Dopis slečny Sophie
Suzanne Allain
Sophronia Lattimorová svou šanci na lásku již propásla a musí se spokojit s nenápadnou rolí gardedámy. Když svými radami zachrání jednoho z lordů před nešťastným manželstvím, stane se v očích londýnské smetánky neocenitelnou rádkyní pro milostné vztahy. Jak si ale poradí s vlastní touhou po lásce?
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , AlpressOriginální název:
Miss Lattimore's Letter, 2021
více info...
Přidat komentář
Je to milé, červeno-knihovně oddechové, také ovšem málo dějové a tak děj neděj utíká chvilkami dost pomalu. Do poloviny romance jsem čekala, zda nastane nějaká dramatická zápletka, dobrodružství nebo nahlédnu víc do uvažování hrdinů. Pak už bylo zřejmé, že se ničeho z toho nedočkám a zbytek po povrchu plynoucí, poklidné romance se budu muset spokojit s dramaty tipu: ta tancovala s tím a pak chtěla tančit ještě s tamtím a přitom přemýšlela, koho si zvolit za životního partnera. Poté kývla na pozdrav kamarádce a odjela domů. Motivace a jednání postav jsou naivní až nesmyslné, zápletka neviditelná až mdlá a přesto jsem vše dočetla a místy se i dokonce mírně bavila.
Vím, že zítra už nebudu vědět o čem že to bylo, prostě tam každá slečna sháněla ženicha. Také možná ještě to, že staropanenská, dosud neviditelná Sophie, která se ve společnosti proslavila udavačským anonymním dopisem plným drbů, kterým jedné dvojici překazila námluvy, byla díky dopisu pro všechny rázem zajímavou, příjemnou a uznávanou osobností ? Díky dopisu se stala důvěryhodnou rádkyní na milostné vztahy. Prostě nevýrazně plynoucí béčko, které neurazí ani ničím nevyniká a nad kterým nemá smysl přemýšlet. Průměrná historická romance s neagresivními, spíše introvertními hrdiny.
Mně se tato romantická oddechovka opravdu líbila. Sophie mi byla sympatická, přála jsem jí, aby našla toho pravého. Tuto pohádku pro dospělé si určitě ráda časem přečtu znovu. Uděluji 5 hvězdiček.
Moc krásný příběh. Moc se mi knížka líbila a velmi jí doporučuji všem co mají rádi romantiku.
Rozhodla jsem se dát plné hodnocení. Slečna Sophie prostě pro mě byla po únavném dni ideální společnicí. Žádné drama, celé se to točí kolem seznamování nejrůznějších dvojic za účelem sňatku.
Je to lehký, zábavný příběh - navíc napsaný trošku s nadhledem, a to se vždy počítá. Četla jsem i druhou knihu autorky "Malcolmův seznam", nebyl špatný, ale Sophiin příběh se mi líbil ještě víc.
Tahle kniha byla celkem zklamání. Podle anotace jsem čekala o dost víc. Příběh mi připadal plytký a naprosto nezajímavý. Chyběla v podstatě jakákoliv akce a ani vtipných pasáží se tam moc nevyskytuje.
Sophie se v podstatě dívá spatra na svou mladší, nezkušenou a naivní sestřenici, ale přitom sama není o nic lepší, když posuzuje nápadníky své i svojí sestřenice. Navíc Cecilii omlouvá právě mládí, nezkušenost a určitá nevyzrálost názorů, která obvykle přichází až s věkem a zkušenostmi. Naproti tomu od Sophie bych čekala, že se minimálně poučí z předchozí špatné zkušenosti. Její váhavost při rozhodování, jestli má dát druhou šanci panu Maintlandovi, který ji už jednou zradil a oženil se pro peníze, mě neskutečně iritovaly. Skoro si myslím, že si Edmunda ani nezaslouží.
Dopis slečny Sophie z Nakladatelství Alpress je pro všechny milovníky knih Jane Austenové.
Slečna Sophie je smířená s tím, že už zůstane starou pannou, ale i tak díky svému pozorovacímu talentu pomůže nejedné lásce.
Díky jejímu zásahu a dopisu, který pošle jednomu z lordů, kterému dopomůže ke štěstí a lásce, je najednou ve středu dění tamní smetánky. Tak se ze šedé myšky, která byla jen společnicí své sestřenice, se stane plnohodnotnou dívkou na vdávání, ačkoliv už sama není nejmladší.
