Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489583/bmid_doktorka-z-domu-trubacu-htP-489583.jpg
5
1052
1052
Životopisný román o ženě, která předběhla svou dobu. Léčila, milovala, studovala, přednášela a cestovala s umanutou odvahou jít za svým snem. Její mimořádné nadání však bylo vykoupeno i nezměrným utrpením. Takový byl osud Vlasty Kálalové-Di Lottiové, rodačky z Bernartic u Tábora, která se ve dvacátých letech minulého století vydala sama do Orientu a založila v Bagdádu československou nemocnici. Smyslem jejího života bylo pomáhat lidem. Přes osobní tragédii nikdy nezatrpkla a věnovala veškeré své síly těm, kteří to nejvíce potřebovali – trpícím.... celý text
Přidat komentář
Obdivuhodná žena ,skvělá kniha. Autorce se podařilo naprosto neuvěřitelně propojit dopisy s vyprávěním životního příběhu ženy ,která prošla celý svět se srdcem na dlani , bez předsudků , bez snahy násilně měnit myšlení , s respektem k názorům a zvyklostem jiných .
"Bojovala" za lepší život beze zbraní jen svými neuvěřitelnými znalostmi a schopnostmi .
Z každé stránky na mne dýchala láska k lidem , bez patosu a silných slov .
Její osobní tragédie ji nezlomila , neuzavřela se do svého světa ,ale vždy se obklopovala lidmi , které obohacovala svými vědomostmi a lidskostí .
Velmi silný příběh a silná žena. Asi nebylo jednoduché s paní doktorkou pracovat a žít, ale to knize na čtivosti neubírá. Válečné období bylo podle mě trochu rozvleklé, ale ten konec války (pozor spojler) - za to by se nemusela stydět ani Hra o trůny. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla a rozšířila si tak obzory.
Hezký příběh o velmi zajímavé ženě. Myslím si, že by mělo vycházet více takových to knih o zajímavých lidech. Její síla byla obdivuhodná a líbilo se mi, že i ve stáří se stále učila novým věcem a chtěla být nějakým způsobem prospěšná.
Velmi krásně napsaná kniha o obdivuhodné ženě, která pomáhá lidem na každém kroku. A to nemluvím jen o lékařské pomoci, ale hlavně té lidské. Za svou obětavost, nezjištnost a za to, jak se dokázala poprat s nepřízní osudu má dr. Kalálová můj velký respekt. Víc takových lidí i v této době, bych přála nám všem.
Pozoruhodná kniha o pozoruhodné ženě. O životě dr. Kálalové-di Lottiové ani o událostech na sklonku druhé světové války na Táborsku a Písecku, které do života této statečné lékařky velmi tragicky zasáhly, jsem dosud neměla tušení. O to víc mě potěšilo, když jsem zjistila, že Prácheňské muzeum v Písku loni připravilo literární pásmo, v němž byl připomenut život dr. Kálalové. Je vidět, že tato postavou drobná, ale vnitřně nesmírně silná žena skutečně pozitivně ovlivnila život mnoha lidí a že se na ni nezapomíná. Život dr. Kálalové, ač se nedožila nijak závratného věku, by vydal na několik životů, a může nás inspirovat i dnes. Jsem vděčná, že Ilona Borská sepsala knihu o jejím životě, ač sama se s dr. Kálalovou setkala jen kratičce. Dostala však k dispozici rozsáhlou korespondenci, kterou dr. Kálalová vedla se svojí rodinou a přáteli, mnoho lidí přispělo vzpomínkami, a tak vznikla kniha čtivá, povzbudivá (byť místy smutná, dokonce vemi smutná...) a přesto plná zajímavých faktografických údajů. Velice se mi líbilo, že autorka nezastírala ani slabé stránky povahy dr. Kálalové, protože zkrátka nikdo není dokonalý a s ženou, která byla velmi skromná až asketická, a ve svém konání perfekcionistická, nemuselo být pro její okolí vždy jednoduché vždy vyjít po dobrém. Stejně tak nerozhodnost a výčitky, jimiž se občas trápila a svěřovala je v dopisech svým nejbližším, autorka v knize zmiňuje, a činí tak hlavní postavu svojí knihy lidsky přístupnější co nejširšímu okruhu čtenářů.
Mám rada knížky o osobnostech z historie, takže tato mě velmi zaujala. Nicméně závěr se mi četl hůře.
Toto je moje srdcovka, kniha o ženě, která si bez sebemenší pochybnosti zaslouží obdiv. Jak bylo napsáno níže, je škoda, že se o takovýchto lidech více nemluví. Paní doktorka byla obdivuhodná žena. Přiznávám se, že jak se u knih příliš nedojímám, tak po smrti dětí a manžela paní doktorky jsem měla problém se udržet. O to více obdivuji, že to dokázala překonat a jít dál.
