Rudá volavka
Jason Matthews
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378540/ruda-volavka-Ypu-378540.jpg
4
511
511
Dominika Egorova a Nathaniel Nash série
1. díl >
Ruská vyzvědačka Dominika Jegorovová bojuje o přežití v džungli postsovětských tajných služeb. Je donucena projít výcvikem „volavek“, školených svůdnic, a poté nasazena na Nathaniela Nashe, mladého důstojníka CIA, který řídí nejdůležitějšího vyzvědače CIA v Rusku. Dominika a Nate se ocitají uprostřed souboje vůlí, špionského řemesla a nevyhnutelně také touhy. Jeden z nich se bude muset brzy převtělit do dvojí existence v tajné operaci na život a na smrt… Strhující špionážní román svou autenticitou nezapře, že pochází z pera veterána CIA s třiatřicetiletou zkušeností ze svébytného světa kontrarozvědky.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2018
,
Knižní klub
Originální název:
Red Sparrow, 2013
více info...
Přidat komentář
Jako první jsem viděl film a když jsem zjistil, že to má knižní předlohu tak jsem nemohl odolat. Přeci jenom pokaždé chci vědět jak se film moc liší od předlohy. Celkově se mi kniha hodně líbila, protože takové špionské knihy zase tak často nepotkávám. Krásně se nám děj motal, aby to lákalo na další čtení. Škoda jen, že jsem si tolik neužil to zjištění, kdo je MARBLE. Přišlo mi to moc brzo. Na druhou stranu ten krásně otevřený konec a vědomí dalšího dílu, prostě láká k přečtení. Celkově ve výsledku velmi příjemný literární počin.
I když je kniha hodně proamerická, přesto je čtivá, napínavá, vypovídá o současném světě- být první, mít ostatní pod kontrolou, znát slabiny a tím ovládat a neštítit se využívat k tomu všechny prostředky. Pěkný špionážní román, určitě si přečtu i druhé dva díly.
Moc pěkná kniha, ale filmové zpracování je snad ještě lepší. Film totiž z (pře)komplikovaného děje udělal jenom komplikovaný děj.
Na knize od začátku oceňuji přidané recepty, konečně někdo ví, že postavy musí jíst. Bohužel recepty jsou bez udané gramáže a času, takže nejde si pochutnat na stejném jídle jako hlavní hrdinové.
Špionážní prostředí je popsané skvěle, je vidět, že autor je od fochu. Tímto se pro mě kniha stala novým standardem.
Škola volavek (a krkavců) je moc zajímavé a drsné prostředí, i když tady by mě zajímalo, jak moc autor musel fabulovat, či zda se inspiroval podobným americkým zařízením.
Oceňuji taky to, že na to, kdo je Marble, jsem přišla asi jenom o pár stránek dřív, než mi to autor prozradil.
Co se mi nelíbilo, je vnímání barev hlavní hrdinky. Musela jsem si to vygooglit, je to reálné, ale připadá mi, že to dělá z Dominiky tak trochu supermanku.
Celkově se mi kniha líbila, jenom tam jsou nějaké trošku zdlouhavější pasáže, kterými se musí člověk probít, pak je odměněn svižným pokračováním.
Rudou volavku jsem si ke čtení vybrala na základě stejnojmenného filmu, který byl podle mě geniální. Protože jsem ke knize tedy přistupovala s velkým očekáváním, prvních sto stránek plných nekonečných popisů agentů a tajných zpravodajských akademií pro mě bylo velkým zklamáním a myslela jsem, že Volavku ani nedočtu. Příběh se ale nakonec konečně rozjel a zbytek knížky mě velice bavil. Oceňuji velmi přesné a věrohodné vykreslení špionážního prostředí, na druhé straně ale naprosto nechápu, proč autor za každou kapitolu umístil krátký recept na jídlo, o kterém se v předchozí kapitole zmínil, to mi přišlo hodně mimo. Celkově byla Rudá volavka příjemné napínavé počtení, filmová verze mě ale oslovila víc - už jen díky rafinovanému a nečekanému závěru.
