Dopisy na konec světa
Ava Dellaira
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232234/bmid_dopisy-na-konec-sveta-fiu-232234.jpg
4
659
659
Vše začíná úkolem z anglické literatury: Napište dopis mrtvému člověku. Laurel si vybere Kurta Cobaina, kvůli své sestře, která ho zbožňovala. Zemřel mladý, stejně jako May. Brzy má Laurel notebook plný dopisů mrtvým lidem jako jsou Janis Joplin, Heath Ledger, Amelia Earhart nebo Amy Winehouse, které nikdy neplánuje odevzadat učitelce. Píše o nástupu na střední školu, začátcích nových přátelství, žití se svojí rodinou, první lásce a o tom nejdůležitějším - zkoušení truchlit po May. Ale jak lze truchlit pro někoho, koho jste neopustili? Až když Laurel začne chápat svoji sestru takovou jaká byla - půvabná, úžasná a trochu divná - může začít objevovat svoji vlastní cestu. Hlasem který je lyrický a pravdivý stejně jako oblíbené skladby, Ava Dellaira píše o cestě životem jedné dívky skrz výzvy a vtíravé a srdcervoucí krásy.... celý text
Romány Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2015 , Yoli (ČR)Originální název:
Love Letters to the Dead, 2014
více info...
Přidat komentář
Nádherná, dojemná kniha, kterou jsem přečetla hlavním dechem. Hlavní postava mi sice nebyla tak docela sympatická, ale musela jsem s ní soucítit a přála jsem si, aby byla konečně šťastná. Napsat příběh pomocí dopisů, které hlavní hrdinka posílá mrtvým celebritám, a píše tam i něco o nich samotných, byl vynikající nápad, četlo se to opravdu samo. Navíc ve druhé polovině dostává kniha spád a vy se přistihnete, že s napětím obracíte stránku za stránkou. Jedna z povedenějších young adult, myslím, že neurazí ani dospělé čtenáře.
Tohle byl jeden z těch příběhů, od kterých se nedokážete po přečtení úplně odpoutat. Hlavou mi běhají Laureliny dopisy, které píše zesnulým lidem - (Kurtu Cobainovi, Amy Winehouse,...) a také některé výroky a moudra. Stephen Chbosky to vystihl celkem přesně - tahle kniha mi nejprve zlomila srdce a pak ho naštěstí zase složila dohromady. Po celou dobu čtení můžeme jen odhadovat, co tak hrozného se přihodilo, že Laurelina starší sestra May spáchala sebevraždu a proč si to Laurel vyčítá. Jako v každém moderním young adult románu se zde objevuje homosexuální pár, tentokrát jsou to kamarádky hlavní hrdinky a samozřejmě crush a idol - starší kluk Sky. Hádanka se rozplétá, věci se dávají zase dokopy a mně je z tohohle celého skoro do pláče. Doporučuji.
Kniha se mi líbila hodně. Zaujala mě hned od první kapitoly respektivně dopisu. Celou dobu mi čtení trhalo srdce. Ale poslední dopis mi ho zase slepil. Knížku jsem celou dobu četla s něhou a pokorou. Možná je to tím, že jsme doma taky dvě sestry.
Kniha se mi velice líbila. Nikdy jsem se nesetkala s podobným způsobem psaní. Knihu jsem přečetla během dne i když je psaná malým písmem. Chvílemi mě nebavili dopisy, ve kterých psala přímo osobě a nebylo tam vyprávění příběhu. Příběh sám o sobě mě velice zaujal, ale místami měl pomalý spád. Hodně jsem se vcítila do Laurel, protože se taky lidem nesvěřuji a aspoň jsem viděla (přečetla) , jaké by to mohlo mít důsledky. Kniha má plusy i mínusy, ale spíše se nakláním k té pozitivní stránce. Velice se mi líbilo, že na konci jsou kontakty na různé pomocné linky. Myslím si, že kniha je spíše pro mladistvé. Pro starší čtenáře příběh ani styl psaní asi nebude moc zajímavý, ale je to věc názoru. Pokud jste přemýšleli o této knize tak bych po ní všema deseti hrábla a nenechala bych ji schovanou někde vzadu v knihovničce.