Je smutné, že o takových lidech se jenom tak nedozvíme. Kdybych jednou, vlastně omylem, nenarazila na tuto knihu v knihkupectví, vůbec bych netušila, že se můžeme pyšnit takovouto skvělou ženou. I když můžeme se jako národ pyšnit někým, o kom se ani pořádně nemluví? Předně bych chtěla smeknout Paní Iloně Borské, zato jak krásně přiblížila život této významné dámy.
Pokud si chcete přečíst knihu o emancipované ženě, chytřejší než si kdo kdy pomyslel, odvážné a sečtělé doktorce, která šla za tím, pro co se rozhodla, přečtěte si tuto knihu. Najdete v ní totiž mnohem víc než jen to. Naleznete v ní i sílu pro život, protože tato žena měla velmi náročnou cestu, kterou si přes všechno co pro druhé udělala nezasloužila. Na život ale nezanevřela i přesto, jaký k ní byl nespravedlivý. A to pro nás všechny může být inspirací, ostatně jako célá Vlasta Kalálová .
Celou knihu jsem doslova žasla nad jazykovými schopnostmi a urputnosti paní doktorky. Na jednu stranu obdivuhodné, jen jsem se nemohla zbavit pocitu, ze je typ člověka, který se honbou za svým posláním dobrovolně uštve a bere tak s sebou všechny okolo. Hodně jsem nad tímto svědectvím o jejím životě premyslela. Byla statečna...
Obdivuhodná žena. Jsem ráda, že jsem se, díky knize, seznámila s nelehkým životem statečné lékařky Vlasty z jižních Čech.
"...jsme na světě jen jednou, máme dopřát duši, aby se mohla radovat ze života."
Pokud někdo hledá příklad emancipované ženy, tak doktorka Kalálová je přímo vzor. Vzdělaná, pracovitá, nebojácná průkopnice. Její touha pomáhat i vzdělávat byla nezměrná.
Moc se mi líbilo, jak z knížky vyplývá, že v Bagdádě dvacátých až třicátých let sice vládly přísné muslimské tradice, ale zároveň se nevylučovalo, aby vyznavači jiných náboženství zas ctili ty své.
Autorka nás provází životem odhodlané ženy od příjezdu do Istanbulu, cestou do Bagdádu, zařizováním ordinace i nemocnice.
V Iráku tehdejší doby nebylo snadné být ženou, ale ani cizinkou. Naštěstí díky své odbornosti i pracovitosti často získala pomocnou ruku v ten pravý čas.
Protože je v knize použito i dost dochovaných dopisů, máme možnost poznat život i myšlenky doktorky Kalálové opravdu zblízka.
Rozlučme se, dokud se smějeme!
Byla jsem zvědavá na osudy mladé doktorky, která se vydala do neznáma (ani jsem před otevřením knihy nevěděla kam vlastně, co ti Trubači byli vlastně zač). Dostalo se mi v této knize ale mnohem více, než jsem se dočetla v komentářích - exotika Orientu byla jen zlomkem, stejně jako mladické zanícení a rozhodnutí mladé vzdělané ženy vydat se s odborným cílem daleko do Bagdádu. Jakkoli byla tahle etapa jejího života velice zajímavá a "drsná" (dnes je hodně věcí jinak, ale pro nevěřící a ženu navrch je to snad ještě horší než ve 20. letech minulého století), mnohem více na mě zapůsobilo vše, co se dělo poté. Jednak rodinná mimořádná tragédie, ale zejména návrat domů.
Konec války, jak jej zažila (přesněji jak nám autorka zprostředkovala), mi zůstane patrně navždy v paměti, protože takto zblízka jsem se se skutečnou civilní tragédií (kterých jistě muselo být spousta) ve dnech osvobozování ještě nesetkala. V žádné knize. A tady stačilo pár desítek stran a slzy mi tekly proudem. A tak si musím postesknout, že jak je téma válečné u nás tak "populární" a chrlí se nové počiny a nová literární pojetí, pohled na jednu skutečnou tragédii, v knize, které je dnes 40 let a o níž se v téhle souvislosti moc neví, stojí za všechny moderní rádoby válečné přiběhy.
A tím samozřejmě ani život hrdinky ani kniha nekončí: vidíme, co úsilí ji stálo zůstat vůbec při smyslech a smysluplně naplnit další týdny, měsíce a roky života. Obdivuhodně se jí podařilo postavit se na nohy a zaměstnávat se - studovat jazyky (kolik jich nakonec ovládala: 12-14?), učit děti a nadále se věnovat aspoň trochu své profesi a pomáhat nemocným, třeba přes půl světa...
Nezbyvá než ocenit osobnost paní doktorky a práci autorky na získávání veškerých možných podkladů pro napsání této knihy (četla jsem nejnovější vydání, takže už bez cenzury). (Trochu vrtá hlavou, co se stalo s nevlastním synem, který "zmizel z obrazu" - toho se ani autorka nedopídila.)
