Domov pro Marťany
Martina Drijverová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41661/mid_domov-pro-martany-xUg-41661.png
5
156
156
Vyprávění o jednom školním roce 10leté dívky, která je šťastná v kruhu své rodiny i přesto, že její mladší bratr je nevyléčitelně nemocný. Na počátku příběhu se rodina stěhuje do vlastního domku a hrdinka prožívá všechny problémy života v novém prostředí. Snaží se najít kamarádku a po počátečním zklamání se zdá, že se jí to podařilo. Autorka akcentuje pozitivní přístup k životu u všech členů rodiny, jejich vzájemnou lásku a pochopení.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem se synem před pár lety. Myslím, že byl ve 4. třídě. Příběh ho ale vůbec nezaujal. Zřejmě tam bylo příliš holčičího světa, který mu byl cizí. Teď jsem se k příběhu vrátila s mladší dcerou (7 let), které jsem četla před spaním a ta byla nadšená. Těšila se na každou další kapitolu, vyprávěly jsme si o nemocných dětech, jinakosti, i o tom, jak poznat opravdové přátelství. Díky autorce, že se rozhodla zpracovat takové téma jako je Downova nemoc.
Dočteno s páťákem jako jedna z povinných knih do školy. Četli jsem zase na střídačku nahlas, já teda schválně o něco méně.
Jinak kniha asi dobrá pro danou cílovku, mě vadily ty neustálé jednoduché věty.
Knížku jsme četli ve škole. Myslela jsem že to nebude nějak extra zajímavé , ale spletla jsem se. Knížka mě bavila.
Prima knížka pro děti. Kromě hlavního tématu hendikepovaného člověka - zde dítěte (a zesměšňujícímu až nenávistnému postoji k takovému člověku ze strany některých lidí), otvírá řadu - zejména vztahových - témat, která mohou čas od času trápit každé dítě. Například vztah mezi kamarádkami: morální kvality člověka X povrchnost, empatie X bezohlednost, sobeckost, tolerance X nesnášenlivost, potřeba ponižovat druhé; vztah sourozenecký: neustálé smiřování se s hendikepovaným sourozencem, vnitřní rozpor mezi studem za takového sourozence před ostatními a smířením a láskou k sourozenci, ať už je jakýkoli, nezištná upřímná pomoc, snaha posouvat vývoj hendikepovaného dítěte, pomáhat mamince s náročným dítětem, celková ochota a snaha pečovat o dobré rodinné vztahy všech členů rodiny; vztah rodičů: vnímání občasné hádky jako přirozeného vyjasnění názoru v jinak funkční rodině X porovnání jiných rodin, kde dítě vyrůstá v sociálně nevyhovujícím prostředí, dítě, které žije jen s jedním rodičem. Knížka prostě nabízí hromadu témat, na které lze s dítětem při čtení zavést řeč nebo je dál rozvíjet po svém. Přesto text není nijak přehlcený, všechno do sebe kompaktně zapadá. Knížka bavila i desetiletou dceru. Milé a užitečné počtení.
Za mě jedna z nejlepších dětských knih, která dětem srozumitelně vysvětluje nějaký handicap
Četla jsem cca před dvěmi lety . Příběh napsaný s citem a tolerancí k handicapovaným lidem. Kromě pomoci lidem a hlavně převážně dětem s přebytečným 21. chromozomem nebo jinak také Downovým syndromem se v knize píše o tom jaký je život s takovým sourozencem. O tom, co musí nejen ta osoba s tady tím handicapem zvládnout , ale také reakce jeho okolí a rodiny je tohle vyprávění. Ale hlavně je o malé Michalce, která musí zvladnout nejen narozeni bratříčka, ale nástup do školy a nový kolektiv. To jak se s tím popere je srozumitelně napsané a vysvětlené formou pro malé děti a děti školního věku v malé knížce
Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knížek. Při úklidu jsem ji našla a přečetla si ji znovu i teď v dospělosti a líbí se mi pořád :)
Tato kniha, jelikož to byla povinná četba, mě moc nebavila, přišlo mi to jako o ničem, jako že to bylo jako z běžného života. Ale nakonec mě docela bavit začala, později jsem v knize našla ponaučení.
Michalky mi bylo líto. Přestěhovala se, ztratila kamarádky, začala chodit do jiné školy, projevilo se to na prospěchu. Rodiče se sice snažili, ale měli i jiné starosti než foukat na dětskou dušičku. Když si začala zvykat, přivezla babička Martina, bratra s Downovým syndromem. Děti ji s ním viděli venku a posmívali se jí. Bylo to pro ni kruté, ale díky tomu poznala, jaký kdo opravdu je. Kniha je moc hezká, nejde tak o Martinovo postižení, ale o to, jak rodina drží pohromadě v dobrém i zlém.
