Dopis Kláře
Valja Stýblová
Hlavní postavou je Viktor, který píše zpověď své manželce Kláře, se kterou jsou manželé 1 rok. Ke psaní ho donutí událost, která se stane u nich v podniku. Zemře jedna zaměstnankyně a její smrt zaviní on. Nezměří koncentrace benzinu a pak vše popírá. Protože je ale dívka v kritickém stavu, začne psát své manželce zpověď, kde se zpovídá ze všech věcí. Jak jí ublížil, nechal svou matku, aby jí křivdila a že kvůli něj musela vše své opustit. Popisuje, jak chce některé věci změnit a přiblížit se zpět své manželce, protože vidí, jak jsou odlišní a on už nechce. Ona si to nikdy nepřečte a protože dívka umře, opustí ho a on ukončuje zpověď s tím, že také musí být sám.... celý text
Přidat komentář
Lehkomyslný Viktor píše dlouhý dopis své ženě Kláře a prosí jí o odpuštění a pochopení. Silný příběh který má i po dlouhé době stále co říci.
Upřímná zpověď manžela, který se chce zprostit viny. Nakonec mu nepomůže, manželka už k němu cestu nenajde, ale pochopí sám sebe. Uvědomí si konečně, že mu byla práce lhostejná a tudíž neštěstí nevyhnutelné. I když je to kniha starší, téma je stále aktuální ( problémy mezi snachami a tchýněmi, zanedbání povinností).Mám ráda šťastné konce, ale v tomhle jsem neviděla smysl...
Autorovy další knížky
| 1970 |  Mne soudila noc |
| 1959 | Dům u nemocnice |
| 1966 | Až bude padat hvězda |
| 2001 | Nenávidím a miluji |
| 1984 | Princ a Skřivánek |
(SPOILER) Při čtení knihy postupně narůstá čtenářova animozita k Viktorovi. Aspoň u mne tomu tak bylo. Říká se, že pokud se čtenář nechá vtáhnout do děje tak, že románovou postavu buď má rád nebo až třeba nenávidí, je to dobře napsáno. Takže, to co říkám, je vlastně poklona autorce.
Ano, Viktor je lehkomyslný a tak přistupuje ke své práci i k manželství. A všechno se mu postupně rozpadá pod rukama – přichází malér v zaměstnání, za který je, byť nepřímo, zodpovědný, manželka Klára postupně odmítá tolerovat jeho sobectví a nezodpovědnost, manželství se mu hroutí...
Viktorův charakter je obnažován právě jeho dopisem Kláře, kterým se pokouší ospravedlnit. Dopis je v podstatě vyprávěním děje příběhu Viktora a Kláry. Ale je z toho cítit neupřímnost, především v pasážích, kdy se přímo obrací na Kláru. Viktor nedokáže potlačit svůj egoismus a nelituje ani tak toho, co se stalo, co se kolem něj děje, ale lituje především sám sebe!
-
„Kláro, ty chladná, krutá, která ses ode mne odvrátila v nejhorší chvíli mého života, nechala jsi mne zase jen tápat a naříkat po tobě a odešla jsi hrdá, bez ohlédnutí, aniž sis připustila, že možná nejsem tak docela špatný, a ztracený, aniž jsi pochopila, že mne vyhostil svět, ve kterém žiji, a že to dobře vím. Aniž jsi jen hnula prstem, abych zase našel ten svět a vykoupil se.“