Domov
Mats Strandberg
Syrové vyprávění o lásce, přátelství a nejhorší noční můře: ztrátě kontroly nad sebou samým. Joel se vrací do rodného města, aby se postaral o svou matku Moniku. Okolnosti ho donutí umístit nemocnou ženu do domova Tallskuggan, určeného pro pacienty trpící stařeckou demencí. V domově pracuje Nina, Joelova kamarádka z dětství. Od chvíle bolestného rozloučení před dvaceti lety spolu však nepromluvili jediné slovo. Moničin stav se v Tallskuggan dramaticky zhoršuje. Prodělává čím dál těžší záchvaty a začíná být nebezpečná i pro své okolí. Navíc se zdá, že ví o věcech, o kterých by neměla mít ani tušení. Jako by se jí zmocnil někdo cizí. Joel a Nina se musejí opět semknout, aby ochránili Moniku i sami sebe.... celý text
Přidat komentář
Přítomný čas, už ten mě dokáže spolehlivě odradit. Dost nechutné popisy, ačkoliv vím, že tak to v pečovatelských domech skutečně chodí, zdálo se mi leccos zbytečně opakované a protahované. Ta knížka mě nebavila a byla jsem ráda, když jsem jí dočetla.
Mats Strandberg mě překvapil už knihou Trajekt. I proto jsem si v půjčovně vypůjčil právě jeho novinku Domov. Tušil jsem skvělou atmosféru a té jsem se také dočkal. Originální nápad domova důchodců se nedokázal nečíst na jeden zátah. Autor knihu píše tak, že kapitoly pojmenovává po osobě, které se zrovna týká. A v tomto případě jsou osoby prakticky dvě a obě příběhové linky jsou víceméně zajímavé. Nehledě na to, že se vzájemně provázejí. Myšlenka je super, ale už od začátku je patrné, že to neudrží drajf až do samotného konce. Ostatně takových nápadů tu bylo například v seriálové struktuře celá řada. Jeden příklad za všechny mě napadá třeba seriál Ztracení. Atmosférou, prostředím a postavami jste nadšení, ale čím více se dostáváte do příběhu, tím víc to prvotní nadšení klesá. Každopádně čtivost skvělá, to autor prostě umí. A tak minimálně z toho důvodu tato kniha za přečtení rozhodně stojí.
Tak tohle byla super kniha.
Od Kinga jsem četla zatím jen dvě knihy (Carrie a řbitov) a musím říct, že toto se mi líbilo mnohem víc. Na severské literatuře si vážně ujíždím. Strašně mi sedí.
U knih se nebojím, ale u této jsem měla ze začátku takový zvláštní pocit. Sice to nebyl úplně strach, ale něco tam bylo. Měla jsem ji přečtenou za chvilku a už mám i půjčenou knihu Trajekt od autora a moc se těším až se do ní pustím.
Oceňuji krátké kapitoly a střídání pohledu hlavních postav, které nutí číst dál a dál.
Rozhodně knihu doporučuji a ode mě má plný počet.
No rozhodne to neni Švédský Stephen King,ale mrazivou atmosferu autor s prehledem zvladl. Bohužel příběh je nedotazeny a ma dost much, tak třeba,tam kde by měl gradovat příběh spíše upadá, konec trosku neochopitelny a spoustu dalšího. Je to strašná škoda,protoze kniha je čtiva a leckdy nechutné popisky obyvatel jsou super,ale jako celek je to průměrné čtení.
Nenazývat autora Stephenem Kingem, tak to možná bude lepší, protože Stephena Kinga neviděl ani z rychlíku. Nepochopím, že tyhle dva autory mohl vůbec někdo porovnat.
Ta kniha vůbec neumí pracovat s emocemi čtenáře. Já se těšila už na samotný domov, jelikož jsem očekávala, že budu z nemocných seniorů, kteří již neovládají svoji mysl, psychicky na dně a kniha mě hodně zasáhne a vlastně mě nezasáhla skoro vůbec.
Vlastně ani pořádné napětí tu nefunguje, celkově to působí docela ploše a odflákle. Myslím, že se z příběhu dalo vytřískat mnohem, ale opravdu mnohem více.
Když se do knihy „Domov“ začtete, dokáže vás pohltit. Je zde mnoho, co zůstává nevyřčeno, a tak se těšíte na to, jak se to bude odhalovat. A ono je co odhalit. Jenže Mats Strandberg v jednu chvíli dojde do momentu, kdy už není moc co zajímavého odhalit a děj je potřeba ukončit. To se mu nakonec povede, ale jednoznačně ne způsobem, který by se jevil jako uspokojivý. Jeho hlas najednou zní vyšeptaně a trochu prázdně. Je to škoda, protože většinu knihy se mu daří držet napětí.
Kniha měla rozhodně svoji tajemnou atmosféru a vyvolala ve mně řadu otázek, nad kterými se ještě nějakou dobu budu pozastavovat. Autor píše neuvěřitelně čtivě a má smysl pro fantazii. Ve srovnání s jeho knihou Trajekt, která se mi strašně moc líbila, je Domov trochu slabší a "něco" tomu chybělo, abych z toho byla naprosto odvázaná. Bohužel jsem se tolik nebála, jak bych čekala u hororu a ten konec byl trochu předvídatelný. Ale líbilo se mi to. Bylo to čtivé, napínavé, se zajímavou zápletkou a odehrávající se v neobvyklém prostředí. A i když to není úplně top hororová kniha, co jsem kdy četla, i tak jsem si to vcelku užila.
Hurá, opäť som stihol prvý koment. Priznám sa, ku kúpe tejto knihy ma navnadili komentáre na zadnej obálke, ktoré boli veľmi sugestívne, spomínali, že vraj ide o švédskeho Kinga.... Tak nekúp to, kua.... Ale neľutujem, bolo to dobré, temná atmosféra, bezútešnosť staroby v domove dôchodcov, postihnutých začínajúcou alebo pokročilejšou demenciou.... Chvíľami mi z toho bolo dosť úzko. A k tomu mysteriózna linka. Prezrádzať nič nebudem, čítajte a pridávajte pozitívne komentáre, jasné?! Do toho!!!
Mě se to líbilo a dost :-) měla jsem ji přelouskanou za sobotu. Bylo pršavo, ideální počasí na tuto knihu. Severskou literaturu miluju, mám pro ni slabost a trošku hororového nikdy neuškodí. Za mě toho bylo tak akorát. Pořád mě TO nutilo číst dál a dál. Za mě super. Doporučuji jako Trajekt.