Rudá volavka
Jason Matthews
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378540/ruda-volavka-Ypu-378540.jpg
4
511
511
Dominika Egorova a Nathaniel Nash série
1. díl >
Ruská vyzvědačka Dominika Jegorovová bojuje o přežití v džungli postsovětských tajných služeb. Je donucena projít výcvikem „volavek“, školených svůdnic, a poté nasazena na Nathaniela Nashe, mladého důstojníka CIA, který řídí nejdůležitějšího vyzvědače CIA v Rusku. Dominika a Nate se ocitají uprostřed souboje vůlí, špionského řemesla a nevyhnutelně také touhy. Jeden z nich se bude muset brzy převtělit do dvojí existence v tajné operaci na život a na smrt… Strhující špionážní román svou autenticitou nezapře, že pochází z pera veterána CIA s třiatřicetiletou zkušeností ze svébytného světa kontrarozvědky.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2018
,
Knižní klub
Originální název:
Red Sparrow, 2013
více info...
Přidat komentář
Já si tu knihu snad nechám "jen" kvůli těm fajn receptům :D Ne, teď vážně. Kniha má za mě několik pro a proti. Začnu tím pozitivním:
+ už zmiňované recepty na konci každé kapitoly. Co kapitola, to nějaké chutné jídlo a vytvářelo to i jakýsi hezký ironicky oddechový efekt po nějaké vážnější události v ději. Hezký způsob, jak vyjádřit spisovatelův oblíbený koníček :)
+ akční scény byly opravdu svižné, ty se četly vážně lehce a měly určitou dávku napětí. Bohužel, na můj vkus jich tam bylo málo a nebyly plně rozvinuté, jako by to autora vlastně nebavilo psát ...
+ pohled více postav, není to jen o Dominice
+ pár docela vtipných pasáží
+ kdo se zajímá o politiku, jsou tu dobře vykreslené vztahy mezi různými zeměmi, hlavně mezi Spojenými státy a Ruskem
+ vygradovaný, napínavý a docela šokující konec
Tak a teď negativa:
- přišlo mi, že autor se hodně opíral do žen a to tak, že to bylo až na vrchol sexismu. Ano, vytvořil i odvážné, inteligentní a soběstačné hrdinky, ale i ty měly stále něco "mužského" v sobě. Jinak se vlastně skoro vše zaobalovalo na prsa, sex, promiskuitu, atd. Nejsem feministicky založená, ale tohle mi už trochu začalo vadit, když jsem na to narážela skoro pořád v průběhu knihy. Viděli jste to tam také?
- snad největší výtka: ano, chápu, že autor strávil více jak 30 let u CIA a pro příběh to bylo důležité, ale popis práce tajných služeb, do toho zakomponovaná politika, a další, tak pro laika je to vážně náročné číst a byť jen pochopit. Pak už to začíná být nuda. Kdo se zajímá o práci agentů, o politiku, diplomacii, je tato kniha pro něj naprostým ideálem. Kdo hledá napínavý thriller, může být trochu zklamán. Jako já.
- děj je fajn, koncept též, ale zas je vidět, že autor je víc veterán tajných služeb, než spisovatel.
Na závěr mohu říct, že si nejsem jistá, jestli se pustím do druhého dílu. Možná na tento typ literatury plného práce pro tajné služby nejsem stavěná, možná bych si k tomu musel ještě něco dodatečně zjistit, než bych se pustila do dalších knih pana Matthewse. Ale rozumím mu, že svou praxi a znalosti chtěl zanést do nějakého příběhu. A Dominiku "vytvořil" opravdu dobře, stejně tak popis zemí. A recepty vyzkouším! Za mě 3 hvězdičky.
"Jsou snad nějaké informace důležitější než tenhle člověk?" Tato věta pronesená elitní agentkou ve špionážním románu podle mne vydá za všechny myslitelné komentáře. Vysoké hodnocení této knihy tedy považuji za nějakou vydařenou konspirační akci tajných služeb…
Nezastírám, že tato literatura není šálkem mého čaje a tohoto byl navíc uvařen plný 500 stránkový samovar, ve kterém ovšem bohužel nakonec nebyl třiceti lety praxe u CIA vymazlený špionážní čaj, ale zcela nedůvěryhodný a po vzoru pejska s kočičkou spatlaný boršč servírovaný s Big Macem.
