Dopisy

11.06.2015

Nedoceněná postava antických dějin a neprávem pozapomenutá kniha. Spíš než různé studie o životě v Říme mě nadchly a zaujaly pečlivě stylizované dopisy Plinia Mladšího. Je to především tím pohledem skutečného obyvatele Říma, tím pohledem přes dva tisíce let, čím mají Dopisy pro mě zvláštní kouzlo. Samozřejmě, že se najde spousta slabších míst - to jsou například ty ryze právnické zkušenosti a rétorické rady, které jsou zajímavé spíš pro odborníka nebo studenta římského práva. Ale na druhé straně je tu taky spousta skvělých pasáží: například barvitý a mistrovský popis výbuchu Vesuvu a následného zavalení Pompejí, čehož byl Plinius očitým svědkem (to je asi nejsilnější pasáž Dopisů; skutečně mistrovský popis strašlivé události). Nebo popis velkolepého pohřbu přítele Rufa a následné rozladění (v jiném dopise) z bezútěšného stavu jeho hrobky, a hořké konstatování, že Řím často velmi rychle zapomíná na ty rodáky, kteří se proslavili ušlechtilostí, a spíš si připomíná ty, jejichž činy stavěly na siláctví, bombastické rétorice, popularitě a oblíbenosti davu (jak současné). Nebo strašidelná historka o jednom duchovi, jenž neměl klid, dokud se řádně nepohřbili jeho kosti. No, bylo by toho víc, to jsou jen střípky z této výtečné knihy, kterou vřele doporučuji.