Někdo psal, že je knížka "růžová", že je vše klidné a spořádané. Ale právě tohle mi vůbec nevadí. Doporučila bych ji mladším dětem, třeba 2. - 3. třída - právě pro tu jednoduchost, přímočarost i témata (zařizování domu, založení zahrádky, vybavení pokojíčku, kamarádství a jeho principy ...), vhodné i pro předčítání a současně povídání si o tom. Pro větší děti už to bude asi "nuda", čtou Harryho Pottera, Poseroutku ..., ale vůbec by jim to neuškodilo. Trošku to byl pro mě návrat do dětství (neuspěchaného, s dětskými problémy). Problematika Downova syndromu asi nebyla hlavní téma, důležitější byl spíš ten vztah rodičů, sestry a okolí k Martinovi.
Kousek života Michalky, která se přestěhovala a hledá si své místo v nové společnosti. Všechny moje děti (13,11,7) poslouchaly pozorně a pak se mě vždy zeptaly: "A proč tam není víc o tom Martinovi?" Asi to nebyl účel knihy, postižení je tam spíš jen naznačeno v pozadí, knížka je víc o Michalce a jejím životě.
Jedna z mych nejoblibenejsich detskych knizek. Jako mala jsem si ji pujcovala v knihovne porad dokola, az mi jednou prinesl Jezisek muj vlastni vytisk. Tahle kniha ve mne zustala a trocha informaci o Downove syndromu se mi hodila pozdeji v zivote, kdyz jsem se jako aupair starala o holcicku prave s Downovym syndromem. Nedavno jsem tuhle knihu nasla mezi svymi starymi vecmi, tak jsem se ji rozhodla precist znova po hodne letech dospelyma ocima. A porad chapu, proc se mi tak moc libila.
Příběh vyprávěný čtvrťačkou Míšou zachycuje problémy se stěhováním a s hledáním správné (-ho) kamarádky (-a).
Autorka zajímavým způsobem zobrazila vztah Míši a jejího bratra, který má Downův syndrom.
Trochu mě rušilo nadměrné užití vykřičníků a slovních spojení "strašně ráda".
Tuto knihu jsem četl už před 4 lety jako povinnou četbu, proto si už tak dobře nepamatuji děj knihy, ale s jistotou vím, že se mi kniha líbila. Děj knihy, jak si vzpomínám, byl velmi nečekaný a hlavní hrdinka prožívá krásné dětství, přestože její bratr trpí downovým syndromem a je za to nespravedlně odsouzena mezi některými svými vrstevníky. Toť vše, co si pamatuji.
Asi před osmi lety jsem knihu koupila v antíku. Vnučky byly sice ještě batolata, ale jednou určitě přijde její čas. Čekala schovaná vzadu v knihovně. Ten čas nastal teď. Už mám přečteno a divím se, že jsem ji tenkrát do knihovny zařadila bez čtení. Neznám jinou takovou knížku, která by přiblížila dětskému čtenáři jaké to je mít sourozence, který je jiný než ostatní děti. Tady v komentářích jsem četla, že je knížka moc "růžová", jaksi pohodová. To určitě je. A je to tak dobře/si myslím/. Je to knížka pro děti a z té má sálat radost a štěstí i když vypráví o velice vážných problémech.
Už se těším na rodinné čtení. Začínáme příští víkend.
Autorka citlivě zpracovala téma, o kterém se moc nepíše a to téma mentálně postiženého dítěte z pozice jeho zdravého sourozence. Příběh se krásně četl a pro mé děti byl i poučením, co to mentální postižení je, co může obnášet a hlavně jaké předsudky mezi lidmi přežívají.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Domov pro Marťany |
| 2004 |  České dějiny očima psa |
| 2010 | Sísa Kyselá |
| 2011 | České pověsti pro malé děti |
| 2011 | Nezbedníci |
Četla jsem já a ve stejném okamžiku i syn, kterému je 12 let. Kniha má dětem nějakým způsobem přiblížit život v rodině, kde je někdo s Downovou chorobou (syndromem). Je to život, kde musí mít člověk hromadu trpělivosti, porozumění, lásky, .......a kde se člověk nemá stydět za to, že se o takového člověk stará. Mně se kniha moc líbila, ale je pravda, že hlavní hrdinkou je děvče, takže možná bude kniha bližší této kategorii čtenářů.