Šel jsem do toho kvůli čtenářské výzvě a očekával příběh plný rozmanitých kousků a tajemství ze života tajných služeb, které nám autor díky svým zkušenostem naservíruje. Místo toho jsem zjistil, že CIA je vlastně anarchistická organizace, kde si každý dělá prakticky co chce a to i přestože má konkrétní rozkaz, že to dělat nemá či že má dělat něco jiného. Tato povrchní rádobyromantická love story je plná ostře černobílých lidí bez jakéhokoliv uvěřitelného vývoje či chování, takže se i Matthews raději rozhodl nám pomáhat alespoň popisováním jejich aury a tím je rozstrkat z ruských a amerických dresů i do dresů správňáků a zloduchů. Dva "fakt dobří" agenti - aniž bychom z tohoto stohu textu pochopili, proč jsou tak dobří - zjistí, co chtějí, zlikvidují elitní zabijáky a ještě si přitom profesionálně vrznou. Ideální práce!
Jestli to chtěl autor nakonec zachránit alespoň tím, že z knihy udělá kuchařku s polovičatými recepty, tak u mne se svojí otravnou snahou nechat se postavy v každé kapitole najíst, aby bylo o čem na jejím konci psát, neuspěl.
Byť tedy nebylo velké očekávání, tak i přesto se dostavilo zklamání. Dalším knihám tohoto autora se tedy raději vyhnu.
Asi tyhle knížky nejsou pro mě. Rozdělení na padouchy a hrdiny bylo příliš jednoznačné, a i když mám - jako ostatně většina starších obyvatel bývalého východního bloku - zažitou a odůvodněnou averzi vůči Rusku, rozhodně si nemyslím, že by USA byly hodny adorace a nekritického přijetí.
Takže nakonec pro mě byli nejsympatičtějšími postavami dva finští důchodci.
Ale to neznamená, že je to špatná knížka. Možná jsem ji (zase) četla v nesprávný čas - po Tsunami blues bych asi neocenila ani povedenější kousky.
Druhý Daniel da Silva? Výborný špionážny román, ktorý ma úplne dostal. Spád, zápletka a prekvapenia, keď knihu neodložíte po každej prečítanej strane. A to že je hlavná hrdinka volavka, značí že táto slečna bude stredobodom pozornosti mužov, všade kam sa pohne. A byť zároveň špiónkou. Zvládne toto všetko? Áno-nie? Čitateľ sa to dozvie. Napriek tomu, že je to jeho prvý román, je naozaj skvelý a pri čítaní som sa nenudil. Milovníkom SPY románu túto knihu odporúčam.
Má první kniha se špiónskou tématikou. Chtěla jsem vidět film, ale nepovedlo se a náhodou se mi do ruk dostala kniha. Ta byla zajímavá a čtivá, ale za srdce mne to nechytlo. Popravdě věřím, že film by se mi líbil víc (dle ukázek). Je to asi jako číst bondovky...
Četla jsem podruhé, mezitím jsem v kině viděla film, který si toho podle mě zbytečně vymyslel (mučení Nate, nemoc matky...) a který na mě byl drsný. Ale knihu podruhé vnímám ještě lépe, než poprvé. Recepty jsou skvělé, kolikrát se mi v jiných knihách sbíhají sliny:-) Někdo tu psal, že Američané jsou vykreslení jako dobří, no nevím, spíš jako ti lepší než Rusko, ale i oni mají v knize černé puntíky, myslím že ve světě agentů se moc také nemažou. Vzhledem k tomu, že spisovatel v prostředí pracoval, věřím, že něco je podle skutečnosti.
Jako prvni jsem videla film, ktery se me moc libil. Kdyz jsem ale zacala cist knihu, tak jsem z toho tak odvarena nebyla. Nerikam ze je to spatny cteni to ne, jen me to tak neoslovilo jak ten film. Nekterou tu omacku kolem bych uplne z knihy vypustila a misto 484strankove knihy bych mela tak 300strankovou :D
Je těžké toto dílo nějak hodnotit. Na jednu stranu zajímavý příběh viděný očima mladé ženy, na druhou stranu se toto špionské téma neustále omílá a už mně to moc nebere. Takže takový průměr.
