Dominika na cestě Jižní Amerikou
Dominika Gawliczková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367192/bmid_dominika-na-ceste-jizni-amerikou-3a2-367192.jpg
4
303
303
Velká cesta malé motorkářky. Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy i vzteklými psy, s poruchou i nemocnicí. Být to fikce, čtenář by si řekl, že to autor se zážitky přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ona se však bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že se to zlepší. Nezlepší. A čím hůř je, tím víc je jasné, že jedinou obranou je dělat si z toho všeho srandu.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem narazila na Humbooku, kde jsem se zúčastnila přednášky. Hned jsem věděla, že tento příběh potřebuji i v tištěné formě. Cestopis je neskutečně čtivý a ta grafika je prostě PARÁDNÍ. Místy mi trochu vadilo, že tam stále bylo něco o nemocech a poruchách, když já bych si radši přečetla něco o tom, jak to tam vypadá. A ten konec mi přišel trošku uspěchaný. Ale jinak knížka rozhodně stojí za přečtení.
Je malinká, vypadá na dvanáct a je jí čtyřiadvacet - ale "tah na branku" jí i ve svých osumačtyřiceti můžu jen závidět.
Cestopis je to trochu netradiční, ve srovnání s jihoamerickým motorkářským čtením Filipa Kadlece nebo Pavla Suchého výrazně naturalistický. Přesto jde o text čtivý a zábavný, doplněný množstvím fascinujících fotek a jedinečnou grafikou.
Nezbývá než litovat, že knížku mám půjčenou z knihovny a v mé vlastní knihotéce chybí. Zatím...
Kniha je zpočátku psaná docela zajímavě, ale postupně jsem začala objevovat mouchy: autorka málo popisuje místa, kudy projela, spíše jen problémy, které měla-víme o všech technických problémech i zdravotních komplikacích. Vlastně mě to vyburcovalo, abych si sama něco našla o těchto státech a místech, kudy jela. Na konci knihy už asi došel dech, cestu Brazílií popsala na 8 stranách a zajímavou Uruguay na 9 stranách, o Montevideu se dozvídáme jen z fotek. Ty jsou zajímavým zpestřením, za ně přidávám 1*, ale na plný počet to stejně není. Dominika je odvážná, ale i naivní. Nechápu, jak mohla vyrazit na tak nebezpečná místa sama a někdy neměla ani vybavení, např.sadu na opravení pneu. A také mi vadily vulgární výrazy, které podle mě do knihy nepatří.
Zajímavá kniha, ale autorka se mi při čtení trochu přestala líbit. Nicméně je to poutavě napsané, kniha je dobře sestavená a je velmi pěkná.
Zajímavé čtení protkané spoustou vtipných příhod, u kterých se člověk musí zasmát. Cestopisy nečtu na denním pořádku, ale po účasti na Dominičině přednášce v rámci knižního festivalu, jsem se rozhodla její knihu pořídit do své knihovny a přečíst si ji, a rozhodně jsem neprohloupila.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, než jsem se naladila na autorčinu vlnu, ale jakmile se tak stalo, byla to jedna velká jízda.
Kniha je doplněna o spoustu krásných fotek a graficky je opravdu parádně zpracovaná. Ideální čtení pro zcestovatelské duše i pro gaučové povaleče se smyslem pro humor.
Skvělé, vtipné, zajímavé. Nejsem zrovna fanynkou cestopisů ani mě příliš nezajímá Jižní Amerika, ale tohle dílo mě upoutalo na první pohled. Je to úžasně řešená kniha s parádním obsahem a velmi sympatickou autorkou.
Ze začátku jsem měla sto chutí autorku proplesknout a zeptat se jí, proč sakra jezdila do Jižní Ameriky, když se jí tam vůbec nelíbí a jenom nadává. A proč si vybrala tuhle motorku, na kterou nemá šanci sehnat náhradní díly. Chápu, že to, co se dělo v Kolumbii a Ekvádoru by jen těžko někoho nenaštvalo, ale kniha mi připadala až příliš negativně naladěná. Pak se to ale zlepšilo, i stylisticky mi to začalo připadat trochu čitelnější, pozitivnější. Závěr jsem si pak už vychutnala, až mi bylo líto, že cesta končí.
Hvězdička navíc za skvělé grafické zpracování (ilustrace od Myokard) a pěkné fotky. Klasický cestopis to asi není, humor ve stylu prince Ládíka se tu taky nenajde, ale je to rozhodně zajímavý náhled na odlišnou kulturu jihoamerického kontinentu.
Ta holka je borec! Skvělý, vtipný i napínavý (viz nemocnice v Kolumbii) cestopis. Pěkný příklad vykročení daleko za hranice komfortní zóny a dobrá motivační četba pro vlastní cestování.
