Domov
Mats Strandberg
Syrové vyprávění o lásce, přátelství a nejhorší noční můře: ztrátě kontroly nad sebou samým. Joel se vrací do rodného města, aby se postaral o svou matku Moniku. Okolnosti ho donutí umístit nemocnou ženu do domova Tallskuggan, určeného pro pacienty trpící stařeckou demencí. V domově pracuje Nina, Joelova kamarádka z dětství. Od chvíle bolestného rozloučení před dvaceti lety spolu však nepromluvili jediné slovo. Moničin stav se v Tallskuggan dramaticky zhoršuje. Prodělává čím dál těžší záchvaty a začíná být nebezpečná i pro své okolí. Navíc se zdá, že ví o věcech, o kterých by neměla mít ani tušení. Jako by se jí zmocnil někdo cizí. Joel a Nina se musejí opět semknout, aby ochránili Moniku i sami sebe.... celý text
Přidat komentář
No, švédsky Stephen King, ako avizuje obálka, to teda určite nie je, aj keď pár vecí tam je spoločných (mierne vyžívanie sa v nechutných popisoch). Príbeh je napísaný fajn, len ma až tak nebavil. Kapitoly sa striedajú z pohľadov Joela, Niny a udalostí v domove. Ani jedna postava mi k srdcu neprirástla a to bol asi najväčší problém - Joel si za svoje problémy mohol sám a to, ako sa vyrovnával so situáciou sa mi vôbec nepáčilo, Nina mi zas prišla taká utiahnutá. No a domov sa mi páčil najmenej. Mám rada knihy zo psychiatrického prostredia, ale priznám sa, že nie so starými ľuďmi. Tu mali všetci, až na Moniku, nad 80 rokov a opisy prebaľovania, ktoré tam boli každú chvíľu, tomu veľmi nepomáhali. No a nejaké zimomriavky alebo nepríjemné pocity sa pri čítaní nedostavili vôbec, strašidlo nebolo vôbec strašidelné. A príbeh má ešte k tomu otvorený koniec. Ako nečítalo sa to zle, len to pre mňa bolo trochu o ničom. Myslím, že ďalšie knihy od autora už čítať nebudem, aj keď na druhú stranu, fantasy trilógia Kruh, na ktorej sa podieľal sa mi kedysi veľmi páčila.
Já mám prostě pro seveřany slabost. Mám ráda jejich humor, pohled na svět, fantazii, nápady, přístup k životu, zkrátka jsem si je zamilovala . Knížka byla výborná, jdu se poohlédnout po dalších autorových titulech.
3,5 hvězdičky
tmosféra, skvěle vykreslené prostředí - domov důchodců, měla jsem pocit, že jsem tam spolu s hlavními postavami (které byly mimochodem moc zajímavé) a neskutečně čtivý a dobře napsaný text. To jsou jasně největší plusy knihy.
Děsně mě bavilo, jak autor nutil čtenáře zapojovat představivost, jak pomaloučku vyvolával strach těmi nenápadnými narážkami na skutečnost, že se v DD děje něco nevysvětlitelného, nadpřirozeného (skvrny na zdi, mizející stíny,...). Škoda, že se nezaměřil více na pocity postav teď a tady - vsuvky o jejich minulosti mi přišly vcelku zbytečné..
Domov je horor, u kterého nečekejte hromadu napětí a brutálních scén. Je pomalý, tíživý.. Ta tíha a melancholie na vás dopadne a bude se vás držet do poslední stránky.
Stačí přečíst první a poslední čtvrtinu. Mezi tím se předvídatelný děj vleče, nic pro příběh zásadního nenabízí, plno informací se neustále opakuje (nepotřebuju číst desetkrát o vykřikováných oplzlostech, dvacetkrát o úniku stolice a zápachu moči, nesčetněkrát o bizarnostech v chování dalších pacientů). Méně je někdy více.
Námět má větší potenciál, než nám autor předkládá.
A jako předchozí čtenáře - i mě při četbě napadlo, že jde o psaný koncept béčkového filmového hororu.
Kniha, která rozhodně neurazí ničím však také nepřekvapí. Velmi kladně hodnotím stylistiku psaní, děj má spád, dobře ubíhá i se to dobře čte. Samotný průběh a zápletka už ničím zajímavým tolik neoplývá, jedná se o velmi jednoduché a liché téma posednutí "satanem" a příběhem exorcismu, které navíc podtrhuje zasazení děje do domova s pečovatelskou službou, navíc s dějovým otevřeným koncem, kterého nás jiné literární díla a filmy již "nakrmili", že skutečně nelze čekat nic převratného. Vzhledem k originalitě nápadu je to škoda.
