Dopisy ze zásuvky
Karel Čapek
Dopisy ze zásuvky Věře Hrůzové Úplné vydání milostné korespondence Věře Hrůzové z 20. let. Dopisy odrážejí peripetie milostného vztahu od počátečního okouzlení přes potlačovanou vášeň až k (po Věřině sňatku v r.1923) postupnému zklidnění a promněně ve vtipné přátelské glosy. Jsou opatřeny poznámkami editora a obsáhlým doslovem, odhalujícím naplnění osobního vztahu v románových postavách Krakatitu.... celý text
Přidat komentář
Mám moc ráda Karla Čapka. Jeho korespondence je úžasná. Jenom škoda, že v knize nejsou i dopisy od Věry. Je to jenom jednostranný pohled. Moc se mi líbilo, jak dokázal psát o úplných banalitách, ale i vážných věcech zajímavě.
Vrhnu-li se někdy v budoucnu do sestavování žebříčku s nej korespondencí, budu muset myslet především na to, jak příčky podepřít, neboť na první z nich bude velmi, velmi těsno. A proč tam nacpu tyto? Jednak proto, že poznámkový aparát naleznete pod každým dopisem zvlášť, tedy hned, jakmile ho dočtete, tudíž žádné listování a bloudění; a jednak proto, že mi ukázaly docela jinou tvář Karla Čapka.
-------------------------------------------------------------------
UKÁZKA:
dopis č. 20, napsaný dne 16.12.1922
,,Milá Věro,
zdá se mi, že jsem poněkud déle nepsal. Mám na to vícero výmluv; zajímavé je, že jsou vesměs pravdivé. Tak např. 1. jak vidíte svým detektivním bystrozrakem, píšu dnes na novém papíře; tj. došly mi dopisní papíry a trvalo dobrých pět dnů, než jsem se fyzicky dostal k tomu koupit si nové; dobrá výmluva, že? 2. Stonal jsem dosti vydatně; kašlal jsem a kašlu dosud velmi energicky na vše a pár dní jsem dokonce ležel. Dobré, co? 3. Měl jsem báječné množství pracovních restů, mezi nimiž jsem se ploužil. 4. Hořela mi špatně kamna. 5. Vy jste mně také tak dlouho nepsala. 6. Můj nový byt ve mně podněcuje snivost a zádumčivost; rozhodně raději si tady vzpomínám a ledacos přestavuju a ledačíms se kochám, než abych to psal. 7. Jsem zamořen návštěvami; hlavně, a to vám už je k zbláznění, musím denně vyhazovat aspoň dva agenty s perskými koberci, což rozhodně nejde tak rychle, jak si snad myslíte. 8.-12. Chtěl jsem Vám napsat celý tucet důvodů, ale myslím, že by Vás to už nebavilo. Opravdu, měl jsem několik nesmírně mrzutých týdnů; všechno se mi vzpříčilo, práce se mi vysmekla z rukou, z divadla jsem (ostatně bezvýsledně) dával výpověď a vůbec měl jsem tisíc chutí převrátit svůj život nohama vzhůru. Dály se špatné věci a mnoho mě hnětlo. Nuže, pokoj s tím! Nejsem člověk, kterému dělá požitek nechat se litovat. Jmenovitě od mladých děvčat ne. To už mám raději, když máte na mne vztek. () Vidíte, pořád se stydím být upřímný; v tom už mne, Věro, nenapravíte. Bručím, bručím, a to je má řeč i mé psaní; má romance začíná, když mlčím. A Vy, Vy hodně tančete a blázněte a zlobte se a užívejte.
S pozdravem nejsrdečnějším Váš
KČ
Štítky knihy
dopisy mezilidské vztahy milostná korespondence
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Velmi zajímavý dodatečně zveřejněný střípek (no, spíš střep), ze soukromého života Karla Čapka.
