Dopis Evě

26.08.2023

Smutné, snad upřímné, chápala jsem, odpustila bych...

29.11.2021

Někdo by mohl říci obhajoba, žehlí si rubáš, ale asi mu rozumím. Ledakterý občas , uděláme něco co nás kurevsky sere, pak třeba může pomoci vyznat se, co nás k tomu vedlo.
Hluboce lidsky napsáno, i když nevím zda bych tím autora spíš neurazil, bez servítek a tlachání, nic bych nevyškrtal.
U jeho popisů třebas na adresu něžného pohlaví jsem se fakt bavil.
Byla pro mne čest, si dílo z ruky pana Kopeckého přečíst a doporučuji ne jen jeho obdivovatelům.

31.10.2021

Velmi otevřeně píše tak, jak jsme znali Miloše Kopeckého bez konvencí. Bylo to pro mne velmi smutné čtení, i když se autor snažil o svůj typický humor.

19.01.2020

Velmi otevřené vyznání Miloše Kopeckého, které na nemnoha stránkách (pravda, jde o dopis, takže vlastně na mnoha stránkách) bez příkras a bez snahy po sebeobhajování upřímně ukazuje jeho skutečné názory, nálady, potíže, strachy i pochybnosti. Dopis přítelkyni dr. Evě Červinkové napsal v roce 1991 a je zčásti tímto krátce porevolučním obdobím poznamenán. Kopecký nic ze svých postojů nezastírá, také se vrací k "největší chybě svého života" - pořadu o emigrantech, který v 80. letech natočil pro ČST, k chybě, kterou sám sobě nikdy neodpustil. Vyznává se ze svých depresí a osobních hrůz, které je doprovázejí, vrací se ke svému dětství jedináčka, jak píše "chcípáčka", bez kamarádů, s milovanou maminkou a bezcitným otcem, neváhá otevřeně psát i o svém postoji k sexu...Je toho mnohem víc, co se na necelých sto stránkách o Miloši Kopeckém a jeho děsech dovídáme.
Kniha stojí určitě za přečtení a proto ji doporučuji. Stejně tak článek dr. Cyrila Hörschela (viz Zajímavosti). Miloš Kopecký byl neuvěřitelný velký člověk...