Dokud žijeme, musíme se rozhodovat
Manfred Lütz , Jehuda Bacon
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364209/bmid_dokud-zijeme-musime-se-rozhodovat-gDg-364209.jpg
4
15
15
Není to kniha o Osvětimi. Tato kniha přináší zprávu o moudrosti člověka, který prožil hrůzy koncentračního tábora, ale nezlomilo jej to. Dříve než byl do Osvětimi deportován jeden z jeho učitelů, vyprávěl jim, že v každém člověku žhne malá jiskra. Na ni ostravský rodák a malíř Jehuda Bacon vzpomínal, když nejprve do Terezína a později do Osvětimi odvlekli i jeho. V knižním rozhovoru s Manfredem Lützem Jehuda Bacon vypráví o tom, co prožil v koncentračním táboře, a o tom, co z děsivých událostí vytěžil pro sebe, svůj život a svou uměleckou tvorbu.... celý text
Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2017
,
Mladá fronta
Originální název:
"Solange wir leben, müssen wir uns entscheiden.": Leben nach Auschwitz, 2016
více info...
Přidat komentář
Souhlasím s komentářem níže. Kniha je zajímavá, ale taky mi přišla bez citu. Pořád se stáčela hlavně k tématu víry a Boha a v zásadě nic jiného důležitějšího se neprobralo. Každopádně stojí za přečtení.
Interview s ostravským rodákem, malířem, grafikem a profesorem Jeduhou Baconem, který přežil koncentrační tábor v Terezíně a později i vyhlazovací tábor v Osvětimi. Je to rozhovor o víře, umění, lásce k bližnímu a o schopnosti přežít i nemyslitelné.
I když je kniha velmi zajímavá, přišla mi taková suchopárná, bez citu.
Kniha otázek a zajímavých odpovědí. Na tu zásadní: odkud se bere zlo, ani v této knize nenajdete jednoznačnou odpověď. Odkud pramení lidský soucit? Je v každém člověku, ale často bývá potlačen, není-li podporován výchovou. Žijeme v čase a čas je lidská kategorie. Bůh je transcendentní pojem. Zázrak není nic výjimečného, jen to, že mohu každodenní věci prožívat jako zázrak. Najednou se mi otvírají oči-jsem malíř. A umění je v tom, že mi Rembrandt a Vincent van Gogh ukazují tyto perspektivy. To je vlastně úkol každého velkého umělce, že nám tento svět ukazuje tak, jak jsme jej nikdy před tím neprožili. Rabín na otázku, kde je Bůh, odpověděl. Kam ho pustíte..(žijeme v zastřeném stavu). Všichni lidé jsou povoláni k tomu, aby jednali lidsky. V Polsku mnoho prostých lidí ukrývalo židy. Moc o Bohu nevěděli, ale měli ho v srdci.
Pro mne jsou křesťané a židé skuteční bratři, kteří kráčejí rozdílnými cestami. Dokážu je pochopit, protože máme stejnou myšlenku, oni po svém a já taky po svém. Neboť Bůh je totéž, to znamená hledání něčeho vyššího, touha po jistém klidu, nikoli lidském klidu, nýbrž kde mohu s Goethem v jisté chvíli říci: posečkej chvíli, jsi tak krásný. (imitatio Christi-ne jen imitovat, ale i s Bohem žít)
Vy stále ještě hledáte Boha? Každý člověk hledá, dokud žijeme, tak hledáme.
Zázrak je, když se všednodennost najednou ukáže v jiném světle, a tím se otevře a je vidět nově. Je třeba číst pozorně. Pak se ke knize znovu vrátit, třeba odzadu. Doporučuji...
I když byla kniha psaná jako intervium, nevadilo mi to.. hezky napsané a opět kniha, která mě přivedla k velkému a hlubokému zamyšlení.. obdivuhodný přístup k dalšímu životu a schopnost "odpuštění".. To mě opravdu fascinuje.. nejsem si jistá, že bych tuhle sílu i přes velkou snahu v sobě našla..
Kniha je spíše Interview ve formě otázek a odpovědí, než souvislý příběh, proto mě trochu zklamala. Jedná se ale o pohled na Osvětim z trochu jiného úhlu, než jsme zvyklí...
Zajímavá a poučná kniha, ale jak už bylo několikrát zmíněno, postrádala cit a emoce, které bych u takové knihy očekávala.