Dominika na cestě Jižní Amerikou
Dominika Gawliczková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533722/bmid_dominika-na-ceste-jizni-amerikou-65e86aa10eda8.jpg
4
301
301
Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy i vzteklými psy, s poruchou i nemocnicí. Být to fikce, čtenář by si řekl, že to autor se zážitky přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ona se však bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že se to zlepší. Nezlepší. A čím hůř je, tím víc je jasné, že jedinou obranou je dělat si z toho všeho srandu.... celý text
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha. Ač se mi ze začátku kniha líbila, od poloviny mě začala neuvěřitelně nudit, pořád jsem se snažila ji na sílu dojet, až jsem to vzdala.
AUDIOKNIHA: Hodnotit tuhle knihu je docela těžké. Typický cestopis to rozhodně není. Což mě vlastně vyhovuje, protože jaký je kde vodopád nebo historická památka, si můžu přečíst na internetu. To, čeho si já osobně na téhle literatuře považuji nejvíc, jsou zážitky cestovatele a setkávání s tamními lidmi. Čehož se vám tady dostane a je to opravdu geniální a zábavné. Nastane tam spousta situací, do kterých já bych se nechtěla dostat. A vlastně obdivuji autorku, že se do toho dala a jak to zvládla. Je to upřímné. Ale tady nastává kámen úrazu, protože někdy možná až moc. Kniha je nevyvážená. SPOILER: Když čtete poprvé o problémech s motorkou, je to zajímavé i pro nemotorkáře. Když o tom čtete poněkolikáté, na úkor třeba jiných zajímavějších zážitků, začíná to být monotónní. To samé platí o autorčiných nemocech. Poprvé je to zajímavé, podruhé únavné. I autorčiny vnitřní pocity jsou zpočátku vítané svou syrovostí, když začínají být ovšem dokola a dokola negativní, mrzí vás, že se autorka nevěnovala spíš okolním zemím. KONEC SPOILERU Navíc jsem poslouchala audioknihu a z té celá autorčina cesta vyznívá tak, že jí šlo o to prostě projet na motorce Jižní Amerikou z bodu A do bodu B až k bodu Z. Že se nikde moc nezastavovala. A když už, tak proto, že ji k tomu donutilo zdraví nebo problémy s motorkou. Podle zdejších komentářů ale papírovou knihu doplňují fotografie, které dokazují, že autorka během své cesty navštívila spoustu památek. O nich ale povětšinou v textu nepadne zmínka. Jak jsem řekla, nepotřebuji, aby mi památky kdoví jak popisovala, to se dá najít na internetu. Ale opravdu se při jejich prohlížení nestalo nic zajímavého? Neměla při tom žádný pocit, o který se chtěla podělit? Místo toho se stále dokola vracíme k jejím nemocem, motorce a nebo špatné náladě. Je to škoda, protože když se autorka soustředí i na jiné věci, kniha je opravdu zábavná. A to natolik, že si chci přečíst i další autorčinu knihu. A kvůli jejím zážitkům knihu opravdu doporučuji k přečtení. Jen k ní přistupujte opatrně s vědomím, že má jisté nedostatky. Audiokniha je mimochodem načtená velice dobře.
Nejdřív jsem byla při čtení trochu rozpačitá a přemýšlela jsem, že knihu odložím nedočtenou. Pak jsem se najednou začetla a dočítala jsem s úsměvem, ba i smíchem, protože je to velmi vtipná a zábavná kniha a gratuluji autorce k jejímu napsání, k tomu, že se nebála ji vydat a k tomu, že přes všechny své strachy cestuje do takových dálek.
Na knize oceňuji krásné fotky a grafickou úpravu, jako cestopis se mi kniha příliš nelíbila, autorka popisuje především své problémy (s motorkou, zdravotní i jiné).
Kdybych se do ní nepustila, asi o nic nepřijdu, ale v audio podobě se mi cestopis líbil. Nenáročné na poslech, přesně to, co potřebuji. Nejednou jsem se při poslechu zasmála, občas nejen já, to považuji za úspěch.