Přiznám se, že mě kniha zaujala díky představitelce hlavní role. Herečku Jennifer Lawrence mám ráda. Knihu jsem si pořídila před dlouhou dobou, ale trvalo mi, než jsem se k ní dostala. Když už jsem se do ní konečně pustila, moc dlouho mi nevydržela - četla se docela dobře. Zatím jsem podobnou špionážní knihu nečetla. Po přečtení knížky jsem se podívala i na film a musím říct, že kniha je o mnoho bohatší. Doporučuji nejdřív knihu a pak až film
Rudá volavka je prvním dílem špionážní trilogie mezi USA a Sovětským KGB. Hlavní roli zde mají dva špióni, Nathan, který operuje v Rusku jako tajný agent CIA. Na druhé straně stojí obyčejná dívka Dominika Jegorová, která se chtěla stát primabalerínou. Osud tomu nepřál, a tak byla Dominika naverbována do KGB, a později přesunuta do tzv. školy volavek. Příběh odkrývá skutečné fungování tajných agentů, i jeho spletitost. Jelikož autor je sám bývalý agent tajné rozvědky, celý děj tak vychází z jeho zkušeností. Institut rudých volavek dodnes funguje jako součást ruské tajné rozvědky. Koho baví špionážní literatura, tato série je pak skvělým tipem k přečtení, co opravdu stojí za to. 400 stran prakticky přečtěte téměř na jeden zátah.
Kniha je skvěle napsaná, děj odsýpá velmi rychle. Zajímavé vhled do současného světa agentů...
Jasných 5 hvězdiček. Kniha vtáhne čtenáře do děje během prvních dvou stránek. Přehledně popsaná praxe prostředí špionážních služeb a aktuální zpravodajská činnost v Rusku, Putinovo vidění světa a směřování vývoje Ruska. Trefná charakteristika vlastního vnímání Ruska a pozice ve světě jako velmoci a na druhé straně frustrace jednotlivců vyplývající z jejich osobního nerespektování.
To pro začátek. Pak se odvíjí věrohodný špionážní příběh, přiměřeně akční, inteligentně pojatý, odhalující techniky špionáže a kontrašpionáže, životů a práce agentů a dvojitých agentů dávající čtenáři prostor pro odhad vlastních vývojových scénářů, z nichž ten správný je potvrzen skutečně až v posledním odstavci.
Kniha je tak napínavá od samého začátku do konce a vede čtenáře k zamyšlení nad světem, vztahy a mocí některých zemí, jejich zájmů a priorit.
Děj není překombinovaný, počet postav přiměřený, příběh ve mě vytvářel celistvý a zorientovaný pohled. Doporučuji nejen příznivcům špionážní literatury.
Mně osobně jako hodnocení kvality a skvěle propracovaného příběhu stačí fakt, že již mám koupený druhý díl a doufám, že jej poštovní holub při cestě neztratí.
P.S. Hvězdička dolů za kuchařské recepty. Zbytečné
Druhořadá kuchařka z pera bývalého náboráře nejbližší expozitury CIA. Aby kuchařka nebyla nudná a příliš krátká, jsou jednotlivé recepty odděleny špiónskými povídkami. Kuchařka je to navíc bídná, protože neuvádí bližší informace o hmotnostech, délce přípravy ani neobsahuje obrázky vařených pokrmů. Ke kuchařské části se proto nevyjadřuji a zaměřuji se pouze na „povídkovou" část.
Oproti některým jiným knihám v žánru to zase taková katastrofa není a prvních 100 stran vypadalo docela nadějně, ale... i když sám Jako autor opravdu nerad kritizuji ostatní, tady se nedá jinak.
