Don Quijote de La Mancha (převyprávění)
Eliška Nosálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211221/bmid_don-quijote-de-la-mancha-nTV-211221.jpg
4
96
96
Zjednodušené převyprávění určené především mladším čtenářům. Vrcholné dílo španělské renesance, které mělo být původně parodií na rytířské romány. V malé španělské vesnici na náhorní plošině La Mancha žil chudý šlechtic, který se nazýval Quijana. Měl dvě velké vášně – lov a četbu rytířských eposů. To druhé mu dokonce zabíralo tolik času, že nejednou zapomněl vyrazit na hon a o své panství se už skoro vůbec nestaral. Nakonec ho svět velkých hrdinů, překrásných žen a sladkých milostných románků ovládl tak, že vyčistil svou zrezivělou zbroj, vyhřebelcoval stařičkého dýchavičného koně a se sluhou bez špetky fantazie se rozhodl vyrazit do světa šířit rytířskou slávu jako Don Quijote de la Mancha. Kniha, která popisuje jeho neuvěřitelné příběhy, výrazně ovlivnila evropskou literaturu. A slovní spojení jako „boj s větrnými mlýny“ či „donkichotství“ se dostala do obecného povědomí a v běžné řeči se používají dodnes. Text upravila Eliška Nosálová.... celý text
Přidat komentář
Hlavní hrdinové, chudší šlechtic s bohatou fantazií posilněnou neustálým čtením rytířských eposů Don Quiote de la Mancha, a jeho místy prostý, místy mazaný sluha Sancho Panza, se v okolí svého domova vydávají na rozmanitá dobrodružství. Během nich se odhalí jejich pozitivní i negativní stránky charakteru, a poznáme množství zajímavých vedlejších postav. Setkáme se zde s typickým jižanským chováním, které zahrnuje množství fyzického násilí, i typickým humorem projevovaným děláním si legrace z mentálně slabších jedinců. Kniha může prvně působit zdáním pouhého humoristického románu, nicméně ve spodních vrstvách přiměje k zamyšlení nad tím, o co člověk v životě usiluje, a jestli je to opravdu důležité. Znát dobový historický kontext je určitě nápomocné, ale i bez něj si čtenář může knihu užít a zachytit její poselství.
Mě bohužel kniha přišla zdlouhavá, měla hluchá místa a nedovedu si představit, že bych přelouskala téměř tisíc stran, zkrácená verze mi bohatě stačila. Jasně, je to klasika, ale taková, která mě úplně nechytla a znovu ji rozhodně číst nebudu. Jednou stačilo.
Existuji klasiky, ktere me dnes, at uz jsou jakkoliv historicky hodnotne, nedokazi plne oslovit. Quijote i Sancho Panza jsou legracni dvojka, jejich pribehy jsou psany lehkym perem a jako takovy rytirsky srandokaps muze i dnes kniha fungovat skvele. Ve vetsine dobrodruzstvi na me presto Quijote pusobil spise jako nebezpecny silenec, coz mi nedovolilo onu casto zminovanou projekci sveho ja, do oblibeneho potulneho rytire. Jsem rad, ze jsem mohl mit tu cest, lec do srdce se mi mily Quijana nezapsal.
Musím prohlásit, že mi dílo takříkajíc "sedlo". Nejvíce mne bavil Sancho Panza - brilantní postava, lavírující mezi prostoduchostí a důvtipným selským rozumem. V mnohém zastiňuje i samotného Dona Quijota.
Don Quijote se dá popsat jediným oxymóronem – tragická komedie. Pokusím se vysvětlit, co tímto vlastně myslím.
Na první pohled je patrný hlavní motiv. Člověk obětujíc takřka vše, aby se vydal za pronásledováním svého snu a přitom nehledíc na překážky a soudy ostatních nechápajících lidí. Téměř motivační kniha, se kterou se jistě ztotožní spousta lidí, kteří taktéž (mnohdy až naivně) jdou po své vlastní cestě plné nástrah za svým vysněným cílem. To potvrzuje i hromada nadšených komentářů zde. A nutno podotknout, že takto jsem příběh tohoto bláznivého rytíře vnímal také. Ale s odstupem času ve mně utkvěl pocit zcela odlišný.
