Doktor Glas
Hjalmar Söderberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31407/bmid_doktor-glas-POi-31407.jpeg
4
18
18
Přední švédský spisovatel Erik Hjalmar Fredrik Söderberg se narodil v roce 1869 ve Stockholmu a zemřel roku 1941 v Kodani, kam se odstěhoval v roce 1917. Uznání mu přinesl deníkový román Doktor Glas, který si ve švédské literatuře získal významné místo. Bylo o něm napsáno mnoho studií, jeho myšlenková atmosféra je silně ovlivněna filozofickými směry, které byly moderní na přelomu století a jejichž nositeli byli kupříkladu Schopenhauer, Nietzsche, Darwin a Freud. Knihu lze číst jako román milostný i kriminální. Jeho hlavní předností však je popis vnitřních myšlenkových pochodů titulní postavy doktora Glase, jenž se rozhoduje, zda má zabít muže, který týrá a ničí svou manželku, s níž se Glas sblíží. Ve Švédsku je znám pojem glasovská otázka, pod nímž se rozumí problém, zda člověk smí posloužit dobré věci tím, že někoho zabije, tedy zda smí brát spravedlnost do vlastních rukou. Záporná odpověď vyplývá ze samotného vyústění děje. Doktor Glas zůstává i po činu velice nešťastným člověkem, ba ještě nešťastnějším, než byl dříve. Ani jeho „spolupachatelka“ paní Gregoriová na tom není lépe. Ta zase trpí podle motta knihy: „Tělesná slast a neskonalá samota duše.“... celý text
Přidat komentář
Citát z knihy, který se mi líbil:
Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu.
Stěžejní součást švédské literatury, která je i po více než sto letech v nahlížení na problematiku morálky a spravedlnosti aktuální. Příběh o osamělém a nešťastném doktorovi formou deníku odhaluje jeho pocity při plánování, zda a jak má zabít kněze, který týrá svoji ženu. Přečteno za jeden den, doporučuji!
Četla jsem v květnu 2010. Podle mých poznámek:
V ich formě píše maloměstský doktor formou deníku, období asi půl roku.
Zajímavé, rozjímavé.
Trochu mrazící ze samoty a cizoty.
Citát:
"Pro někoho není samota okolností, do jíž se dostal, nýbrž vlastností."
"Živote, já ti nerozumím! Ale netvrdím, že je to tvou vinou. Beru to tak, že jsem spíš nezdárný syn než ty nedobrý otec."
Před časem jsem četl román Kdo si s láskou zahrává, který mě zaujal a tak jsem nyní sáhl po této knize. Zde autor hodně filozofuje, takže hlavní téma, které je čtivé a zajímavé, se často ztrácí mezi různými úvahami. Ty jsou mnohdy zajímavé a k zamyšlení, ale mě jaksi odváděly od toho hlavního a popravně jsem nebyl v náladě nad nimi hloubat. Román možná ve své době vzbudil větší pozornost, a to jistě proto, že Söderberg se trochu naváží do církve, také se zabývá víc než bývalo zvykem sexualitou a v neposlední řadě zkoumá myšlenku vraždy či zabití s úmyslem záchrany jiného člověka. U mě skoro 4* při skoro 70%, 1. 5. 2022.