Dokud dýchám, doufám…
Tereza Šiklová
Život mladé Amélie se obrátí vzhůru nohama, jakmile se její nejlepší kamarádství zničehonic promění v drsnou a nelítostnou šikanu. Traumatizující vzpomínky ale dokáže překonat, když jí rodiče pořídí koně, s nímž se dostává na prestižní jezdeckou školu. Zde se jí naskytne jedinečná příležitost v podobě světového dostihu Golden Oval, kterou s obrovským nadšením přijímá. Avšak netrvá dlouho, a její priority se vmžiku změní poté, co shodou okolností potkává charismatickou a neobyčejně krásnou učitelku. Amélie se do ní bezhlavě zamiluje, a zatímco balancuje na tenké linii mezi rozumem a srdcem, neúnavně se snaží navenek nedostupnou ženu přesvědčit o své lásce. Její snaha ovšem ne vždy vyjde tak, jak si představovala, vinou čehož se dostává do spousty trapných i humorných situací.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha se odehrávala na neobvyklém místě,ale to jí neubralo na kouzlu. Hlavní dějová linie byla zajímavá. Každopádně jsem nečekala,že Rosemary nakonec Amélii podlehne. I když po spoustě neúspěšných vztazích(je bisexuálka) a její posedlostí prací se není čemu divit. Nemá totiž plnohodnotný život. Navíc taková krásná,mladá a čerstvě dospělá dívka jako Amélie musí být pokušení. Ale i tak jsem si myslela,že si zachová profesionální odstup. Ale zase by potom nebylo,o čem psát. Původně,když jsem si četla anotaci,jsem si myslela,že bude kniha pojednávat o vztahu Amélie a učitelky,která ji učí. Bylo by to, ale asi neetické,a tak autorka vymyslela postava učitelky,která učí na základní škole. Amélie se s ní seznámí na venkově,kde trénuje na závody se svým koňem. Do knihy je na začátku zakomponováno i téma šikany. Na venkově,kam Amélie přijíždí,Rosemary má starost čtvrťáčky,která má vzdělávat v oblasti zemědělství,což podle mě není špatný nápad. Rozhodně bych zavedla na školách něco podobného,sice existují různé edukační programy a v rámci předmětu Svět práce žáci okopávají pozemky,ale není to podle mě dostačující. Neříkám,že všichni nutně budou zemědělci,ale třeba by to někoho bavilo. Co se týče toho,jak se Amélie seznámí s Rosemary,je víc než zajímavé. Už na začátku má Rosemary nad Amélií zvláštní moc. Vůně jejího parfému je velmi omamná a její vystupování je také povzbuzující. Co se týče hádky,mohla Rosemary Amélii alespoň říct,že jí věří a ne až o pár dní později. Zajímavé je,že Amélii upoutá na první pohled. Zajímavé jsou i hádky s Améliiným kamarádem,který se do ní zamiloval a nedokáže přijmout fakt,že Amélie nejspíš nebude heterosexuální. Amélie se často zraní,zejména v přítomnosti Rosemary. Bojí se vyznat Rosemary,která se o tom dozví,když se jednou Amélii udělá špatně a usně,jenže mluví že spánku. A tak není složité si dát jedna a jedna dohromady. Amélie se jí na konci soustředění vyzná,jenže Rosemary ji odmítne. Nechce jí zkazit život,přece jen je jí 40. Jenže to Amélii neodradí. Odjede smutná domů,ale i nadále se pokouší získat srdce Rosemary. Přijde na dětský den převlečená za mrkev,přijde si trapně,ale jiný kostým nemohla sehnat a podmínkou účasti na dětském dnu je mít kostým nebo dělat doprovod dítěti. Vypadá velmi trapně a směšně. Hodně se stydí. Zase se zraní. Rosemary jí to ošetří a vysouká z ní,že šla na akci kvůli ní. Velmi striktně Amélii odpálkuje. To bylo pro Amélii útlum. Když Amélie závodí,nevšimne si překážky úplně na konci,protože se podívá do publika,kde je Rosemary,ale Amélie tomu nedokáže uvěřit. Pak