž se snoubí mystično se skutečnými (autorem nějak zpracovanými) příběhy a která zanechá v člověku velké pochybnosti o tom, že žije tak, jak by opravdu žít mohl a měl, zda má v pořádku seřazené svoje vlastní hodnoty a jestli vůbec je ochoten nahlédnout pod svoji vlastní slupku. To beru. Ale když je na straně 27 řeč o možné změně a vyčištění světa, kterou způsobí jedinec s velkou myšlenkou, kolem níž se utvoří kruhy a skupiny, mám pocit, že ony skupiny, kruhy a hnutí se nakonec velmi přibližují klasickým demokratickým stranám. Ptám se pak, jaký je rozdíl? Způsob zpracování se mi naopak zalíbil, připadá mi, že se tu potkávám s něčím jako stíny v pověstné jeskyni. Nakonec si tedy říkám, ať žiju, co žiju, nikdy nevím, nakolik je to iluze. A to mi nezabrání, abych se ze svého života radovala a nacházela v něm přes všechno, co se mi děje, to dobré a ještě lepší.

Návod na "dokonalý život" pro ty, pro které je smysl života v práci a vydělávání peněz. Stylisticky tak ubohé, že Atlasova vzpoura je proti tomu zralá na bookerovu cenu...

07.07.2016

Přečteno za jeden den a naprosto mě to uchvátilo. A až si tuhle knihu dám za rok, počítám, že to bude stejné. A to přesto, že literárně trochu pokulhává a nabízí velmi depresívní pohled na naši budoucnost. Ale pokud se člověk rozhodne skutečně převzít odpovědnost sám za sebe, tak ho to zase až tak moc trápit nemusí.

31.05.2016

Z knihy mám velmi smíšené pocity. Je to jako když pejsek a kočička pekli dort. Dali do toho dortu několik dobrot, ale spolu to jednoduše nechutnalo. Bylo to přeplácané. Byla to taková špatně stravitelná všehochuť. Přesně takový dortíček je tato kniha. Je v ní spoustu pěkných postřehů a myšlenek. Některé příběhy se velmi dobře čtou. V některých poznávám své odžité zkušenosti a jiný mě hluboce zasáhl. Na druhou stranu dialogy Richarda a Johna mě velmi nebaví. Co na mě působilo velmi rušivě bylo silné zastoupení politických tezí a hodnocení, které v některých případech považuji za velmi jednostranné. Kniha si určitě najde svého čtenáře. Bohužel mně nepřinesla a nedala nic nového .

Kniha je obsahově snůškou zcela protiřečících si tezí. Možná bude zajímavější vypíchnout pár myšlenek, které zazněly přímo při dialogu s autorem:

P: Můj ideál mladého muže? Individualista. Nesmí se nechat ovlivnit nadnárodními korporacemi, mediální propagandou, ani reklamou. Musí žít co nejvíc bez využívání socialistického státu. Jít se svým názorem proti většině. Být pevný v hodnotách.
F: To já takového kamaráda mám!
P: No vidíte!
F: Ovšem hlásí se k anarchokomunismu.
P: Tak to je špatně. Úplně špatně. To je znak nevyzrálosti.
F: Proč?
P: Nejsou individualisti, sdružují se v kolektivu. Prostě kdo má tendenci sdružovat se s ostatními lidmi do komunit, není vyzrálý. Neumí být sám sebou.
F: Aha. Tak to já zase takový individualista nejsem, ale určitě vám udělá radost, že nechodím k volbám.
P: Ale to musíte!!!
F: Proč? Existuju přece individuálně bez nutnosti vnímat chiméru společnosti.
P: Jinak by to mohli vyhrát komunisti!

(...)

F: Státy jsou v současnosti převodovou pákou nadnárodního kapitálu. Co je tedy větší problém? Stát nebo nadnárodní kapitál?
P: To se násobí! Socialistické vlády vždycky podporují nadnárodní kapitál!
F: Řekl bych, že socialistické vlády latinské Ameriky jsou hlavními bojovníky proti nadnárodním korporacím, ne?
P: Ale vy pořád škatulkujete. Levice, pravice, socialisti, to už je překonané.
F: Aha.
P: Největší socialismus je uvnitř nadnárodních korporací. Zaměstnanci tam nic nedělají, válejí se, nemají za nic odpovědnost a berou obrovské platy. Ne jak drobní poctiví podnikatelé.

(...)

