Domek v Polední ulici
Karel Klostermann
Humoristický román o profesoru Koudelkovi, který se společně se svou ženou rozhodne zakoupit si k obývání domek v Polední ulici. Toto rozhodnutí odstartuje nekonečný kolotoč trampot a starostí spojených se správou domu, kterým nešťastný a poněkud nepraktický profesor čelí s nezměrným zoufalstvím.
Přidat komentář
Tato drobná novelka je pro dnešního čtenáře o poznání čtivější nežli většina zbylého Klostermannova díla, ovšem na druhou stranu se nemůže poměřovat s nedostižnou šumavskou trilogií. Trable profesora Koudelky, kterému se barák sype na hlavu a on neví, co si s tím počít, jsou lehce stravitelné a úsměvné. Klostermann se výjimečně nepustil do apokalyptického moralizování, jak to mívá ve svých dílech obvykle ve zvyku, píše s nezvyklou lehkostí a bez zbytečného mravního poučování. Pro mě bylo dílo nakonec nejvíc zajímavé tím, že mi poskytlo zajímavý náhled do poměrů získávání úvěrů a správy nemovitostí v době konce 19. století, což skýtá jednak archaickou roztomilost a jednak i překvapivě velice přiléhavé paralely s dnešní dobou.
Autorovy další knížky
1955 | Ze světa lesních samot |
1972 | V ráji šumavském |
1941 | Mlhy na Blatech |
1971 | Skláři |
2004 | Erotomanie |
(SPOILER) Klostermann mě bere. Tento román (novela, povídka) vůbec není humoristický. Aspoň pro mě ne. Je to sled událostí kam se profesor Koudelka a jeho paní dostali při koupi domu od jednoho vyčůraného (chtěl jsem to napsat expresivněji) ševce. Problémy s opravou, s řemeslníky. Nákup byl proveden s věcným břemenem, jak se dnes používá, a to s nájemníky, které bylo těžko vystěhovat. Boj mezi slušností, naivitou, neznalostí proti vychytralosti, lži, podvodnictví, byl tak dobře popsán, že mi chvilkami bylo zle. Co by asi Klostermann psal dnes? Jaký námět by použil? To by se vyřádil v dnešních poměrech. Je vidět, že se nic v českých zemích nezměnilo.