Nemohu se zbavit negativního pocitu ze samotného konce. V této době se už nikoli důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha, nýbrž pouhý zchudlý šlechtic Alonso Quijano, zmítá v nemoci ve své posteli a dojde k uvědomění, jak absurdní jeho činy vlastně byly, a jak pošetilý celou tu dobu byl. Tento náhlý negativní obrat se v mé mysli usadil mnohem silněji nežli zmíněný pozitivní motiv.
A to mi již nedovolí nahlížet na toto šílené dobrodružství jinak, než jako na tragickou komedii.
Nevím, proč všichni Don Quijota tak chválí. Možná je kniha vtipně a zábavně napsaná, ale mně se nelíbila. Don Quijote mi připadá nesympatický, naivní, lehkomyslný a občas i příliš vznětlivý.
Klasika, která neomrzí... jsem ráda, že právě toto velkolepé dílo od onoho životem zkoušeného autora bylo první, které jsem ze seznamu titulů do povinné četby přečetla.
Velmi se mi líbilo tehdejší postavení lidí, tehdejší poměry a celkově ta situace. Upřímně jsem si říkala, že kdybych měla obraceč času, ráda bych do té malebné vesničky zavítala a seznámila se s hlavními hrdiny, dokonale vylíčenými postavami s lidskými, přesto odlišnými vlastnostmi.
Imponoval mi tam především kontrast mezi donem Quijotem a Sancho Panzou. Don Quijote, v dnešní době pravděpodobně nazývaný geniálním bláznem, nenapravitelný snílek s hrdinskými sklony a velkým srdcem a Sancho, typický racionálně uvažující požitkář, hledající ve všem logiku a souvislosti. Bylo přímo úžasné, jak mohly dvě, naprosto rozdílné osobnosti, spolu relativně dobře vycházet a jejich občas až na hlavu padlá dobrodružství dokázala vykouzlit nejeden úsměv na tváři!
Tento odstavec bych si mohla odpustit, ale ve světle nedávných událostí jsem se rozhodla, že tak neučiním. Chtěla bych vyslovit vřelé díky autorovi knížky, jehož dílo zrozené v útrobách věznice mi pomohlo v těžké situaci, kterou jsem v tu dobu prožívala. Dneska to beru jako předčasnou zkoušku dospělosti, vlastně se to tak i vyvinulo. V souladu se čtením knihy musím říct, že příběhy lehkomyslného rytíře a jeho věrného pána mi tyto vzpomínky navždycky upevnily v hlavě a pokaždé, když uslyším zmínku o knize, nebo autorovi, všechno se mi "zrekapituluje" a budu se cítit tak, jak jsem se cítila, když jsem knihu třímala ve zpocené ruce.
Až se ocitnu znova v podobné, nebo úplně jiné situaci, určitě po knize sáhnu! Výpravy dvou přátel mi vždycky dokáží zvýšit hladinu endorfínů!
Věřím, že se tady najde někdo, kdo bude alespoň s kouskem tohoto komentáře souhlasit!
Krásně upravená klasika. Autorka knihu upravila, aby byla přístupnější běžnému čtenáři, ale myšlenka a atmosféra knihy zůstala pořád krásně romantická.
Na Dona Quijota jsem byla velmi zvědavá, už jen proto, že se jedná o povinnou četbu. Abych byla upřímná, zase takový zázrak to není. Jednou přečíst stačí.
Nemůžu říct, že by byla kniha špatná. Přece jen musíme respektovat dobu, ve které byla napsaná (tuším, že to bylo v období renesance). Bohužel však nemůžu říct, že by mě kniha nějak extra bavila. Tedy abych se vyjádřila přesně, ta zábava přicházela tak nějak ve vlnách. První část mě hodně bavila, pak přišel útlum a konec se zase rozjel.
Ach ta povinná četba. Přečetla jsem pouze dvě kapitoly. Díky Bože za databázi knih.:-)
Don Quijote de La Mancha (převyprávění)
Krátce - tohle pro mě bylo lehce bolestivé čtení (četla jsem ho naprosto dobrovolně). Dílo mi prostě a jednoduše nesedlo, některé kapitoly jsem pouze prolétla.
?spoiler? Závěr ve stylu, že don Quijote na smrtelné posteli přijde k rozumu, je na parodii možná až příliš hořkosladký.