Dokud není konec - Skutečný příběh Josefa Mašína, který prekonáva fantazii
Filip Saiver
Pro jedny velký hrdina, pro druhé chladnokrevný zločinec. V českých novodobých dějinách patrně nelze nalézt další postavu vzbuzující tak rozporuplné názory a vášně. ***** V roce 2023 oslavil Josef Mašín jednadevadesátiny navzdory tomu, že už tu sedmdesát let neměl být, přičemž prakticky stejně dlouhou dobu je společnost rozdělena v hodnocení jeho činů. Příběh posledního žijícího člena protikomunistické odbojové skupiny tak není jen strhující, byť i to by k námětu na knihu bohatě stačilo. Příběh nutí k otázkám, do jaké míry a za jakou cenu je legitimní bojovat za hodnoty, na nichž stojí svobodný svět. A zatímco ve svobodném světě je zcela nežádoucí brát spravedlnost do vlastních rukou, stejným pravidlem se podle všeho nejde řídit ve světě, v němž spravedlnost neexistuje. Právě tohle je zásadní poselství plynoucí z osudu Josefa Mašína, který dosud nebyl v tak kompletní šíři vyprávěn.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2007 | Fotbalové hvězdy 2008 |
2009 | Nejlepší fotbalové kluby 2010 |
2012 | Fotbalové hvězdy 2013 |
2005 | Nejlepší fotbalové kluby 2005 |
2017 | Fotbalové hvězdy 2018 + nejlepší Češi a Slováci |
Pokud se u nás mluví o skupině bratrů Mašínů, příběh většinou končí v Západním Berlíně po jejich úspěšném a dramatickém útěku přes Východní Německo. Kniha Filipa Saivera je jiná a snaží se zachytit život mladšího z bratrů i po tomto husarském kousku. O tom, že Josef Mašín nezahálel, svědčí fakt, že v současnosti je z něho zajištěný dolarový multimilionář a že urputnost i cílevědomost, s kterou dokázal bojovat s komunistickým režimem, zúročil i v byznysu. "Dokud není konec" tak sestává ze dvou rovnoměrných částí, z nichž první se zaobírá notoricky známými událostmi a informacemi o rodině Mašínů i jejich odbojové činnosti proti dvěma totalitám. Ta druhá je mnohem objevnější a přináší řadu detailů z "civilního" života Josefa Mašína o jeho cestě na vrchol obchodního světa. Právě kvůli ní, stojí kniha za přečtení. Životopis je ale bohužel napsaný zvláštním alegorickým postmoderním stylem s až nejedlovsko-babišovskými asociacemi. Tento způsob psaní mi vůbec nesedl. Autorovy metafory mi v některých místech přišly až nepatřičné, jindy jsem se v ději tak ztratil, že mi smysl sdělení kompletně unikal. Méně je někdy více a střízlivější a skromnější způsob vyprávění by knize jen prospěl.