Souhlasím s @IreneP .
Jinak -
Určitě mi vadil konec, který nahrává k dalšímu pokračování. Tak jak to bývá zvykem u zfilmovaných hororů. Nejsem příznivcem...
Trochu mi dával zabrat přítomný čas, ve kterém je kniha napsaná.
Začátek je pozvolný, spád začne nabírat až po 80 stránce ...
Ale jinak vcelku kvalitní čtení, kniha mě nepustila, dokud jsem ji nepřečetl ;)
Nesedel mi štýl písania. Kniha mi pripadala ako scenár k filmu. Ako horor nič moc, atmosféra a postavy sú vykreslená len povrchne. No určite zaujímavá téma.
Knížka na mě dost zapůsobila. Je hororová, ale vždycky se mě dotýká i téma stáří, domovů pro seniory, demence a podobných nemocí. Užila jsem si ji tedy i z tohoto pohledu. I po tajuplné stránce jsem si přišla na své, i když konec asi překvapí málokoho. Ale to nevadí. Dobře vykreslené postavy včetně zajímavé minulosti a propletené vztahy maloměsta pěkně vtáhly do děje a umožnily utvořit si k hlavním hrdinům vztah.
Příběh o Joelovi, který se vrací zpět domů, aby se postaral o svou matku. I když nerad, musí jí umístit do domova pro pacienty se stařeckou demencí. Její stav se však velmi zhoršuje a začíná být nebezpečná pro své okolí. Joel se snaží ochránit matku i všechny kolem ní.
Když jsem si přečetla anotaci, tak mě kniha vůbec nezaujala, ale jelikož jsem jí měla doma a chtěla jsem nějakou oddechovku, pustila jsem se do ní. A musím říci, že jsem nadšená!
Po dlouhé době horor, u kterého jsem chvílemi ani nedutala a jen četla dál a dál, abych se dozvěděla, jak to vlastně celé je.
Temná atmosféra, spousta tajemství, záhadní obyvatelé Domova, prostě skvělá kombinace na pořádné čtení. Moc se mi líbilo, jak autor pomalu odkrýval další tajemství a postupně nás tak seznamoval s ostatními, i se samotným Joelem. Kniha mě opravdu moc bavila a čtení jsem si moc užívala.
Při hodnocení jsem uvažovala pouze o 4 hvězdičkách, protože pár drobností a nejasností tam bylo. Ale když se na to podívám jako celek, tak jsem od knihy dostala přesně to, co jsem očekávala – napětí, tajemno a čtivost. Knihu jsem nedala z ruky, dokud jsem ji nepřečetla. Takže nemohu jinak, než plný počet hvězd a rozhodně doporučuji.
Mě se to líbilo, bylo to napínavé a moc hezky napsané.
Pěkně popsaný smutný život v domově důchodců.
Nemohla jsem se odtrhnout, byla jsem zvědavá na konec, který nezklamal:-)
Na knihu jsem se moc těšila, ale mám rozporuplné pocity. Oceňuji hlavní myšlenku a tajemno. Vadil mi příliš táhlý děj, zejména v první polovině knihy. Hlavní postava příběhu Joel mi také nebyl nijak sympatický. Oceňuji střídání kapitol, díky čemuž byl děj zajímavější a plynulejší. Nečekaný konec byl na místě a dodal knize na tajemnu.
Vážně jsem se chvílemi bála, jednou v noci se mi dokonce zdálo o stínech. Celkem dlouho trvá, než se zjistí, co se vlastně děje, až někde za polovinou knihy, ale konec je pak velmi rychlý, což mi přišlo trošku škoda. Zůstává tam pár nevyřesených otázek... Jako příslib dalšího dílu?
Od autora už mám za sebou Trajekt, takže jsem chvíli váhal, zdali si pořídit Domov. Přeci jen, nebylo to ono... ALE! Domov, přátelé, ten mě docela nadchnul. Zajímavé postavy, skvělé prostředí (jasné, "LDN" je trošku profláknuté, ale stejně. To se to má odehrávat v prodejně s náhradními díly do šicích strojů?), poutavý děj a všepřítomná temnota... Jo, konec jsem i já vytušil, ale i tak to je za mě pravdu povedená chuťovka pro bábovky mého ražení!
Trvalo mi, než jsem se opravdu začetl. Mám radši příval akci, a to se nejdříve moc nekonalo. Pak se to vylepšilo a četlo se to rozhodně lépe.