Nemůžu se zbavit dojmu, že autor nosí trencle s hvězdami a pruhy, po práci háže v hospodě šipky do fotky Putina, po večerech se dokola dívá na Hon na ponorku a v noci se mu zdá o Zátoce sviní. Jelikož se autor (prý) živil verbováním lidí do služeb CIA, tak na mne kniha působí, že i ona má naverbovat další lidi pro práci pro USA. Podle autora se svět dělí na dvě poloviny - bílý, který je plný zcela nezáludných jadrnějších Mirků Dušínů (americký), a černý, který je plný ošklivých zvrácených slizkých skřetů (ruský). Jedinou výjimkou v černém světě jsou Rusové, kteří pomáhají USA - ti jsou krásní, chytří a charakterní. Oni ale nezrazují Rusko, nýbrž pouze vládnoucí Rusy, kteří jsou ovšem ti černí. Takže to nevadí.
Hlavní dvě postavy (Nate a Dominka) jsou na začátku vykresleny vcelku sympaticky a jako čtenář jsem jim fandil a jejich svět mi přišel jakžtakž uvěřitelný. Dokonce se mi i líbila dynamika mezi nimi, i když mi trochu nesedělo, že Dominika je kombinace Sama Fishera a zaostalé hlavní hrdinky z 50 odstínů čehosi. Autor navíc značnou část textu řeší myšlenkové pochody jednotlivých postav (u Dominiky přiléhavým odkazem na 50 odstínů šedi tak činí pomocí 50 barev, přičemž krásné a plné barvy jsou vyhrazeny pro Američany a Rusy, kteří pomáhají CIA, zatímco ošklivé, vybledlé a zrádné barvy jsou vyhrazeny pro Rusy, kteří brojí proti CIA). Bohužel to, co na začátku knihy vypadá jako neotřelý nápad, vyšumí úplně do ztracena, kdy na místo rychlého spádu příběhu se postavy neustále courají po restauracích, kavárnách a hotelech a plácají nesmysly. Chápu, že autor měl prostřednictvím knihy úmysl naverbovat na stará kolena ještě další lidi do služeb CIA tím, že jim ukáže, že být špión pro cizí mocnost je super, protože se v podstatě jen ládujete drahým jídlem a ještě tím své zemi pomáháte (nebo aspoň milým lidem s purpurovou mlhou kolem hlavy, kteří jsou pouze upřímní a když nejsou, tak ale z dobrého důvodu), ale v tom případě mají knihu rozdávat zadarmo. [SPOILER] Podobně ujeté mi přijde např. to, že zatímco zavraždění ruské občanky na území jiného státu SVR je z pohledu vyprávění otřesným zlovolným aktem, tak vloupání se do bytu občana USA dvěma agenty CIA (přesně tak, nikoli FBI!) a jeho následné/á zabití / vražda bez jakéhokoli právního titulu na základě toho, že nějaká paní zapíchla tužku v seznamu na jednom místě, aniž by v té době byla jistota, že se jedná o ilegála, se přejde úsměvem postav a zapije pivem [/SPOILER]. Tak trochu si myslím, že i závěr knihy je „opepřen" dějovým zvratem právě proto, aby bylo jasné, kdo jsou ti hodní a nezáludní a kdo je do morků kostí zlý. Nerozumím ani, proč autor protahuje příběh tím, že nechá dělat postavy nelogická rozhodnutí. Např. agenti zjistí, kde se má konat schůzka se zrádcem, ale už na místě nesetrvají, aby zjistili, kdo tím zrádcem je. Proč? Abychom si mohli přečíst dalších 50 stran, jak se špiónství proti USA nevyplácí, zatímco špionáž pro USA je hrdinstvím? Nebo proč postavy chodí na nedůležité schůzky, o kterých všichni ví, „kanálama", zatímco na super zásadní schůzky chodí „lážo plážo" a nechají se pokaždé překvapit v nedbalkách. Absurdní.
Podle mne je to ale velká škoda. Myslím si, že autor má na to, aby vytvořil s pomocí svých zkušeností psychologicky propracovaný a realistický špionážní román, jaké píše Le Carré, s určitým hodnotovým přesahem. Tak snad příště.
