Doktor a jeho přátelé

22.02.2021

U předešlé knihy J.Pejši jsem komentovala poplatnost době o které pojednává. Tady už mi to začalo i vadit. Neustálé zmiňování o sovětských umělcích a řádech K.Gotwalda mi přišlo rušivé. Ovšem chápu, že rok vydání 1987 toto vyžadoval. Jinak by to byly i příjemně vyprávěné příběhy ze života venkovského lékaře.

18.05.2020

Milé vzpomínání pana doktora. Tu agitačku,která je ve všech jeho knihách,si člověk prostě musí odfiltrovat.

14.01.2020

Chápu, že dřív lidi tolik nekempovali u televize, ale pan doktor je opravdu stachanovec! Nejen, že stíhal dělat obvoďáka asi na půlce Československa najednou, ale ještě fotil, botaničil, lyžoval, turistoval, přepisoval a snad každý den v roce trávil povídáním u krbu s nějakou významnou osobností naší kultury! Zní to neuvěřitelně, ale jeho víra v budování lepších zítřků mu dozajista dala mnoho energie, aby to všechno správně socialisticky zvládnul!

A teď vážně. Samozřejmě obdiv ke každému lékaři, natož v pohraniční oblasti po válce. Já jen, že tam těch propagačních keců bylo docela dost, ale on tomu asi opravdu věřil. A co se týče vzpomínek, čekala jsem samozřejmě víc bulvárních drbů, kde co který umělec měl na těle nechutnýho atd., čehož se čtenář vzhledem k páně doktorově morálnímu profilu nedočká. Škoda, proto jen dvě hvězdičky, páč to bylo chvílema dost nudný...

Ale jeden velikán proslovil boží hlášku: "Jak se mám? Dobrý je to, jen to neškrabat, jak se říká." :-DDDDD

07.07.2019

Příjemné povídání o známých osobnostech, na které vzpomínal lékař během svého důchodu v malé vesničce Voznice.

24.01.2016

povídání o osobnostech z pohledu jejich lékaře? no.... to je mírně řečeno mírně řečeno:

Máme to štěstí, že v blízkosti vesnice, kde přes léto trávíme dny svého stáří, je místo, které měl Jan Werich velmi rád. Občas sem zajel a zachytal si. Sám, nebo s přítelem, kterého si pozval.
Jednou se k rybníčku dostal náš známý. Potom nám vypravoval: "S pruty v rukou tu seděli Jan Werich a Jan Drda. Každý na jednom konci rybníčka. Jan Werich měl sepjaté ruce a brumlal si, nevěda, nebo naopak moc dobře věda, že za ním někdo stojí: Fabiánku, dej, abych chytil pstruha alespoň půlkilovýho. A támhle tomu tlustýmu - obrátil se směrem k sousedovi, který měl také nahozený prut - tomu tlustýmu spisovateli ze zámku ať to ani neťukne."
Občasný příchod hosta ze zámku Jan komentoval takto: když se Jan Drda na hrdá Brda na vandr dá . . .

anebo

Při poslední návštěvě ve Velharticích jsme se u Jana Wericha ještě moc nasmáli. Mluvilo se znovu na věčné téma rozmluv v posledních létech. O jeho vášnivém kuřáctví. Doporučoval jsem mu nejvýše pět cigaret denně nebo jeden tenký doutník. Za čtyřiadvacet hodin, ne za hodinu! Ohradil se, že před půl rokem jsem mu povoloval deset cigaret nebo dýmky podle chuti. Opáčil jsem, že nemá ponětí, jak dovede lékařská věda za půl roku postoupit kupředu.