Tak tento cestopis mě bohužel vůbec nenadchl. Myslím, že sáhnout zrovna po něm, pro mě byla špatná volba. Osobně totiž moc nemusím motorky a ani jim nerozumím, ale v této knize bylo informací o motorkách opravdu hodně, což byl největší kámen úrazu. Kniha mi přišla nedynamická, hodně se zasekávala a ani mě nepoutala. Čekala jsem více popisů zajímavého prostředí Jižní Ameriky. Nicméně opravdu to bude převážně moje osobní preference. Takže za mě je to průměrná, spíše podprůměrná kniha.
Líbily se mi zejména krásné fotky z cesty po Jižní Americe, obdivuhodný výkon přejet tolik exotických zemí a krajin jen na malé motorce. Bohužel od cestovatelského textu jsem čekal víc, už jsem četl rozhodně lepší cestopisy. Trochu mi to připomínalo seriály o cestování s trabanty, zvláště ty poslední dva, zabývajících se ani ne tak moc místy, kudy se projíždí, ale hlavně problémy s technikou a různými potížemi na cestě. Zde zejména zdravotními. Například cestovatelka byla zřejmě u jezera Titicaca, je tam fotka, ale v textu o tom není jediné slovo. Bez těchto částí by byl text tak poloviční. Taky mi dost vadily časté vulgarity. Proto to slabší hodnocení.
A ano, vím že cestovala s trabanty.
Jsou knihy, kde se čtenářům snaží příliš nadšení cestovatelé předat myšlenku, jak je cestování absolutně nejlepší věc na světě a je to obrovská pohoda. Většinou jsou tyto zážitky navíc doplněné perfektně vymazlenými fotografiemi. Tak přesně tenhle cestopis to není (ačkoliv její grafické zpracování je mimořádné). Dominika píše úplně přesně co prožívala a alespoň trochu empatický čtenář se bojí s ní. Je to příliš ustrašené a bolestínské? Možná. Ale proč o tom psát tak strašně nadšeně, když tomu tak nebylo? Nakonec mi tento přístup dal daleko víc a jsem za to autorce vděčný. Skvělá dobrodružná kniha, doporučuji!
Knížku jsem "vdechla". A byla jsem dost ráda, že při čtení si hovím v teplé posteli... Ta holka má můj obdiv, břišní tyfus by mě osobně na cestách zastavil. Dominiku nezastaví nic! Musím si přečíst ještě Japonsko.
Příjemné a milé čtení o cestě po Jižní Americe doplněné o řadu úžasných fotografií.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah a velmi ráda se k ní vracím. Tento cestopis byl krásně a smysluplně napsán, zajímavé tipy a rady k jednotlivým tradicím a státům obecně - vše podané velmi lehce a nenuceně. Ilustrace prostě pecka, hodící se.
K obsahu bych ještě ráda podotkla, že se autorka vůbec nebála zmínit i negativa daných států a problémy cestovatelů obecně. Rozhodně stojí za přečtení.
Skvělé. Dosud nejlepší cestopis, kde se hrabou Vandráci! Obdivuji odvážnou Dominiku. Ale na druhou stranu to ve mě zapůsobilo jako odpuzovač free cestování. Všude nějaký problém, zloději, zima, hlad, draho, nemoci, samota. Moc pozitiva z cestování a poznávání nového to nepřidá!