Na autorčin styl - krátké věty, románové pasáže střídané autentickými pasážemi z hrdinčiných dopisů - jsem si stihla už zvyknout u knihy Kdo zachránil jeden život, takže mi vyhovoval (nevyváženost je dána nedostatkem korespondence v dobách, kdy byla hrdinka doma a svým blízkým a přátelům proto nepsala - z ciziny se většina jejích dopisů zřejmě zachovala v rukách adresátů, a máme tak možnost do nich nahlížet).
Slíbila jsem rodině, že do naší knihovny doma už nebudou žádné knihy přibývat, nebo se tak za chvilku nevejdeme.... ale tohle, tu chci, tuhle knihu pro svůj život velice nutně potřebuji, ta prostě musí být v mé knihovně, i kdyby měla být přidána polička na chodbu. Jak to, že jsem o téhle paní v životě neslyšela? Tohle je skutečný příběh skutečné postavy? Úžasné, žasnu a skládám poklonu před takovou ženou. A trochu si i myslím, že ta její statečnost a ochota pomáhat a žít pro druhé je dána dobou, kdy byl člověk hrdý na to odkud pochází - a že češství bylo na sakra vysokém žebříčku.
Po přečtení této knihy cítím velký obdiv. Jednak k paní doktorce Vlastě Kálalové Di Lottiové za všechno, čeho ve svém životě dosáhla, za její neuvěřitelnou píli, pracovitost, cílevědomost a dobrosrdečnost. A také k paní spisovatelce Iloně Borské, která sepsala tento životopis velice pečlivě, citlivě a čtivě. Opravdu to byl velký čtenářský zážitek.
Nemám spočítáno, kolikrát jsem četla tuto knihu. Moje maminka ji čte pravidelně každý rok. Máme ji obě zařazenou mezi knihami, kterých si nejvíc ceníme. Kdysi jsem vlastnila první vydání knihy. Všem známým jsem ji tak dlouho doporučovala a půjčovala, až mě ji někdo nevrátil. Pak jsem přišla o druhou. Už jsem lakomec, tuhle už nepůjčuji.
Jak je možné, že o takové ženě málokdo ví, že se o ní neučí na školách? Všichni známe jméno Marie Curie Sklodowská. Troufám si říct, že Vlasta Kálalová DiLotti se s ní může klidně srovnávat.
Je těžké o této knize psát komentář. Nedokážu vystihnout slovy těžký život této silné ženy. Aby jste poznali její sílu, musíte si knihu přečíst. Nenechte se odradit recenzí na začátku Kdybych ji tenkrát četla, asi bych se do knihy vůbec nepustila.
Klobouk dolů před tím co jeden člověk, popřípadě jedna žena může dokázat tvrdou prací. Tato knížka je pohlazení na duši, ponaučení, že se člověk nikdy nemá vzdávat a v neposlední řadě pomáhat ostatním.
Neuvěřitelná žena a úžasně literárně zpracovaný její životní příběh!!! Kniha ve mě zanechala velký dojem, takže hned po přečtení knihy jsem začla pátrat na internetu a nechápu, jak je možné, že se o této ženě víc veřejně neví a nemluví.... také jsem se zajela podívat do Bernartic, nedaleko Tábora směrem na Písek, a tam jsem si prohlédla v jejím rodném domě malou expozici, která jí je jako významné rodačce věnována a i celý dům, kde nyní sídlí obecní knihovna... ten dům má svoje kouzlo, je úžasný a moc děkuji i paní knihovnici za osobnější vyprávění o paní doktorce a různé detaily, které se v knize neobjevily, celé to bylo moc zajímavé.... Kniha si určitě zaslouží plný počet hvězdiček, to je bez diskuze!
Štítky knihy
lékařské prostředí česká literatura Orient životopisné, biografické romány Irák nemocnice, špitály emancipace lékařky Bagdád BernarticeAutorovy další knížky
| 2006 |  Doktorka z domu Trubačů |
| 2006 | Kdo zachránil jeden život |
| 2000 | Troufalý autor osud |
| 1987 | Příběh staršího bratra |
| 1978 | Mirka s Jirkou sami doma |
Velmi pěkně napsaná biografie. Paní doktorka Kálalová byla neobyčejná, cilevědomá, nezastavitelná, trochu lehkomyslná ... volná. Hlavně neporazitelná. Ráda se nechávám podobnými memoary inspirovat, ale mě život této ženy neimponoval, ani jeho pestré stránky.
Ostatně sama paní Kálalová ve své nejtěžší životní etapě vypovídá velmi výstižně v jednom ze svých dopisů: ... já vzala za svůj díl a vůbec nemám životu za zlé - ber si, co máš rád, ale zaplať za to, říká pánbůh, a tak to mám za spravedlivé. Za něco platíme předem, za něco dodatečně.
... osobně se neustále ptám, čím budu muset zaplatit já za svůj spokojený život? Co mě osud ještě přichystá? A tak se raději často řídím heslem mého muže: “Žer, nebo budeš sežrán. Avšak žer, ale nemlaskej!”