Domů
Natálie Kocábová
Kolik let, staletí… tisíciletí… se dá vracet „domů“? Divoký roční běh temnotou úspěšné dramatičky, krachující manželky a matky, femme brutale Lindy Urbanové. Se zvukem tříštícího se domova v uších, s pohledem zanořeným do stále stejných, a přece jiných očí…
Přidat komentář
Tato kniha není nijak zvlášt optimistická, spíš velmi depresivní,. Hlavní hrdinku Lindu si asi moc nezamilujete, je docela destruktivní. Ale ja jsem ji držel palce. Rodičům který se starají o děti se Linda vůbec nebude líbit..
Líbilo se mi že se příběh odehrává v současné Praze v míste který znám. Pokud vás baví divadlo, dozvíte se jak vzniká divadelní hra.
Každopádně to není kniha asi pro každýho, mne to bavilo číst, jediný co mne rušilo v knize byly ty kapitoy který se odehrávaly uplně v jiném čase.
Sex, alkohol, domácí násilí, reinkarnace...
Pro mne dost nepoživatelný koktejl způsobující bolehlav.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Monarcha Absint |
| 2010 | Tři maminky a tatínek |
| 2019 |  Nepatrně smutná žena |
| 2004 | Schola alternativa |
| 2012 |  Jmenuji se Veronika Peková… |
To nejlepší, co jsem od Natalie četl. Je to tak strašně silný, tak moc pravdivý, tak silně prožitý. Tak uvěřitelný. A nenechá to člověka v klidu. Dlouho to ve mně zůstane.
A uvědomil jsem si z toho, že když píšu, sbírám věci, který jsem prožil a slyšel a spojuju je, jak se mi hodí, doplňuju je, překrucuju a tak. Vždycky je ale na začátku aspoň kus odžitýho. Opravdovýho.
A tady jsem to četl a sbíral střípky, který jsem si taky odžil. Nebo se mi o nich zdálo. Nebo emoce, který znám. Cejtil jsem podobný pocity, jako jsem už někdy prožíval.
Strašně silná kniha. Číst jí bolí, ale nemůžu si pomoct, pro mne je hodně o naději, usmíření a tak.
Velmi velmi doporučuju. V těžký době to dokonce dokáže člověku pomoct.
Schválně nepíšu o čem to je a co se děje. Ideální je do toho vplout bez jakýchkoliv znalostí příběhu a nechat se jeho proudem strhnout.