Přidat komentář
"Co lze? křičí Miguel a vrhá věty jako blesky. - Lze se stát pokojným občánkem v noční čepici, který ctí a zachovává moudré i pitomé zákony této země, který v tichu plodí děti, který se plíží ne životem, ale kolem života jako zpráskaný pes a dbá jen o své trávení a o to, aby jeho spoluobčané viděli jeho okatě vystavovanou zbožnost a nespatřili pod maskou jeho ubožácké hříšky? To lze! Lze se utopit v prostřednosti a v prašivé všednosti. Co nám zbývá, nám pyšným nebo zakrslým dědicům dávné slávy? Mohu jet dnes dobývat Svaté země a..."
"Ještě nevím sám. Jen jedno vím, že v tom musí být závratný pohyb. Jít, utíkat, letět bez ustání, bez oddechu přes hory a doly, jen nezůstat stát, protože zastavit se, to je smrt."
Je to už hodně dávno, co jsem knihu četla, tenkrát mě úplně oslnila. Vypsala jsem si z ní mnoho citací. Asi to bylo tím, že jsem se také hledala. Asi by bylo zajímavé přečíst ji v dnešní době a s odstupem času. Třeba na to jednou dojde...
Charakteristickým obrazem téhle úchvatně napsané knihy by mohly být ony dvě oblačné postavy sestupující z hory, černá a bílá. Protože v Tomanově románu je černé a bílé opravdu hodně, přímo pohádkově hodně. Tahle pohádkovost je jedním z důvodů, proč se mě příběh nedotkl, proč jsem po celou dobu nevystoupila z pozice diváka.
Největší bariérou pro mě ale byla psychologická vzdálenost mezi mým a Miguelovým vnitřním prožíváním. Na druhou stranu si dovedu představit, že pro lidi podobně osobnostně uspořádané může být četba velkým zážitkem. A nakonec pro mě bylo těžké číst knihu jako žena, vyrovnat se s autorovou distribucí pozornosti, která snad je nutná k realizaci jeho cíle, ale mně jako čtenářce procházející jeho světem připadá prostě zvrácená.
Tak tohle bylo počteníčko. Knihu jsem četla už poněkolikáté. Je skvělá. Nechápu, proč nevyšla už několik desítek let. Hrdinův život je ode zdi ke zdi a jen opravdu velmi dobrý autor dokáže popsat, proč tak jedná. Popisy života v palácích se střídají s líčením osudů chudáků. Děj je barvitý jako film na plátně. Byl by to skvělý film nebo seriál.
Jana14 a Lessana už to výborně napsaly ve svých příspěvcích.
Historický román o hledání lásky. Napsáno českým autorem. Zaslouží si všechny hvězdičky. Mám v knihovně dokonce 2 vydání.
Po objevení románu "Po nás potopa" jsem dál "šmejdila" v rozsáhlé knihovně mé babičky a hle...vytáhla další knihu J. Tomana: Don Juan. Nemyslím, že v tom raně pubertálním věku jsem mohla knihu plně pochopit, ale ta vášeň, láska...ten démonický a přitom tak trpící Don Juan.... Proč vlastně my ženy často cítíme, a to i ve věku "nevinnosti", takovou slabost pro záporné, ale okouzlující a trpící "hrdiny"?
Četla jsem i po letech a Tomanův Don Juan je v románu skutečná historická postava, šlechtic ze 17. století, poněkud zdeformovaný na duši příliš bigotní katolickou výchovou. Bouří se proti předsudkům své doby, proti Inkvizici. Z principu nechce ubližovat, ale přesto ubližuje při hledání té jediné skutečné lásky....
V prvom pláne ide o príbeh človeka, jednotlivca, od mala postaveného medzi dva protipóly - skutočnú lásku, dobrotivosť, múdrosť a vieru (otec Gregorio) v. pokrytectvo, pretvárku a hon za bohatstvom a mocou (Trifón). Príbeh človeka, ktorému toľko zakazovali lásku ženy, až si ju bral násilím a za sebou nechával ľudské trosky i mŕtvoly. Súc bohatý, nedbal na následky ani výdavky, žil prostopašne, bez ducha a vlastne i bezo zmyslu. Až nájdenie skutočnej lásky ho zmenilo a jej smrť pohla jeho srdce k službe druhým, k ozajstnému pochopeniu a naplneniu slov a životnej misie dobráka Gregoria (krásnej literárnej postavy).