Začátek mě moc nezaujal. Byl velmi pozvolný, člověk dlouho netušil, co se bude dít. Potom to přešlo do zajímavější a napínavé části. Ale jakmile jsem se se zatajeným dechem začetla do konce, byl mu za chvíli konec. A potom tu byl ještě ten konec nekonec.
Autor píše velmi čtivě. Když jsem se prokousala začátkem, tak se to četlo samo. Možná by bylo fajn pokračování.
(SPOILER) Radši 10 mastných fleků na zdi, než skončit v takovémto zařízení. Kvůli prostředí jsem knihu četla neúměrně dlouho, nějak to na mě vždycky po pár kapitolách padlo, což jej ale můj subjektivní problém, kvůli tomu si kniha horší hodnocení nezaslouží. Líbilo se mi střídání kapitol, dodalo to příběhu větší švih. I když musím říct, že i tak se napětí budovalo velice pozvolna na to, jak se pak ve finále všechno až moc rychle semlelo. Člověk se ani pořádně nestačil bát. Nebylo to špatné čtení, ale třeba Trajekt se autorovi povedl o dost víc.
Kniha Domov od Matse Strandberga mě oslovila. Nejedná se o psychologický horor, ani thriller, spíše o klasický horor, jehož děj se odehrává v individualizovaném prostředí. Hororový začátek je pozvolný, využívá prvků nadpřirozena, tajemna, napětí, vyvolává pocit strachu a u mě v případě posledních 40 stran pocit děsu. Mats Strandberg zapojuje lidskou fantazii a schopnost představivosti a hravosti; tím propojuje existenci nadpřirozených sil s lidskými schopnostmi a povahou, např. pohybující se stíny, přesouvající se skvrna, démon, který je schopen převzít nadvládu nad lidským tělem a mluvit běžným jazykem. V hororové extenzi, v žáru nadpřirozena, v myšlence zabývat se ďáblem a v jeho pojetí spočívá klad celého příběhu. Ze začátku se příběh odehrává ve dvou dějových liniích, jednak ze života Joela a jednak ze života domova v Tallskugganu. Obě od sebe odtržené (poté pozvolna přibližující se a nakonec propojené) dějové linie považuji za nedopatření, protože pro zajímavost knihy a tedy žánru, který chtěl Strandberg v příběhu představit, by bylo zajímavější, kdyby se Joel objevil až v příběhu vztahujícím se k domovu v Tallskugganu. Myslím si, že pestrá drogová minulost Joela není pro koncepci tohoto hororu nijak důležitá, naopak si myslím, že důležitější by bylo, kdyby byla více propracována psychika postav, tedy to, jak situaci jednotlivé osoby vnímají, jaké je jejich psychické rozpoložení, uvažování, očekávání, jejich naplnění/nenaplnění, vnitřní rozbroje, zvažování možností v situaci. Autor se tedy měl více zabývat duševním světem obyvatel domova, vždyť se jednalo o hospic pečující o staré nemocné občany stižené zejména duševními poruchami, včetně stařecké demence, kterou tyto poruchy často provázejí. V tom spatřuji tolik materiálu k použití, vždyť tento na první pohled ponurý svět může být v příběhu tak barevně pojat. Vždyť smyslové vnímání je opatřeno takovou dávkou představivosti, obraznosti a prostoru, v nichž se mohou všechny tyto funkce projevit. Tolik by si to zasloužilo více pozornosti, větší hloubku včetně propojení všech stařeckých nemocí a změn osobnosti s realitou. Ta je v příběhu trochu odtržená, proto má-li se jednat o posedlost ďáblem, zcela evidentně by přišly vhod prvky (výrazy) z psychiatrického prostředí, které by byly promíchány s ďáblovým poselstvím. Používala bych třeba iluzí. Patří ďábel do reality, nebo do iluzorního světa?
Je to výborný příběh s vlastnostmi hororu, myšlenka, že horor bude uvržen do prostředí starých a nemocných lidí je skvělý nápad, koncepce začátku i konce příběhu je absolutně dovršená. Posledních 40 stran knihy jsem dočítala v sobotu večer (za tmy), což nevím, zda to byl dobrý nápad (za iluzorní existence pohybujících se stínů v knize a skutečné existence naštěstí nepohyblivých stínů u mě v pokoji). Tolik pro slabší povahy. Na druhou stranu, kdybych věděla, že v této téměř končící fázi knihy bude Mats Strandberg v příběhu vykreslovat pohybující se stíny, sedící stíny, plíživé stíny, o to více bych se nechala strhnout četbou a donutila bych se knihu přečíst. Knihu doporučuji. PS: "Něco tam je, něco co nevidíte, ale co vidí vás."
Dobře se to četlo zajímavé