Dámy a pánové, nenechte se odradit malinko vleklejším úvodem, kniha vám vaši důvěru tisíckrát vrátí! Jsem nadšená a v duchu opět velebím úkoly čtenářské výzvy, protože po podobném typu literatury bych nejspíš vědomě nesáhla. Byla jsem zcela v zajetí špiónů, neřešila jsem detaily typu je/není tohle možné, užívala jsem si dvojí životy, zápletku i specifickou hrdinku, která vidí barvy (viděla jsem je také, neuvěřitelné). S velkou chutí přečtu i druhý díl a jednoznačně doporučuji!
na knihu jsem se těšila, protože se mi líbil film. No... já se asi nikdy nepoučim, musím prostě dřív číst než koukat. Knižka mě celkem zklamala, nečetla se mi dobře. Čekala jsem víc.
Kniha je (zase) mnohem lepší. Před časem jsem viděl film, kde hlavní roli kazila Jennifer Lawrence. Moc mě nezaujal, takže do předlohy se mi nechtělo. Po přečtení nelituji. I když je to dost stereotypní a místy samoúčelně násilné, je to zároveň zajímavé, promyšlené i napínavé. Kuchařské recepty se mi nejdříve zdály nadbytečně hloupé, ale časem se ukázalo, že docela dobře fungují, jako odlehčení mezi jednotlivými částmi příběhu.
Na knihu jsem byla dlouho zvědavá a dala mi zabrat, ne, že ne. Nečetla se snadno, na mě opět moc rozvláčné, popisové. Ubrat 150 stran, stalo by se houby.
Chvilkami se to rozjelo, potom zase zdlouhavý útlum. V druhé polovině mi s každým novým jménem docházela trpělivost, protože nevyhnutelně následovaly další popisy života a vlastností další postavy. Recepty mi přišly zcela zbytečné a mimo.
Do dalšího dílu se pravděpodobně pouštět nebudu. Od oceněného titulu bych asi čekala více a špionážní romány nebudou nic pro mne.
Čtivé, napínavé, ale některé pasáže o špionážních praktikách a metodách mi připadaly poněkud naivní a odtržené od reality. Na seznámení s dílem tohoto autora mi to stačilo.
Autor jakoby někdy nevěděl, jak chce vlastně příběh vyprávět. Na jednu stranu je to kniha napsaná veteránem ze CIA, je zde snaha o realističnost, místo zběsilých akcí jako z bondovek tu máme pomalou hru na kočku a myš, sledování, konspirační byty, falešné informace a dvojité agenty. To sice dodává příběhu na autentičnosti, ale příběh se fakt moc nehýbe a postavy většinou přešlapují na místě, pozorují a vyčkávají. Moc tomu nepomáhá ani to, že zápletka nemá žádný směr a cíl, není zde žádný výrazný motiv, který by držel knihu pohromadě. Linie MARBLEA je celou dobu v podstatě pasivní, neb Rusové vůbec netuší, kdo by to mohl být, což čtenář pochopil hned. A SWAN se objeví až někde za půlkou knihy, aby ji Američané hned chytli, a to jen proto, že je úplně blbá, a hlavní postavy na tom stejně žádnou zásluhu nemají.
Na druhou stranu snahu o realistické prostředí moderních zpravodajských služeb kazí Dominika. Jakkoliv si dovedu představit nádhernou, smrtelně inteligentní a všeobecně nadanou bývalou baletku v ruských tajných službách (ostatně mezi neúspěšnými baletkami se musí volavky verbovat jedna radost), nepochopím, proč musel autor přidat její schopnost vidět barvy. Nejenže nám tím Dominika hned prozradí, kdo je hodný a kdo zlý, kdo lže a kdo má purpurovou auru, ale úplně tím zabije jakoukoliv zábavnou paranoiu. Kdyby nebylo od začátku jasné, jestli někdo z Američanů třeba není zrádce, nebo jestli někdo z Rusů třeba neví víc, než říká, kniha by byla zajímavější. Ale ne, Rusové mají prostě zrádnou žlutou a Američané klidnou modrou nebo purpurovou.
Nakonec bych rád zmínil, že přestože celý můj komentář je samá kritika, kniha je rozhodně čtivá a líbila se mi. Někdy si přečtu i Palác zrady.