F: Jaké jsou největší nedostatky vedoucích pracovníků ve vztahu ke svým podřízeným?
P: Generální ředitelové jsou ve většině případů úplní šašci... Totálně neschopné nuly, z kterých má každý srandu. Ve firmě zbyteční.
F: Skutečně?
P: Podřízení se bojí kritizovat, protože si myslí, že budou vyhozeni. Ale není to pravda. Za kritiku vedení vás prostě nikdo nevyhodí. Využijte toho, že na pracovištích máme demokracii!

(...)

F: Ta knížka je zajímavá, ale člověk prostě nemůže říkat svůj názor, jinak ho vyhodí z práce.
P: No tak v tom případě je špatný šéf, je možnost jít svobodně do jiné firmy.
F: Obávám se, že se bude opakovat stejný scénář
P: No, tak si člověk musí založit vlastní firmu, no.
F: Kde sežene počáteční kapitál? Ano, může si půjčit, ale když jsem nemajetný, banka mi půjčku neposkytne.
P: To je o tom, hledat cestičky. Snažit se.

04.01.2016

Komu je kniha vlastně určena? Zdá se, že vyhořelým, nespokojeným manažerům mezinárodních firem, kteří musí dělat to, co chce jejich neoblíbený vedoucí a ne to, co chtějí oni a o čem se domnívají, že je jedině správné. Myslím, že člověk se zdravým selským rozumem si umí poradit sám a nepotřebuje putovat s Richardem přes celou zeměkouli. Ovšem manažer se bez osobního poradce patrně neumí obejít. Pro sdělení několika neustále opakovaných mouder je rámec rádoby tajemných reinkarnačních příběhů dost zvláštní. Ty příběhy se sice dobře čtou, ale pochopit jejich smysl se mi nepodařilo. Možná by bylo zajímavé, kdyby autor, evidentně obdařený velkou fantazií, rozvinul jako téma situaci, kdy by se všichni lidé na základě jeho doporučení odhodlali osvobodit od jha vykořisťovatelů-zaměstnavatelů, odvrhli by jistoty a každý by dělal jen to, co by chtěl. Kniha by se mohla jmenovat Dokonalý chaos.

15.08.2015

Rozhovor pana Vosoby s paní Drtinovou byl mnohem přínosnější než celá kniha. Pan Vosoba měl v rozhovoru skvělé poznatky, které se bohužel do knihy přenesly jen v malé míře. Kniha je pojata jako mentorování mladého s životem nespokojeného Richarda. Jeho učitelem je bývalý generální ředitel John Rock, alter ego pana Vosoby, kterého všude poznávají, mávají na něj a předhánějí se v tom, jak jim změnil život a jak je to skvělý člověk. Pan Rock asi měl působit jako nenucený moudrý muž, bohužel mně přišel jako samolibý manažer, který opovrhuje všemi, kteří nemají stejné vidění života jako on. Kniha mi proto přišla velmi černobílá. Ze zaměstnanců, lidí kteří pracují pro firmy 8 hodin, a pak se těší domů na rodinu nebo koníčky, udělal hlupáky. Naopak vyzdvihuje ty, kteří si zřídili vlastní firmy a po nikom nic nechtějí. Jenže i tyhle firmy musí mít zaměstnance. V knize není místo pro toleranci. Pořád se mluví o individualitě, ale jakákoliv odchylka od myšlení Johna Rocka není brána v potaz. V knize jsou buď hlupáci a lháři nebo vůdci. V tom je můj druhý problém. Pan Vosoba pojal mentorování Richarda jako převtělování do historických osob a nechal ho prožívat významné epizody jejich životů. Tyto životy pro mě byly ale vzdálené a nedokázala jsem si z příběhů nic vzít. Jde sice poznat, jak je pan Vosoba obdivuje, ale spíše než přínos pro čtenáře mi to přišlo jako velikášské sny o všudypřítomném obdivu, který si skrz příběhy plnil. Na jedné straně pan Vosoba pořád mluví o svobodě a sebeprosazení, na druhé straně ve většině příběhů o vůdcích se projevuje myšlenka: "Jsem možná krutý, ale je to pro vaše dobro. Buď budete dělat, co chci nebo vás vyhodím (vyženu)." Kde je ta svoboda? Poslouchat vůdce bez pochybností a jak se to liší od Komunismu a dalších režimů?
Kniha je velmi nešťastně napsaná, a vzala jsem si z ní jen velmi málo. Kdo je Richard? Jaký je jeho život? Proč jsme nemohli pozorovat jeho proměnu v jeho životě místo toho, abychom se převtělovali do těl hrdinů, kteří žili v jiných podmínkách a jiné době?

10.06.2015

Styl se mi nelíbil. Určitě bych knihu nezařadila do naučných, i když obsahuje užitečné rady.