Nejprve se mi styl moc nezamlouval. Kniha je napsana z pohledu prozitku cestovatelky, jejich utrap, ale i radosti. Trosku mi trvalo, nez jsem si zvykl, ze nejsou v cestopisu opevovany krasy sveta, nebo barvite liceny nadherne zazitky. Ale jsou zde zdravotni problemy, problemy na celnicich, s ubytovanim atd atd... ale o tom to prece je. Dnes se da vygooglit vse o dane zemi a vybrat si obrazky dle libosti. Ale pocit nekoho, kdo nam z prvni ruky nezastrene popisuje, jake je tam chvili zit, ten Vam nikdo jiny nezprostredkuje. Takze kdo chce vedet, jak se citi dobrodruh, podivat se na krasne fotky (ty tam take jsou) a celkove mit v knihovne velmi pekne zpracovanou knihu, tady je. Ta -1 hvezda je prave ten problem, ze kniha me nechytla a nedrzela u sebe, ale cestu k ni jsem si musel najit sam
(SPOILER) Knížka se mi hodnotí velice těžce. Grafické zpracování bylo super. Každá navštívená země byla doplněná o kvalitní a pěkné fotky. Tím to pro mě ale skoro končí. První polovina knížky není vůbec můj šálek čaje. Negativita střídala negativitu. Neužíval jsem si to. Chápu, že měla Dominika fakt smůlu (krádež, nemoci, poruchy motorky), ale co ty pěkné věci z cesty? Kam zmizela krásná příroda, zajímavosti z cesty, život na vesnicích a městech? O tom se nedozvíme skoro nic. Vše se bohužel točí kolem strachu z lidí, strachu z okolí, strachu z měst, strachu z technického omezení motorky, nekončících oprav a nemocí. Když autorka popisuje obyvatele, tak většinou hlavně celníky a úředníky. Když se ve vyprávění objevují lidé, tak jsou často negativně popsáni, protože reagují v daný moment jinak, než by si ona z pohledu Evropanky zrovna přála. Vše na mě působí děsně sebestředně. Škoda, že autorka věnuje dokonce více prostoru ve vyprávění zážitkům ze supermarketu než krásám daných zemí. Poslední třetina knížky, i-když dost osekaná, má už mnohem lepší spád. Dominiky fanoušek ze mě nebude, ale v jejích cestovatelských výpravách jí fandím. Většina lidí o podobných věcech jen sní. Od knížky jsem očekával však něco jiného. Tento styl popisování a negativity z 10 měsíční cesty se spíše hodí na blog či fb.
Super zábavné čtení, ale místy jsem Dominice nezáviděla - ty nemoci, šváby, hady a pavouky. Kniha je napsaná humorně a celou výpravu jsem si náležitě užila. Kniha obsahuje super fotky. Určitě jsi přečtu další knížku. Třeba se jednou taky někam vypravím, láká to, ale jsem ještě větší strašpytel. Dávám pět hvězdiček a doporučují.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Tu jedinou hvězdičku dávám za povedené namluvení Anitou Krausovou, skvělé hudební komponenty v textu a možná za hezký obrázek na obalu :-) Kvůli fotografiím se snad podívám i po knize, nijak blíže mě však tato autorka už neláká.
Od cestopisu si slibuji jiné kvality - větší zájem o okolí, o kulturu a prostředí, včetně barvitých popisů. Zde máme před sebou spíše zápisky malé, frustrované, labilní a navíc silně egocentricky zaměřené teenagerky. Čtenář se pak jen nevěřícně začne ptát, proč ta Dominika vlastně cestuje? Chce si snad v pomyslném elektronickém bedekru "odškrtávat" počet projetých zemí?
Celý text je poznamenaný její naivitou a nezkušeností - bez GPS navigace se ztratí i v největším zapadákově světa, bez signálu panikaří, nezná řeč a spoléhá na "světovost" jediného jazyka, v němž se horko těžko domluví, nezná pořádně reálie, natož aby se zajímala o to, jak lidé v jejím okolí žijí... Navíc stále dokola řeší ty samé problémy, s nimiž se na cestě setkává: své boje s celníky, s výškovou nemocí, potíže s věčně ucpanými silnicemi, stále se rozpadající motorkou, s rozmary počasí - a nakonec i boj se sebou samotnou, neboť se neustále něčeho bojí a všechno jí vadí.
Knihu nelze chápat ani jako poněkud ujetý "výchovný román moderní doby", neboť Dominice se při jejím putování žádného poznání nedostane: možná jen toho, že uzlíkem nervů byla a zůstává jím nadále.
Oceňuji však její snahu své zkušenosti podat co nejvěrohodněji, takže se nebojí sdělit i své nejintimnější prožitky, např. ohledně menstruace. Její zápisky byly chvílemi i vtipné a postřehy neotřelé:
"V mé hlavě poletují jen jednorožci, duha, slunce a třpytky. I Teletubbies by vedle mých myšlenek vypadaly jako existenciální dokument."
"Je horko. Strašné horko."
"Co mě znepokojuje, je to, že se to nedá vyhledat na internetu. Teď jen doufám, že mi z toho nenaroste nějaká další končetina."
