Domácí vzdělávání
Yvona Kostelecká , Andrea Beláňová , David Hána , Irena Kašparová , Jakub Pivarč , Zuzana Svobodová
„Publikace mapuje místa domácího vzdělávání, která byla dosud zkoumána jen málo, nebo vůbec, v tom spočívá její velká zásluha. Autoři využili širokou škálu výzkumných a analytických metod a podařilo se jim vytvořit významný příspěvek k poznání rozsahem sice malého, ale z hlediska vývoje inovativních přístupů velice důležitého segmentu českého vzdělávacího systému.“ Mgr. Jaroslava Simonová, Ph.D., Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova „Celá publikace je vlastně o odlišnostech a jejich podobách, o toleranci a odmítání, ale i přílišné formální korektnosti. Autoři publikace ve svých příspěvcích představují různé polohy praxe domácího vzdělávání ve výzkumné perspektivě. Bohatost tématu je dána nejen tematicky, ale i různými metodologickými přístupy kvalitativními i kvantitativními (použité jsou metody analýzy dokumentu, kvalitativní studie – zúčastněné pozorování, rozhovory, myšlenkové mapování, dotazník).“ PhDr. Ida Viktorová, Ph.D., Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
vzdělávání, edukace domácí vzdělávání
Autoři knihy
česká, 1966 Andrea Beláňová
česká David Hána
česká, 1985 Irena Kašparová
česká, 1974 Jakub Pivarč
česká Zuzana Svobodová
česká, 1977
Pět výzkumných studií. Úvodní přehled mapuje motivace rodičů a způsoby realizace - od skutečného učení doma přes komunitní školy nezapsané v rejstříku MŠMT po on-line formu klasické výuky. Dvě zmínky, které se trefily do mých zkušeností a průběžného uvažování o tématu:
- rozsáhlé know-how postupně nabyté rodičem-vzdělavatelem si vyloženě říká o další využití
- aktivní rodiny, které volí domácí školu z ideových důvodů, často vytvářejí inovace a podněcují veřejnou debatu o cílech a prostředcích vzdělávání, což je přínosné pro celou společnost
Další dva příspěvky se zabývají situací v Německu, kde je domácí vzdělávání nezákonné a tvrdě postihnutelné. Rekapitulují důležité soudní spory, posuzují udržitelnost dosavadní právní úpravy a cesty, jimiž rodiče dosahují naplnění svých vzdělávacích představ.
Čtvrtý text popisuje zranitelnost a strategie dvou českých rodin, které se odlišují od mainstreamu nejen domácím vzděláváním (podle autorky už tak viděným jako podezřelé, kontroverzní), ale i náboženstvím/duchovností.
Závěrečný výzkum analyzuje představy žáků o mentálním postižení a prolistovala jsem ho jen letmo.
S nápadem učit děti doma přišel kdysi můj zvídavý manžel. Dnes je to pro mě srdeční záležitost, v níž realizuju svůj potenciál způsobem a v rozsahu, jaký jsem si předem vůbec nedovedla představit (i když s pobavením zpětně vidím, že moje diplomka i disertace k tomu jasně směřovaly). Zároveň nám nepřipadá, že by kvůli tomu naše rodina nějak zásadně společensky narážela. Zčásti je to asi šťastnou povahou a světonáhledem, zčásti vhodným bydlištěm, zčásti postupnou proměnou atmosféry - oba jsme léta zvyklí o domácím vzdělávání mluvit a vstřícných reakcí znatelně přibývá.