Dopisy od babičky
Veronika Doušová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534704/bmid_dopisy-od-babicky-65fbeafae55cf.jpg
4
68
68
Janě bude brzy třicet. Práce bankovní úřednice ji příliš nebaví a také vztah s jejím přítelem není zrovna ideální. Po své babičce Anně právě zdědila starý dům, s nímž bude nejspíš také spousta starostí. A zatímco se snaží vymyslet, co s domem i sama se sebou udělá, začnou jí chodit dopisy, které pro ni její babička sepsala na sklonku života. Jejich prostřednictvím Jana nahlédne do babiččiny třinácté komnaty a díky tomu začne svůj život postupně nahlížet jinýma očima. Anna žije v malé vesnici nedaleko německých Sudet. Píše se říjen 1944 a právě oslavila osmnácté narozeniny. Namísto tancovaček však pomáhá ukrývat partyzány a čelí každodennímu strachu, který s sebou nese právě probíhající válka. Kromě toho ale také prožívá svou první – a zdá se, že osudovou – lásku... celý text
Přidat komentář
Dvě paralelní linie vyprávějí o životě dvou příbuzných žen v různých časových obdobích – na sklonku poslední světové války a v současnosti. Je zde hlavně mnoho o různých vztazích milostných i jiných. Samozřejmě láska až za hrob a umění ocenit lásku druhých. Zaměření na jisté čtenářstvo je tedy jasné, tito však zcela jistě nepotřebují poučení o tom, co je v životě důležité, jako jiní, kteří ke své škodě o tuto literaturu nezakopnou ani náhodou.
Kniha se dobře četla, sice konec byl předvídatelný a trochu sladší, ale proč ne. Víc mě bavila Jana.
Hezký román, kde se střídají dvě dějové linky. Souhlasím, že z období 2. sv. války byl děj lépe zpracovaný. Možná je to i tím, že Jana nevyzrálá mladá žena, která přes nechtěné těhotenství si jako zázrakem uvědomí, co vlastně chce od života? Dost naivní postava. Přes to všechno se kniha čte skvěle a jsem ráda, že žiju úplně jiný život.
Asi by mi stačil příběh babičky Anny sám o sobě. Příběh vnučky Jany mi přišel místy nudný, jindy zas příliš přitažený za vlasy.
Tak nějak nevím, jak knížku ohodnotit. Perou se ve mě hvězdičky, příběh byl nádherný, procítěný, ale co mi nejvíc vadilo, lidi většinou nemluvili tak, jak psala autorka, neříkali ségra, nebyl konzum, prací prášek, pralo se v jádrovém mýdle, chvilkama mi přišlo, že čtu román z dob renesance, pak už se vše vrátilo do války. Dějová linie z naší doby byla bez chybičky, ale válečná léta by měla by být nastudovaná lépe. Někomu se může zdát, že to jsou jen maličkosti, ale tyto maličkosti pro mě dělají knížku krásnou knížkou. Bohužel....
Dvě životní linky mladých žen, babičky a vnučky, ukazují jak může být život spletitý a jak se obě ženy navzájem ovlivnily. Krásná oddychová četba.
V první části knihy mě vnučka trošku vadila,tím jak přistupovala k životu.Ale byl to velice zajímavý příběh s přepínáním na babičku do minulosti.Ta babiččina část by jako samostatná kniha také velmi obstála.
Moc hezká kniha. Je to zajímavý příběh, ve kterém se prolínají dvě časové linie, příběh babičky a vnučky. Dva úplně rozdílné životní příběhy. Těším se na další knihu této autorky.
Oddechová kniha s dobrým koncem. Dala bych i o hvězdičku víc, ale velmi mě rozčilovalo, jak hlavní hrdinku (třicetiletou ženu!) všichni oslovují zdrobnělinou. To snad autorka nemůže myslet vážně.
Čtení pro ženy s nádechem romantiky na pozadí válečných let se střídá s dobou covidovou a klasickým často opakovaným tématem - "nevím, co vlastně chci". Kniha je napsaná čtivě, historický ale téměř o ničem nevypovídá a tím se stává obsahově podobná mnoha jiným na téma dopisy z minulosti.
(SPOILER) Jak Jana díky babičce ke štěstí přišla. Moc pěkná kniha, která se hezky četla a chytila za srdíčko hlavně ta část z minulosti. Líbilo se mi, jak Janě babička "odkázala" dopisy, kterezji vždy prozradili nějaké tajemství. Jen mě malinko zamrzlo, že jsme vlastně hned na začátku věděli, že první Annina láska nedopadne a jen jsme čekali, proč vlastně a co se stalo. Ale to je jen malinká "chybička na kráse" a knihu doporučuji a rozhodně se těším na další díla autorky, kdy bude těžké laťku přeskočit nebo jen dohnat.
Dle mého velmi dobře napsaná kniha. I když se v příběhu objevují nelehké životní situace a na druhou stranu se setkáme i s "červenou knihovnou", je kniha napsaná s citem. Velmi dobře se četlo a doufám, že se můžeme těšit na další skvělý příběh od Veroniky D.
Krásná kniha a nádherný příběh Jany a babičky Anny, dvě časové linie, současnost rok 2019 a minulost kolem roku 1944. Těším se na další knihu od autorky a dávám mezi oblíbené.
Nádherný příběh, obě dějové linky vyrovnané, autorka je pro mě příjemným překvapením.
Moc krásná knížka. Velmi citlivě napsaný román a zároveň vzpomínka na babičku. Dvě časové roviny. Jedna ze současnosti a druhá z konce 2.světové války. Doporučuji.
(SPOILER) Nádherný příběh v kterém se prolíná přítomnost s minulostí. Příběh třicetileté Jany, která žije v současnosti. V životě ji provází jen samé problémy ,jak ve vztazích tak i v práci .To se změní ,když ji osloví notářka, že po své babičce zdědila starý dům, v kterém našla babiččin deník, ale také hlavně vzkazy od babičky, jak naložit se svým životem. V deníčku babička Anna sepsala svůj průběh života, jak se žilo v malé vesničce nedaleko německých sudet v době války, kdy jí bylo 18 let a prožívala zde i svou osudovou lásku. A tak se Jana postupně z deníčku dozvídá ,jak babička tehdy žila a jaký byl život a poměry v té době na vesnici. A Jana se čím dál víc vžívá do babiččina příběhu .V knize si přečteme osudový příběh vnučky a babičky, která i po své smrti svými dopisy, vede vnučku ke spokojenému životu. Knihu doporučuji všem ,kdo mají rádi osudové příběhy. Kniha má také nádhernou obálku vhodnou k příběhu.
Krátké kapitoly ve dvou časových rovinách se dvěma rozdílnými hrdinkami - to je styl, který mám ráda.
Moc pěkně napsaný příběh. Takovou milou a nenásilnou formou nám dokázala autorka sdělit a seznámit nás s tím jak to kdysi bylo...a že to nebylo vůbec jednoduché a přesto a nebo právě proto se měli lidé rádi a byli si blíž. Příběh se součastnosti byl zasazen plynule a také v něm se mnoho z nás najde. Příběhy do sebe krásně zapadají a celkově je to moc hezká kniha.
Nebylo to špatné, ale mohlo být lepší. Autorka by měla shlédnout pár "filmů pro pamětníky", potom by snad nepoužila výrazy ségra či předmanželský sex v příběhu babičky Anny.