"První benzínka by měla být až za 250 kilometrů. A do té doby je to jen písek, písek a písek."
"To, že mě tu a tam vytlačí nějaký ten kamion úplně do příkopu, mě nechává úplně chladnou. V porovnání s takovou Indonésií je to vysoce organizovaná pohoda."
"Ze všech stran se na mě tlačí obrovské tiráky, autobusy i tuk-tuky."
"V Limě se mi dost líbí. Zejména proto, že tu mají supermakety a kafe."
"Nevím, jak se to stalo, ale fakt to bolí."
"Nebylo by to tak hrozné, že mrzne, že mám hlad, že tady není signál - to všechno by se dalo vydržet..."
Před Dominikou smekám, ujet sama hornatý a často nebezpečný kus světa na malé motorce, klobouk dolů. Byla jsem na přednášce o její cestě napříč Jižní Amerikou a její vyprávění mě bavilo a chtě nechtě srovnávám s knihou. Nemohu říct, že by mě kniha nebavila, ale už v ní na mě bylo moc popisů vnitřního rozpoložení Dominiky a málo zajímavostí z daných koutů světa. Jednu hvězdičku přidávám za krásné fotografie.
Byla jsem opravdu mile překvapena, nečekala jsem, že bude kniha tak dobrá. :) až v půlce jsem zjistila, že už byl i první díl, tak snad se na něj brzo vrhnu :D kniha je navíc doplněna opravdu pěknými fotkami :)
Poslech audioknihy :
S hodnocením této knihy jsem trochu na rozpacích. Dominiku jsem viděla poprvé v Show Jana Krause a už tenkrát jsem si říkala, že bych si její knížku moc ráda poslechla/přečetla. Když jsem ji pak náhodou objevila, byla jsem opravdu moc natěšená. Po vyslechnutí ale u mě spíše převažuje pocit zklamání. Důvodů je více. Asi nejvíce mi vadilo, že v knize převažují negativní emoce nad pozitivními. Dominika má stále strach, něco jí hrozí, nedaří se jí a ona je z toho pořád otrávená, zničená, frustrovaná. Vůbec nezpochybňuji odvahu vyrazit na dalekou cestu sama (i když díky internetu a technickým vymoženostem vlastně tak úplně sama pořád nebyla), ale to neustálé válcování negativitou mi- jako čtenáři- začalo být po určité době nepříjemné a knížku jsem si nemohla užívat, jak bych chtěla. Škoda že v knize chybí vyvážení těchto svíravých pocitů něčím pozitivním. Těšila jsem se na barvité popisy krajiny, měst, atmosféry, zvyků, mentalit .... ale není to úplně v popředí Dominičina zájmu. Její vyprávění je především o jízdě (zajímavé bude asi více pro motoristy), kdo ji kde kdy předjel/nepředjel, co na silnici musela překonat a administrativní "boje" s celníky apod. Takže typický cestopis nečekejte. Těšila jsem se i na nějaké kulinářské zajímavosti, ale Dominika jí na cestách většinou kuře nebo sendvič. Škoda, že taky neprozradila něco více z organizace a přípravě cesty - kde a jak si zajišťovala ubytování, na co si dát pozor, prostě nějaké tipy pro cestovatele, kteří by se chtěli do Jižní Ameriky také vypravit. Pokud jde o formu audioknihy, je velmi povedená ! Interpretka Anita Krausová knížce hodně pomohla a hudební přechody jsou perfektní.
Štítky knihy
cestopisné příběhy cestování Jižní Amerika české cestopisy motorkáři
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dominika na cestě Jižní Amerikou |
| 2015 | Dominika na cestě |
| 2021 | Dominika na cestě Japonskem |
Dominika se mnou prosla Tatry. Opravdove, prirozene vypraveni. Sama rada cestuji a nejvice me v cestopisech zajima mentalita mistnich obyvatel. Toho se mi v knize dostalo do sytosti. Trochu me pak nebavily problemy s motorkou, ale chapu, ze pro autorku - mimochodem obdiv za odvahu - slo o velke veci. Neco jineho je resit opravu motorky v CR a sama holka v Kolumbii.