Dokonalý zločin

07.07.2011

J. Baudrillard rozvíjí myšlenky o procesu simulace či fikcionalizace. Podle něj reálné mizí nikoli ve prospěch imaginárního, ale ve prospěch toho, co je reálnější než realita – hyperreálného. Znak se stává simulakrem, které nemá žádný vztah k realitě. Středem úvah se jeví v této perspektivě otázka: „Nakolik skutečná je skutečnost?“
V Dokonalém zločinu píše: „Žijeme ve světě, kde nejvyšší funkcí znaku je umožnit realitě, aby zmizela, a toto zmizení současně ještě maskovat.“

Tato četba mi potvrdila hypotézu, že se stále častěji setkáváme s problém nemožnosti konfrontace znaků s realitou. Jsme omezeni na pouhé srovnávání znaku se znakem. Patrné je to především u zpravodajství. Již dávno nesrovnáváme zprávy se skutečností, nýbrž zprávy se zprávami, tedy znakové struktury s jinými znakovými strukturami. Nejsme již očitými svědky či účastníky konkrétních událostí, stali jsme se podle Baudrillarda obscénními voyeury ve světě, kde jsou významy odpojovány od skutečnosti či dokonce hodnot.