Jako bonus pak krásné fotky.
Normálně, když se vracím v tomhle chladném počasí z práce tak myslím akorát na teplou sprchu a hrnek teplého kafe nebo čaje. Tento týden jsem se, ale nejvíce ze všeho těšil jak si kecnu do svého křesla vezmu si tuhle knihu do ruky. Cestu jsem z části sledoval na Facebooku a možná i proto jsem si tu knihu koupil. A udělal jsem dobře, protože tohle je přesně ten typ cestopisu, který ve vás probudí touhu taky vyrazit do dáli a poznávat ten nás nádherný svět i kdyby to bylo neznámé zákoutí pár kilometrů od domova.
Nevím, jestli jsem při četbě neměl svůj den, ale mě to prostě nebavilo, respektive mě to bavit začalo až někdy v posledních dvou zemích.
Po grafické stránce je kniha zpracována skvěle, ale prokousávat se textem, který by se dal shrnout jako strastiplná cesta od jedné celnice k druhé s případnými podkapitolami o zvracení, průjmech, horečkách, rozbité motorce a nadávání na jihoamerickou byrokracii a korupci… no nevím, a pokud jsem při tom s láskou vzpomínala na cestopis ze 17. století, který jsem nedávno četla, je asi něco špatně.
Z Dominiky jsem necítila žádnou velkou radost, nadšení, prostě nic, přišlo mi, že do J. A. se vydala skoro omylem a cesta podle toho vypadala a dopadla. Čtivý cestopis si představuji maličko jinak.
Milé, příjemné a hlavně zajímavé vyprávění o cestě samotné autorky, které mi přišlo místy i poutavé a zajímavé, ohledně států, které nejsou vyloženě, tak bohaté :) Vyprávění doplněné hlavně o fotky z míst, kde hrdinka cestovala se mi líbily a z některých doslova sálala krása přírody nebo chudoba země a život jiných lidí..:)
Po cestopisu jsem sáhla kvůli výzvě a byla jsem překvapena, že dívčina, velmi mladá cestovatelka je zároveň z města ve kterém žiji a to je Havířov.
Díky Dominiko za pár příjemných i mrazivých chvilek s tvou cestovatelskou mánií a díky malému, velkému Zoomerovi, že to s tebou vydržel. ???? A přeji vám tisíce šťastných km bez nehod.
A pro čtenáře, prostě, doporučuji.
Dominika a princ Ládík píší cestopisy, které mě moc baví. Když je čtu, mám dojem, jako bych tam byla s nimi. Takže díky, já bych to ani náhodou nedala! Krásné fotky a celé provedení knížky.
Dominiku jsem kdysi slyšel v rádiu Wave a pak sledoval její spolujízdu s trabanty. O její cestě Jižní Amerikou jsem nic nevěděl a tak, když jsem náhodou narazil na tuto knihu, dlouho jsem neváhal. Super fotky a četla se dobře - za týden přečtena.
Kniha se mi moc líbila, neměla jsem žádná očekávání a tak jsem spokojená. Kniha je po grafické stránce moc pěkná :-)
Kniha mě moc bavila a často i parádně pobavila - dobře napsané, klobouk dolů před odvahou a výdrží autorky a navíc ty krásné fotografie!
Cestopis se mi líbil, oceňuji zejména nevšední zážitky autorky - ať už se jednalo o návštěvu lékaře, přepadení, Dakar, poruchu motorky, útočící psy či ochotu ostatních lidí pomoci motorkářce v nouzi. Také musím vyzdvihnout samotnou vytrvalost autorky, která díky ní zvládla dojet až do Montevidea. Na knize mě zaujaly také doplňující fotografie skvěle dokreslující celkovou atmosféru cest.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dominika na cestě Jižní Amerikou |
| 2015 | Dominika na cestě |
| 2021 | Dominika na cestě Japonskem |
| 2024 |  Dominika na cestě do Kyrgyzstánu |
Protože autorku sleduju už dlouho na facebooku a vždy mě bavily její příspěvky, těšila jsem se na knihu. Tu jsem si koupila přímo od ní na přednášce (ne, na knižním festivalu) a určitě nelituju. Není to cestopis... nebo je, ale s velkou dávkou beletrie, hodně lidí si stěžuje, že tu nejsou fakta a reálie. Tak na to já mám třeba průvodce, mně víc zajímalo, co cestou zažívala, během čtení jsem jí držela palce i se zasmála. Takže očekávání splnila na jedničku.
Těším se a doufám, že vyjde i kniha z její aktuální cesty Japonskem.