P. S.: Vážně je někdo z těch šesti řádků za kapitolou schopný uvařit nějaké jídlo?
S mnohým, co tu napsal ve svém komentáři Zentao souhlasím a plně se ztotožňuji. Nic není takto černobílé a vydávat za vzor všech ctností, slušnosti a čestného jednání, dodržování všech zákonů, za ochránce svobody a budování demokracie ve světě zrovna CIA, je neskutečné pokrytectví. Pro zasvěcené, lidi v obraze, je to bezpochyby tragikomické. Bohužel, smutná realita. Na druhou stranu, co také čekat od amíka a navíc, bývalého zaměstnance, takže…
Na rozdíl od něj (Zentao), já ale dávám plný počet, proč? Hlavně… tak dobře, přiznávám se, co hlavně, jen a kvůli Dominice Jegorovové, kterou jsem si úplně zamiloval, obdivoval ji, bál se o ni a trpěl s ní. Málem se klepal a byl, když ji hrozilo bezprostřední nebezpečí, značně nervní. Její postava získala všechny mé sympatie. Pro čtenáře mužského rodu je naprosto dokonalá. Na rozdíl od stejnojmenného filmu, který u mě autoři úplně zazdili, když se mi snažili vnutit představu, že Jennifer Lawrence, známá jako Raven / Mystique z X-Menů, by se svou tělesnou konstitucí a výškou 1,75 m mohla kdy pomýšlet na roli baleríny - úsměvné že, kdo by to asi tak zvedal nad hlavu - kniha mi dává tu kouzelnou moc a možnost snít a představovat si. Proto za mě ta plná palba *****.
Přiznávám autorovi, že vykreslení kladných postav a vlastně i těch odporných kreatur od jejich nepřátel, je velmi povedené a zdařilé. Na prvotinu super. Přestože samotný námět nehodnotím nijak pozitivně - hodní Američané versus zlí Rusové – trapné a obehrané klišé, vzal jsem to celé s potřebným nadhledem a odstupem. Je to jen kniha (!) jsem si po celou dobu říkal… vlastně pohádka pro dospělé, i když, Oddělení Agitace a Propagandy za Atlantikem muselo slavit a autora nosit na ramenou. Jo a ty 'recepty' na konci jednotlivých kapitol, přinášely po celou dobu můj pobavený úsměv a vítané odlehčení, docela originální nápad.
s předchozím komentářem 1T0S_ naprosto nesouhlasím. Celý příběh a děj má spád, není hluchého místa jak zde uvedl přispěvatel. Kniha je špionážní thriller se vším všudy. Trochu romantiky, hodně akčních scén a nemálo přemýšlení nad postavy. Nejlepší na celé knize jsou i recepty, takže kuchařky a kuchaři si přijdou na své, neboť v každé kapitole je vždy něco snědeno a následně pak na konci kapitoly přijde recept jak to uvařit :)
Pro mě úsměvné, neboť to k thrilleru vůbec nepatří,ale jako bonus naprosto dokonalé. Knihu vřele doporučuji, neboť se tam objevují nejen smyšlené,ale i živé postavy například prezident pan Putin a další. Těším se na druhé pokračování. Děkuji autorovi za jiný úhel pohledu :)
Film jsem neviděl a ani nemusím vidět, mám svou představivost a občas se stane,že film je tisíckrát horší nebo zmrvenější než kniha...
Průměr, zlatý Frederick Forsyth. Jedna hvězdička navíc za recepty na konci každé kapitoly.
Knihu spíše audioknihu rudá volavka jsem si pořídil až po té co jsem viděl film. Ten mě docela bavil a tak jsem chtěl vědět co všechno je jinak. Po doposlouchání ( audioverze) knihy jsem byl překvapen. Jak moc se děj filmu od knihy lišil. Tam kde kniha dává smysl je ve filmu jen naznak. Film teď musím hodnotit mnohem kritičtěji. Kniha má děj je velmi dobře napsaná a příjemně i končí. Postavy mají hloubku i charakter, a tak nějak do příběhu zapadají. Za mě velmi povedená kniha až z mrazivým popisem praktik ruského systému. Více jsem se rozepsal na svém blogu.
Nejsem zrovna fanoušek špionážních románů, ale tento mi byl doporučen. Bohužel není to můj šálek kávy, ale bavily mě recepty na konci každé kapitoly (teda ne, že bych podle nich někdy něco uvařila:)) Druhý díl už ale číst nebudu.