19.04.2015

Vždy, když čtu úspěšného brazilského autora Paula Coelha, si říkám, že jeho knihy patří spíše do regálu s označením Osobní rozvoj. Jeho postavy jsou většinou na pouti sebepoznání, prochází postupnou proměnou a na konci nachází smysl života ... a nebo taky ne, i cesta je v jeho knihách cíl. No a Pavel Vosoba je podle mě takový český Coelho. Až na to, že se na rozdíl od brazilského bestselleristy živí opravdu koučingem, knihu Dokonalý život najdete spíše v oddělení Osobní rozvoj a nedosahuje takových literálních kvalit jako vypsaný, možná někdy už moc, Coelho.

Stejně jako Coelho, Vosoba skrze ústa hlavních postav poučuje o smyslu života, navíc k tomu razí svůj dlouhodobý směr: boj s průměrností. Hlavní hrdina, mladý manager z korporátu, má v podstatě "všechno" a přesto je se svým životem nespokojen, se vydává na dlouhou pouť po světových metropolích USA, Austrálie, Izraele a jiných, aby našel svůj dokonalý život. Průvodce a učitele mu dělá starší a životem protřelý John.

Silnou stránkou knihy jsou mikropříběhy známých historických postav, vzpomínek z dětství, příběhy, které autor nasbíral při koučingu a nebo i kompletně smyšlené. Vosoba tak úplně nepoučuje (až na pár vyjímek), ale předkládá tyto příběhy a vnímavý čtenář by si z nich měl odnést vždy nějaké to poučení. Kdo zná zmiňovaného Coelha, bude při čtení jako doma, ale i za cenu oboum autorům společné nevýhody. Musíte být při čtení naladěni na stejnou vlnu, v obráceném případě to budou pro vás "strašné kecy" a nevezmete si z knihy nic.

Pokud je vaše představa dokonalého života, nějak si to v práci odkroutit za co nejvíce peněz a pak mít svou pohodičku, jistoty, hlavně nevybočovat a nic neřešit, tak je pro vás kniha ztrátou času. Pokud začínáte vidět v tomto životním stylu mezery a určitou vnitřní nespokojenost, tak vám kniha pomůže zodpovědět pár otázek, ale v dokonalý život ho určitě nepromění, to musí každý sám a chce to mnohem víc než jednu knihu.

14.04.2015

Kniha se mi líbila, ale ničím nijak víc nezaujala. Přišla mi dosti chaotická, ale nějaké moudra v knize byly. Čekal jsem od knihy mnohem víc a že se bude ubírat jiným směrem…

06.04.2015

Knihu jsem si pořídila doslova během sledování rozhovoru Pavla Vosoby s Gabrielou Drtinovou na DVTV. Vyprávění pana Vosoby mě nadchlo natolik, že mi to nedalo a už jsem knihu elektronicky objednávala uprostřed rozhovoru. Jeho myšlenky mi byly velmi blízké, o to více jsem se na knihu těšila. Nemohu říci, že by mě kniha zklamala, naopak, bylo tam mnoho vyřčených myšlenek, které jsou výborné k zamyšlení. Autor rozhodně ví, o čem píše a má k tomu mnoho přirovnání v podobě příběhů z celého světa. Bohužel jsem ale docela tápala ve formě, jakou autor knihu psal. Předešlý komentář například popisuje sílu vztahu učitele a žáka. Já tam bohužel tu sílu necítila, přestože tam být měla. Stejně tak jsem tu sílu necítila i v některých okamžicích, ale věřím, že je to možná tím, že autor je zvyklý spíše vyprávět než psát. Chyběl mi totiž větší popis scén, myšlenek postav, rozvinutí myšlenek, často byly jen v náznacích a já jako čtenář je asi přehlédla. Ale vím, že autor hlavně nabádá k tomu se zamyslet a vyburcovat. Proto odpustím autorovi to, co mi tam chybí a raději si knihu přečtu ještě jednou a najdu v ní, co všechno chtěl autor sdělit, abych objevila možná ještě pro mě skryté myšlenky. Formu bych bodovala na 3*, ale obsah na 5*!

Knížka se mi dostala do rukou coby nepříliš vhodný dárek, nicméně jsem se do ní ze zvědavosti začetl a víceméně celou jsem jí prošel. Myslím, že namísto shrnutí stačí konstatovat fakt, že jde o pokus uvědomělého inženýra předat svou životní moudrost v próze a že tomu forma i myšlenková hloubka knihy odpovídá. Čtenáře si kniha jistě najde, patrně především mezi fanoušky Paula Coelha a Josteina Gaardera.