Dopisy z podzimu 1938
Jaroslav Ježek
Soubor osmi dopisů, které napsal Jaroslav Ježek své milé, Lídě (Ludmile) Ledererové na sklonku roku 1938.
Přidat komentář
Před lety jsem na tuto knihu narazila v antikvariátu a neodolala jsem jí. K jejímu přečtení jsem se dostala také o něco později a bylo to nesmírně krásné, lidské a místy smutné. Stejně jako celý Ježkův život. Poetické čajové čtení na jeden nádech za zvuku Buggati stepu.
Snadno přehlédnutelná publikace, ale nesmírně povzbudivá. Jak pro paní Ledererovou, tehdy v tom chmurném předválečném roce 1938, tak i pro mě v tom dnešním kdo-vlastně-ví-co-bude-zítra. Už proto jsem ráda, že mi na ní padly oči.
Je to kniha nabitá optimismem. Paradoxně. I když to tak ze začátku vůbec nevypadá. Některé Ježkovy obraty na mě totiž působily trochu cize a odměřeně (skoro jak opsané z nějakého novinového sloupku, jež mohl mít na stole). Ale čím jsem se dostávala dál, tím pro mě byl patrnější on sám, on a jeho veliká zamilovanost a oddanost té, které píše (viz snad všechny závěrečné věty).
Musím dát plný počet a taky si jít pustit některou z jeho skladeb. Svítá...Ta se hodí!!!
Autorovy další knížky
1930 | Víno |
1967 | Bugatti step |
2016 | Dopisy z podzimu 1938 |
1983 | Šest písní |
1998 | Stále se mi zdá, jako když Tě hledám |
Útlá knížka, ale plná citu. Krásné čtení, i když dost smutné.