je několik týdnů v nemocnici,kde ji navštěvuje rodina a Rosemary jednou také přijde. Rosemary něco zvláštního k Amélii táhne a nedokáže se tomu bránit. Přijde na její školní večírek,jdou spolu na kuželky,do divadla a projdou si dlouhou cestu,než se spolu více sblíží. Jejich vztah je opravdu krásný. Legrace byla erotická scéna,kdy Rosemary dává Amélii příklady,kdo četl pochopí. Ale život není Sluncem zalitej. Kromě toho,že ředitelka obviní Rosemary z pedofílie,přitom Amélie není žačkou základní školy,což se nakonec ředitelka dozví. Musí ještě Amélie s Rosemary čelit přijmutí jejich vztahu od rodičů Amélie. Matka Amélie se chová typicky jako většina rodičů,nedokáže to přijmout. Co se týče otce,ten je protipól matky a velmi tolerantní. Na konci se dozvídáme,že Rosemary a Amélie mají spolu dítě. Není však zmíněno,zda si ho adoptovaly, nebo došlo k umělému oplodnění. Ale je zmíněno,že jejich známá se nechala uměle oplodnit. Pozornější čtenáři si mohou všimnout detailů,že Rosemary nejdříve nosila náhrdelník s písmenem K(Kate),ale pak jí Amélie koupila náhrdelník s písmenem A. Je to jen malý detail,ale celkem podstatný. V knize rozhodně najdete mnohem víc,co si zaslouží vaši pozornost. Rozhodně doporučuji těm,kteří se zajímají o problematiku lgbt a nemusíte být rozhodně součástí menšiny,může si ji přečíst i heterosexuál,ale musí se vyrovnat s tématem. Mně třeba osobně kniha nevadila a taky nejsem součástí komunity.
Téma šikany mi přišlo zajímavé, ale bohužel je v knize zmíněno pouze na pár stránek. Jinak kniha za moc nestála. Amélie mi byla protivná. Dočetla jsem ji jenom proto, že mě zajímalo, jestli jejich vztah přece jenom vydrží.
Katastrofa! Amélie pořád za Rosemary dolézá, neustále se omlouvá a je tak otravná, že by ji spíš znechutila. Slibovaná anotace knihy proběhne tak na pěti prvních stránkách a pak už je to jen nuda.
V této knize jsem měla ze začátku problém, se orientovat v čase, kdy se co děje a kolik času uplynulo mezi odstavci. Nejspíš mojí chybou, jelikož děj byl příjemný na čtení a zrychlovala jsem tempo čtení.
Nikdy předtím jsem nečetla knihu zaměřenou na LGBT a musím říct, že se spisovatelka trefila do mého vkusu. A myslím, že spoustě mladým lidem by se tato kniha zamlouvala.
Jediná škoda, že v knize jsou některé časové úseky vynechané nebo velmi stručně popsané. Můžeme si jen domýšlet, co se v nich odehrávalo. Ocenila bych i pokračování, ale bohužel kniha je ukončená epilogem odehrávající se s odstupem několik let.
Páni ... tolikrát napsanou spojku KTERAK jsem snad v životě neviděla. A tolik vulgarit, opravdu to je nutné? Všechny postavy neustále klonily hlavu na stranu, podle mě si musely bloknout krk. To není možné.
A postavy? Ty byly velmi povrchní.
Rosemary mi byla absolutně nesympatická, ukňouraná, agresivní, vyhořelá a rádoby umoudřelá učitelka.
Matka někdy děsně přející a chápavá, jindy absolutně hysterická.
Věčně milý a chápající otec mi vůbec neseděl.
Jediná trochu uvěřitelná postava byla Amálie, v 18 prostě člověk fakt neví.
Moc nerozumím tomu, co chtěla autorka říct. Děj předvídatelný, nepochopitelné postavy a nesrozumitelné situace.
Óbvykle knížkám hodnocení " odpad " nedávám - už jen proto,že někdo si dal aspoň práci něco napsat , ale tady nemůžu jinak . Čekala jsem téma šikany ,ale nakonec šlo úplně o něco jiného . Vulgarity , slova teďkonc a hold s d na konci ve smyslu " co se dá dělat " , to je síla . Nevím, jestli se smát nebo brečet .