Dvě hvězdičky dávám za počáteční část knihy a celkovou čtivost. A taky za to, že jsem četl Matthew Reillyho, díky kterému je možné v žánru akčních knih říct, kde se nachází dno. Jako poznání si však z Rudé volavky beru to, že špionáž není vyhrazena jen knihám a filmům, ale vlastně může být docela běžnou součástí života (některých) lidí, aniž by si to oni sami uvědomovali. Škoda, že to autor zmínil jen mezi řečí a nevěnoval tomu více pozornosti. Zdá se, že toto zjištění neustále nabývá na důležitosti.
Na závěr bych ještě rád dodal, že mne pobavilo, že autor nechává Dominiku klít opravdu vtipným způsobem, kdy o dotyčném řekne, že je nekulturnyj. Bohužel mi tak po čase začal připadat i autor, když do knihy nacpal věty, jako např. „Jenže pak jako by se nad barikádu vyhoupla Liberté z Delacroixeova obrazu s jedním ňadrem venku z podprsenky a vrazila žluté a červené pero do zadku Černého." To už Matthew Reilleyho trochu připomíná. A bohužel to také trochu připomíná předsudek o nekulturnosti Američanů, protože zdá se, že autor knihu sepsal na základě znalostí ze tří encyklopedií o vyzvědačství, dvou kuchařek a jedné knize o umění, aby tím text nějak obohatil. Myslím si, že ani to nebylo nutné. Nezbývá tedy než doufat, že autor popsal fungování CIA se zkušeností údržbáře automatu na polévky a nikoli z pohledu tajného agenta - experta...
Filmové zpracování se mi líbilo víc než kniha.
Hlavně ten konec byl ve filmu lepší. :-(
Nemusí so mnou nikto súhlasiť no z môjho pohľadu je táto kniha naivná a povrchná, ak nás mal autor presvedčiť že takto to funguje vo svete špionáže- tak mňa nepresvedčil. V podstate všetko prebiehalo hladko a úplne jednoducho, no a časť ktorá sa odohrávala v Grécku- to bol podľa mňa dosť veľký prúser!!! Ďalšiu knihu od tohto autora si už asi neprečítam, kniha ma nenadchla- mal som problém ju dočítať.
Vlastně neumím říct, čím mě kniha tak vtáhla, ale vím, že se jí to podařilo a já si její čtení užila tak jako dlouho nic. A to je vlastně to hlavní a podstatné. Díky tomu odpustím Dominičinu podivnou „superschopnost“, bez které bych se obešla. Přivřu oko i nad tím, jak je Amerika vykreslená jako jediná možná správná strana a Rusko naopak jako bezpodmínečné zlo. Autor ale prostě kope za domácí tým a já mu to nemám za zlé. A nakonec mi ani nevadí, že recepty nakonec neskrývaly žádný hlubší význam. Konec konců, kolikrát za život se mi ještě stane, že podle špiónské knížky uvařím nedělní oběd…
Tak tahle kniha mě překvapila. A konec jsem takový nečekala.. pěkně sepsáno a člověk se dost sžije s hlavními postavami.
Knihu jsem si koupila na základě zhlédnutí filmu, který se mi líbil. Obecně to nemám moc ráda, ale měla jsem pocit, že je film dost osekaný. To jsem ale netušila, že film a kniha nemají v podstatě nic společného kromě jmen postav a hlavní linie děje. Rozhodně ale mohu knihu doporučit. Byla čtivá a popravdě uvěřitelnější než film. Místy však oproti filmu ztrácel děj dynamiku. Další na řadě bude druhý díl.
Na mě teda enormně proamerické, ale na druhou stranu skvěle čtivé a zajímavé, takže jsem pokračovala ihned i s dalším dílem, film ale zklamal.
Od knihy jsem cekala neco jineho. Nebyla spatna, nicmene jsem postradala vice stranek z Dominicina vycviku. Celkove to bylo takove neslane nemastne.
Začátek mě nudil a trvalo mi dlouho, než jsem se tím prokousala. Bojovala jsem s nutkáním knihu odložit, ale když už se tam konečně objevila Dominika, tak mě to chytlo. Je skoro jedna ráno, tak z tohohle recenzi neudělám, tak asi nic.