Don Segundo Sombra
Ricardo Güiraldes
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/99351/bmid_don-segundo-sombra-DvN-99351.jpg
4
5
5
Güiraldesovo vyprávění o mužích z argentinské pampy se stalo v poměrně krátké době jednou z mála klasických knih nejen argentinské, ale celé latinskoamerické literatury. Odvážní gaučové, honáci dobytka a krotitelé koní, poskytli sice svým drsným a nespoutaným životem náměty mnoha literárním dílům, vždyť jen sama Argentina má bohatou tzv. gaučovskou literaturu, ale Donu Segundu Sombrovi zajistila světový úspěch nejen tato ryze jihoamerická tématika, ale především vynikající kvality umělecké. Güiraldes dovedl zachytit ve svém díle celý ten prudký tep chlapské práce a chlapských zábav, dovedl vystihnout zvláštní náladu argentinských stepí se stády dobytka a osamělými usedlostmi, dovedl zvýraznit základní vlastnosti pravého gauča, jehož ideálním představitelem učinil tvrdého a přímého Dona Segunda Sombru a dovedl také obestřít své prosté líčení romantickým kouzlem a melancholickou jímavostí vzpomínek z mládí. Není tedy toto dílo dokumentárním historickým záznamem, nýbrž básnickou evokací lidí a příhod, která už dokázala zaujmout množství čtenářů a čtenářek v autorově rodné Argentině i v ostatním světě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1959 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Don Segundo Sombra, 1926
více info...
Přidat komentář
Nejslavnější román tohoto argentinského spisovatele je skoro ódou na život gaučů. Celý román se nese na vlně romantismu, který místy působí v dnešní době již poněkud zastarale, ale i tak je to čtení příjemné, s vůní nekonečné větrem, deštěm a sluncem ovládané pampy. Život tvrdých chlapů, ženoucích nespočetná stáda dobytka, je podán takovým způsobem, že všechna ta drsnost, ale i volnost a svoboda na čtenáře přímo dýchá.
Štítky knihy
Argentina kovbojové argentinská literatura pastevectví hispanoamerická literatura dobrodružné romány
Don Segundo Sombra
Kdyby mi někdy někdo řek, že se stanu gaučem, bral bych to asi jako narážku na moje ustavičný se válení na gauči s ovladačem a big macem v ruce. Buď bych byl v takovým stadiu, že bych řek jenom no a co, nebo bych řekl hrome! No to ani náhodou. Čet jsem v knize zkáza hlavního města povídku o nábytku složeným jenom z lidí a tam byli lidi zaměstnaný třeba jako loukotě.
Tak to jsem se zase napindal nesmyslů, tak radši zpět ke knize. Když se začteš dál, zjistíš, že nejde o gauč, ale o gauča. To je chlap, co má laso s koulema a prohání se pampou. A Don Segundo je mezi gaučama legenda, protože je imunní na opruzenou prdel, žilama mu koluje maté a svejma koulema umí točit nad hlavou líp, než kdo jinej z chlapů nemytejch.
Kluk co je mu skoro 15 hledá sám sebe a taky trochu svýho fotra, kterej by mohl srovnat dvě nesmrtelný tety do latě, aby nebyly takový semetriky a kluka něco naučil. V Segundovi ho najde. Takže sledujeme jak kluk pod Segundovou ochranou rukou, ve který má bolaso roste z dítěte do gauče. Jeho ruce něco dokážou a prdel přestává bejt jako ohnivej květ. Kluk i Segundo maj nervy ze železa.
Je to takový dobrodrůžo, který neurazí a někdy pobaví. Sám jsem byl zvědavej, v čem si kluk může ještě vymáchat držku, jestli si štrejchne, nebo jestli ho nadobro spolkne pampa.