Domeček
Tereza Límanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207243/bmid_domecek-gB4-207243.jpg
4
19
19
Tereza Límanová ve svém prozaickém autobiografickém debutu zpřítomňuje zážitky hrdinky, která nabývá určujících životních zkušeností skrze postupné sbližování s tajuplnou existencí jednoho starobylého pražského domu a jeho obyvatel. Pozornou drobnokresbou prvotních vjemů a dojmů Límanová evokuje neporovnatelnou intenzitu raného prociťování skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
Terezka je dobrá pozorovatelka a dokonale prožívá přítomné okamžiky, což dělala především v dětství. No a nyní už jen stačí dobrá paměť (zřejmě po dědečkovi) a cit pro přesný a výstižný popis jejích vzpomínek - A je tu krásná kniha, vhodná především pro ty čtenáře , kteří se rádi vrátí do minulých časů a prožijí si s ní již pomalu zapomenuté okamžiky dětství.
" Potřebovala být neustále obsluhovaná a pokládala mi pořád dokola jednu ze dvou otázek. První zněla: Budeš mi, Terezko, chodit zalívat kytky na hřbitov?
A druhá: Jsem tak tlustá jako támhleta paní, nebo míň !? Možnost "víc"nepřicházela v úvahu. Snažila jsem se odpovídat na obě otázky popravdě (třeba: nevím), ale málokdy se to setkalo s úspěchem."
Milá kniha, která zve k pobrouzdání po Malé Straně. Jakkoliv moc nemusím knihy bez příběhové linky, Domeček mě prostě chytl a nepustil.
Veľmi opisne spísané dielo o detstve v malostranskom Domečku. Opisy o mľaskajúcom linoleu, pavúkoch na záchode, mramorových schodoch, technike otvárania dverí, či padajúcich hruškách sú skvostné. Ako čitateľ opisy vo väčšine knihách zľahka preskakujem, no v prípade Domečku som ich preskakovať nemohol, lebo by som z knihy veľa nemal. Určite stojí za prečítanie ;-)
Všichni máme vzpomínky na dětství. Na jeho vůně, barvy, zvuky, vztahy, pocity. Ale je jen málo těch , kdo je dovedou tak citlivě, netradičně a výstižně vyjádřit. Autorce patří chvála, umí.
Domeček
Drobné každodennosti očima dítěte ve starém malostranském domě nahoře pod Hradem, detailní milé popisy všeho, nutí mě to sama si povzpomínat na tyto útržky vjemů z dětství, které v podstatě nakonec tvoří jedinou autentickou vzpomínku na ty časy, protože kromě tohoto má člověk rané dětství spíš zprostředkované vyprávěním okolí. Jen vlastní smysly můžou zpět do dětství opravdu přenést, zvuky, barvy, světlo, vůně, chutě.