Abych, řekla pravdu tak knihou jsem spí jen prolétla. Některé kapitoly nebyli špatné a člověk čekal, že se to konečně rozběhne, což se tak nestalo a na dále se to táhlo. Za mě tato kniha svým způsobem měla něco do sebe. Podle mě to je dobrý nápad pro lidi, kterým se stalo něco podobného a nechtějí o tom mluvit. Ale i tak přes to vše jsem toho názoru, že ta kniha je dobrá pro někoho školou povinné či ty co se samy potýkají s úmrtím někoho hodně blízkého a nemohou se s tím pořád vyrovnat, protože zde by mohli najít možnost jak se z toho vypovídat.
Kniha měla jediný světlý bod a to posledních pár kapitol. Hlavní hrdinka mi lezla krkem, připadala mi na svůj věc nehorázně dětská. Myslím, že by knize prospělo, kdyby ne všechny kapitoly byly v dopisech. Trochu mi nedával smysl vztah se Skyem, protože on byl od ní mentálně hodně napřed a jejich vztah tam pro mě byl jen, aby se neřeklo. Zároveň jsem byla dost překvapená, že ji po krátkém seznámení hned v autě dal ruku na stehno. V tu chvíli jsem myslela, že je to typický prasák. Prasák ze kterého se vyklubal fajn kluk. Do knihy jsem se musela nutit a rozhodně to nebude jedna z těch, kterou bych doporučila.
Kniha mě překvapila. Je sice zařazená mezi literaturu pro mládež, či snad ještě hůře - mezi romány pro dívky, ale rozhodně se nejedná o zjednodušený, přeslazený příběh, jak by se dalo čekat. Ano, hlavní hrdinka je trochu naivní a slepě věří všemu, co jí její sestra povídá, což by vzhledem ke svému věku neměla, i tak je její chování uvěřitelné. A přesto, nebo právě proto, mě kniha nesmírně zaujala a potěšila.
Román je psaný v dopisech, které hlavní hrdinka, Laurel, píše slavným mrtvým lidem.
Dopisy se vyrovnává se se smrtí blízké osoby, odkrývá minulost, rodinné vztahy i popisuje hledání nové životní cesty.
Laurel se učí žít po smrti své sestry a snaží se s tímto faktem smířit po svém.
Mě se kniha nelíbila. Je zajímavé, jak autorka formátuje knihu do podoby dopisů, ale tím to končí. Příběh mě moc nezaujal a hlavní postava mi příjde lehce naivní. Samozřejmě je to silné téma, a to obdivuji.
Kniha mě zklamala. Četla jsem ji nadvakrát, po přečtení prvních asi šedesáti stran jsem ji na několik měsíců odložila a pak dočetla během pár dní, protože „už jsem to chtěla mít za sebou“. Příběh mě nedokázal vtáhnout, několikrát jsem se přistihla, jak při čtení myslím na něco jiného a děj nevnímám. Myšlenka mi nepřišla špatná, nápad s dopisy adresovanými osobám, které už nejsou mezi živými, mi přišel zajímavý, ale jinak byl děj rozvleklý a nudný. Nejsem cílová skupina, možná kdybych knihu četla jako mladší, měla bych na ni jiný názor. Ale teď mi to přišlo všechno nějaké divné, nedokázalo to ve mně, ani přes smutné téma, vyvolat žádnou emoci. Ani nevím, jestli mi byla Laurel sympatická nebo ne, May spíš ne, jediný, koho jsem si docela oblíbila, byl Sky. To, jak Laurel obdivovala May mi přišlo zvláštní, chápu, že to byla její sestra, ale ta posedlost, aby se jí co nejvíc podobala…Divný byl i přístup rodičů, to si opravdu mysleli, že když byla Laurel přímo u toho, když May zemřela, že se z toho dostane sama bez pomoci nějakého odborníka, že se prostě „oklepe“ a všechno bude zase v pořádku? Zvlášť v jejím věku, když dospívá. Jak už jsem psala, přišlo mi to celé nějaké divné. Ke knize už se rozhodně vracet nebudu.