V druhom pláne vidíme vývoj ľudskej duše, jej púť v mnohých životoch, ktorej je nutné zažiť prepych i biedu, nedostatok lásky i jej plnosť, milosť i nemilosť, pýchu i pokoru, priateľov i nepriateľov, zdravie i chorobu, hlad aj sýtosť...
Silne emotívny román (strihom a akoby scénickými poznámkami občas evokujúci divadelnú hru), ukazujúci, čo je v živote človeka naozaj dôležité a aká je bolestivá cesta duše k poznaniu.
Konečně!! Konečně jsem objevil českého autora, který se může směle rovnat světovým autorům historických románů. Kdyby to šlo, dám hvězd klidně šest.
Od románu jsem neměla žádná velká očekávání, náhodou jsem na něj narazila v knihovně, a asi i proto mě tak příjemně překvapil. Je to kniha, kde není ani tak zásadní děj, jako spíš velké množství hlubokých myšlenek, které mě donutily se nad spoustou věcí zamyslet, přestože je to kniha téměř sto let stará.
Málokdy čtu české autory, protože většinou mi jejich knihy přijdou příliš "jednoduché, prosté". Ale Toman mě přesvědčil, že existuje dost starších českých autorů, kteří umí napsat příběh s přidanou hodnotou, jen musím důkladněji hledat.
Don Juan - Miguel z Maňary - mladý vášnivý člověk, který vyrůstá ve Španělsku 17. století - v době moci církve a inkvizice...
Jeho zrání ovlivní matka, která jej zaslíbí Bohu a dva vychovatelé -jezuita Trifón - "není čisté lásky na světě"
a kapucín Gregorio - hlásá opak : "láska je posvátná - na lásce stojí svět..."
Mezi těmito pocity hledá Miguel lásku absolutní...
Zklamán se stává dobyvatelem žen - dokud nepotká Girolamu - u níž nachází vykoupení.
Po její smrti nachází smír v pokání a službě lidem.
Další z trvalých hodnot naší literatury.
Souhlasím s denihou. Don Juan je tradičně chápán jako symbol tělesné žádostivosti a vášní. Tomanův Miguel je stejně vášnivý v hledání lásky jako takové. Mě osobně se nejvíc dotkl moment,kdy se Miguel rozhodne se stejnou vášnivostí zasvětit Bohu a službě nemocným a neuvědomuje si,že je vlastně nutí ke stejnému způsobu života v odříkání a "bez slunce" jaký si zvolil pro sebe. V tom zlomu teprve nachází skutečné lidství a lásku,jakou svět nemůže dát.
Tomanův román představuje zcela odlišný pohled na Dona Juana. Není zobrazován jako milovník žen, nýbrž jako člověk, který neustále hledá pravou lásku, cit jenž by uspokojil jeho touhy a dal mu smysl života. Bohužel toto hledání jej přivádí do stále větší temnoty a do situací, kdy ženy jsou připraveny o svou čest, jejich muži jsou kordem Dona Juana připraveni o svůj život a Don Juan každým svým činem ztrácí sám sebe.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Po nás potopa |
| 1984 | Don Juan |
| 1977 | Sokrates |
| 1980 | Jak zdokonalovat sám sebe |
| 1970 | Slovanské nebe |
Autor Josef Toman napsal historický román jinak, než byla realizována divadelní představení. Don Juan byl španělský šlechtic, který neustále hledal svou pravou lásku, která by mu smysl poskytla života. Za svůj život se nacházel mezi dobrem a zlem. Až po smrti své pravé lásky, se vrátil do lůna církve, kde našel pokoru a smysl života. Ach ta církev do mu nadělala v životě peklo.