Domov můj, svědectví portrétu / My Home, Testimony of Portrait

Kniha ke stejnojmennému projektu Martina Homoly. Ten v roce 75. výročí vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky přináší výjimečnou a pravděpodobně poslední příležitost zprostředkovat nový pohled na důsledky tragických událostí z června 1942 prostřednictvím žijících pamětníků. Projekt Domov můj – svědectví portrétu zahrnuje fotografie, jež jsou poselstvím naděje sdělovaného portréty těch, co přežili tragédie vyhlazení Lidic a Ležáku v roce 1942 a dodnes jsou mezi námi. V tvářích přeživších najdeme obrovskou životní energii, díky níž překonali útrapy totalitních režimů a také nadhled, odpuštění a usmíření, jež jsou nutnou součástí života. Výstava i kniha zprostředkovávají výjimečnou možnost setkání s těmito pozoruhodnými lidmi. Lidice se roku 1942 po brutálním vyhlazovacím zločinu staly mezinárodním symbolem nacistické zrůdnosti, v poválečných letech pak zkresleným manifestem socialistické propagandy. Bezmoc a zneužití obyvatel Lidic k prosazení totalitní moci ve válečném a později poválečném období byly zejména po roce 2000 popsány historiky a pamětníky v odborných, populárně naučných i vzpomínkových publikacích. Obdobně tomu bylo i s Ležáky, které se naopak pro svoji odbojovou činnost napojenou na exilovou vládu v Londýně socialistické propagandě nehodily. Projekt Domov můj má za úkol doplnit knihy, články a reportáže o vizuální dokumenty: výstavu a fotopublikaci. Fotografie Martina Homoly lidické a ležácké pamětníky zachycují skrze jejich tváře a výrazy, otevírají nám novou kapitolu v hledání pochopení a porozumění historických událostí. Tváře samotné jsou velmi silnou výpovědí. V konfrontaci s rodným a rodinným prostředím zachyceným na dalších fotkách můžeme rozjímat nad otázkami spojenými s vnímáním ztráty rodiny a domova. Na pusté pláni či v prázdném údolí, ve které se před více než sedmdesáti lety změnily obec Lidice a osada Ležáky, dostává hledání ztracených hodnot jinou, slovy nezachytitelnou dimenzi.... celý text