Povedený román v dopisech není jednoduchá věc. Tenhle se povedl, adresování různým lidem neruší, naopak jsem se o těch mrtvolkách dozvěděla nové věci. Je to taková pocta osobnostem, které ač skončily neblaze, byly neuvěřitelně silné a inspirativní. Tu sílu si Laurel zkouší půjčit, aby se vyrovnala s tím, v čem se zrovna sama plácá. Ale není jediná, kdo se z životem musí prát, jak umí... S románem pomáhal Chbosky a je to znát. To pomalý, lehký odkrývání těžkých témat.
Mám rozpolcené pocity z této knihy. Předávala nám důležité poselství ohledně ztráty blízkého člověka, jak je to těžké a překonat něco takového zabere spoustu času a hlavně neztratit přitom sám sebe. Citáty v knize jsou zajímavé a na zamyšlení. Na druhou stranu mi hlavní hrdinka na svůj věk připadala celkem naivní, slepě důvěřovala a věřila všemu co ji její starší sestra řekla. Nejspíš to tak mělo být, ale mě tam stále něco chybělo.
Myslím si ,že tahle kniha mi zůstane dlouho v srdci. Od první stránky jsem se nemohla odtrhnout. Bylo tam ale tolik momentu, kdy jsem knihu musela odložit a vstřebat všechny ty informace.
Autorka píše velice čtivě a na každé stránce máte alespoň jeden úžasný citát, který se vám vryje do paměti. A taky tu máme nový druh psaní knih-formou dopisů. To mě taky moc uchvátilo, protože jsem se dozvěděla taky něco nového o osobnostech, které tu mezi námi už nejsou.
Musím tomu přiznat zajímavý námět, a taky mě dost bavilo, komu všemu dopisy směřovala. Ale tohle je bohužel zrovna ten případ, kdy je anotace knihy mnohem lepší než samotný děj. Určitě je to příjemná oddechovka, ale čekala jsem víc.
Lauren se neumí vyrovnat se ztrátou své vlastní sestry a tak se z jejího domácího úkolu (napsat dopis osobě, která už není mezi živými) stane její terapie.
Kniha je čtivě napsaná. Některé pasáže se mi zdají až trochu dlouhé, ale alespoň to drží člověka v napětí a touze po rozluštění.
Pro mě je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Emotivní, milá, zajímavá (nikdy jsem zatím neviděla knihu napsanou tímto stylem). A samozřejmě jsem si dost pobrečela.
Na to, že těm holkám bylo teprve 15, mi jejich styl života nepřišel moc normální. Kdybych toužila po něčem takovém, raději bych si přečetla "My děti ze stanice ZOO". Nemám podobné věci ráda a úplně mi to zkazilo celkový dojem. :-)
Kniha mě zaujala svým kouzelným obalem, ale to je tak vše. Čím více jsem četla, tím více byl děj pro mě nezajímavý.
Zajímavý nápad a podle mě byl příběh dobře zpracovaný.
Vlastně šlo o proud myšlenek a to se mi líbilo.
Styl psaní autorky byl takový originální bych řekla, připadla jsem si jako bych četla deník.
Bylo to pěkné(pěkné- jak jen může být vyrovnávání se s něčí smrti pěkné).
Fakt se mi to líbilo.....od knihy jsem toho moc neočekávala takže jsem mile překvapena.
Jsem rozpolcená...děsí mě, co všechno se může stát dospívajícím dětem a nejen jim... V této knížce nakonec vše dopadá dobře, jestli se to vůbec dá takto říct.
Forma psaní se mi velmi líbila, připomněla jsem si kolik mladých a talentovaných lidí už mezi námi není...
Štítky knihy
dopisy láska deprese zneužívání Nirvana romantika sestry romány v dopisech, epistolární romány pro dospívající mládež (young adult) smrt sourozence
Dopisy na konec světa
Milá knížka, ale trochu se táhne. Zajímavý nápad se psaním dopisů.