Lidé si k ní chodí pro radu a v očích nejednoho z mužů je najednou žádoucí partií na vdávání, i když je jen pouhou chudou příbuznou. Když přijde na věc, poradit umí, ale u sebe začíná pochybovat, když se objeví dva vážnější zájemci o její srdce. Dokáže dobře poradit i sobě, nebo podlehne chvilkovému okouzlení?
Tenhle příběh jsem si představovala jinak, ale i tak jsem si ho užila. Silně mi připomínal příběhy jak vystřižené ze stránek Jane Austenové, kdy se řeší, kdo by si koho měl vzít, kdo má lepší postavení a která ze slečen je na plese nejkrásnější. K tomu přidejte příjemný humor, který se nese celou knihou a máte úplný obrázek celého příběhu.
Je to kniha na jedno odpoledne při oblíbeném nápoji a zachumlání v dece. Čas vám s ní plyne v poklidném duchu a vy s ní strávíte pár příjemných hodin.
Tohle byla velká nuda bez příběhu a bez nápadu. Přišlo mi to jako kostra nějakého děje, který se teprve musí dopracovat. Nedělo se tam vůbec nic, Sophie si připadala děsně chytrá a přitom hodnotila nápadníky pouze podle vzhledu. Škoda papíru i mého času (naštěstí to byla rychlovka).
Hezký a milý příběh vyprávěný klasickým a čistým stylem připomínajícím Jane Austen nebo také modernější humorný styl Georgette Heyer. Bylo to příjemné, lehké, hravé a zároveň veselé a vtipné.
Dopis slečny Sophie je útlá knížka, kterou máte přečtenou za jedno odpoledne. Celý příběh autorka Suzanne Allain zvládla vměstnat do 197 stran a 18 kapitol.
Pokud milujete historické romány, které se točí kolem tanečků, zásnub a přetvářky, pak budete z knihy nadšeni. Žádné velké zvraty však v knize nečekejte. Největším zvratem s nadsázkou je to, když si mladá dáma nestihne správně poupravit šaty před usednutím na houpačku.
Příběh jako takový mi přišel zvláštní. Pořád se tam něco řešilo, i když se vlastně téměř nic nedělo – prostě život smetánky. Já bych ocenila více dobové “akce”. Nějaký opravdu velký skandál, který vás chytne za rozum i za srdce.
Pro některé čtenáře může být tento příběh snad až nudným, ale na druhou stranu ta doba taková prostě byla. A autorka, známá nejen pro své spisovatelské dovednosti, ale také pro svou tvorbu scénářů, nám tuto dobu celkem pravdivě přiblížila.
Osobně bych ocenila hlubší ponoření do prožívání jednotlivých hrdinů. Něco, a nedokážu přesně definovat co, mi v knize scházelo. Nevím, jestli je to právě ona “akce”, nebo větší hloubka zápletky.
Domnívám se, že na tuto knihu si musí udělat každý názor sám. Pro někoho tato kniha bude příjemným pohlazením po duši, a pro jiné, náročnější čtenáře, může být tato kniha tzv. slabším kouskem.
Přesto mohu knihu doporučit všem romantickým duším.
Příjemná jednohubka k odpolednímu šálku kávy. Četlo se to pěkně, celý příběh je takový poklidný, bez velkých dramat a strhujících zápletek, ale jako relax to je velmi dobré.
Dopis slečny Sophie, resp. Sophronie Lattimorové, jehož přesné znění se čtenář dozví až bezmála v samém závěru a zase takový trhák to nebyl, aby osmadvacetiletou slečnu, v dané době již degradovanou na starou pannu, po odhalení totožnosti, tak opěvovali. I když udělala dobře, že pomohla dvěma párům najít své protějšky na základě jejich vzájemných citů, nikoliv díky postavení a majetku.
Sophie byla osiřelá dívka, která přišla do rodiny své nevlastní tety Fosterové a její dcery Cecilii (18), kde se ze začátku necítila nijak vítaná. Po odhalení, že je autorkou daného psaní a zájmu vyšší společnosti, se na ní obě dvě začnou dívat jinak. Díky zájmu mají obě dvě dívky dva zásadnější ctitele, a to sira Edmunda a pana Maitlanda, a dále u sestřenky pana Hartwella a lorda Courtneyho. Kdyby nebylo toho váhání u Sophie, kdy to autorka trošku zbytečně protahovala a sympatickou holku s dobrým pozorovacím talentem nechala málem opětovně naběhnout, hodnotila bych lépe. Tohle mi trošku vadilo. Jinak je to poklidně plynoucí romance, kde se tančí, piknikuje, nakupuje, pletichuje, výletuje a neustále se řeší kdo a následně zda, je ten pravý. 3,5*