Editor Jiří Opelík se rozhodl na počátku 80. let zveřejnit Čapkovy listy tajemné Věře Hrůzové (též princezně Wille, postavě z „Krakatitu“, inspirace pro postavu princezny se potvrdila právě v objevených dopisech). Na rozdíl od čapkovského badatele dr. Miroslava Halíka, který, možná i pro přátelské vztahy s Olgou Scheinpflugovou, usoudil dříve, že dopisy nejsou pro jejich ryze soukromý a občas až intimní charakter ke zveřejnění vhodné. Nicméně adresátka dopisů, paní Věra Skoupilová, již na smrtelné posteli, o vydání hodně stála…
A je moc dobře, že dopisy byly vydány, protože je to skvělé čtení, plusem jsou vysvětlující poznámky editora u každého dopisu a výborný doslov.
Vtipné, chytré, plné emocí; lásky, radosti, smutku, touhy, skepse i ironie; Čapek jako člověk i spisovatel dohromady a nádherná čeština navrch… Sto let starý text, a přitom tak současný.
Posuďte sami…
*
„… a nyní mě nechte, abych se dostal k hlavní věci, totiž
k blahopřání,
tj. vinšování všeho krásného k těmto svátkům, jakož i k celému Vašemu životu, který bude po nich následovat. Bože, co je krásné? Krásné jsou chryzantémy, ale krásné jsou také hvězdy, hvězdy na nebi (zejména v okolí jistých Vinohrádků); krásné jsou noci, láska je krásná a nejkrásnější je radost; krásné je vzpomínání i toužení i shledání, krásná je blízkost i dálka, někdy dokonce je krásné i utrpení. Co Vám z toho všeho mám přát? Krásné je sedět na mezi u továrního plotu nad Královým Polem a nepřiznat si to pravé; krásné je přiznat si to; krásné jsou růže vadnoucí na polštáři právě opuštěném; nade vše krásné je, co bylo, i to, co nebylo a může ještě být a bude, krásné je, co si člověk jen vymýšlí – proboha, vyberte si z toho všeho! Volte to nejkrásnější; volte vždycky to nejkrásnější, to podivně a ostře a trýznivě krásné. A já ve své tabákové samotě Vám to přeji tak silně, až to bolí.“ (24.12.1922)
*
„Kdyby tu nebylo tolik Angličanek! a tolik novomanželů! a tolik vousatých katolických poutnic!
Srdečně zdraví KČ“ (pohlednice z Florencie 27.4.1923)
*
„Jinak vyvíjím v sobě nyní veškeré cnosti poustevníka; jsem hrozně mlčenlivý a osamělý, a dokonce, já bídník, si v tom libuju. Těším se dokonce, že se příštího roku odstěhuji až bůhvíkam za Prahu, kde si stavím s bratrem domeček; tam zmizím nadobro v nějakém květinovém záhonku a jen jednou za rok vystoupí ze mne na hladinu světa bublina, drama nebo román, nad níž moudří lidé řeknou, že upadám, nebo něco podobného. Až mně vykvete má první vlastní fialka, pošlu vám ji.“ (5.7.2023)
*
„A zatím Vy tedy pícháte do krásného svatebního prádélka, které … po kterém mně vlastně nic nemá být, a které neuvidím, a které, a se kterým, a ve kterém, a pro něž… a ze kterého, jak vidíte se jaksi nemohu vyplést; proboha, zakažte mi to a řekněte mi, že… že… já nevím co; ale ať na ně už nemyslím! ať – ať – ať mi to dá pokoj! Jak můžete být tak bezbožná a psát mi takové věci?“ (7.9.1923)
----------------------
A ještě jedna zajímavost:
Knížka vyšla v roce 2016 ve Francii (Lettres à Věra) v překladu Martina Daneše, ano, autora knihy „Rozsypaná slova“, výborné beletrie o Karlu Poláčkovi, která, mám trochu pocit, u nás dost nespravedlivě zapadla…