Doppler
Erlend Loe
„Život ma naučil, že keď sa snažím skrývať pravdu, zle to dopadá.“ Otec dvoch detí jedného dňa spadne v lese z bicykla a zrazu zacíti pokoj a harmóniu. Už ho neotravujú nekonečné detské pesničky zo synových rozprávok, myšlienky na novú kúpeľňu a výber správnej záchodovej misy. O to viac si však uvedomí smrť svojho otca. Rozhodne sa odsťahovať do lesa, kúsok od Oslo. Postaví si stan, zabije losiu samicu a jej mláďa prijme ako svojho adoptívneho syna. Snaží sa žiť život lovca a zberača, kým nepochopí, že je závislý na pravidelnom prísune nízkotučného mlieka a čokolády Toblerone. To ho prinúti opäť nadviazať kontakt s ľuďmi.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
582
Originální název:
Doppler, 2004
Interpreti: Dušan Cinkota
více info...
Přidat komentář
Možná je moc pilné, psát komentář k týhle knížce. Je tak trochu praštěná, ale určitě bych jí neodsuzovala. Člověk tam najde myšlenky, které stojí za zamyšlení a podnět k přemýšlení o vlastním životě. Takových knih je hodně, tady se mi líbí norský kontext a ztřeštěnost hlavního hrdiny. V mnohém mu vlastně dost rozumím...
Bohužiaľ tiež musím súhlasiť, že popis tejto knihy ako humornej sa nejako vymyká popisu. Zrejme ide o subjektívny postoj, ale ja som sa ani raz nezasmiala a skôr naopak ma hlavný hrdina Doppler neskutočne vytáčal a štval nielen svojim sobectvom, ale i tým ako sa bezohľadne choval k osttaným. Veľmi som nepochopila tú hlavnú myšlienku toho. Možno, že som až moc pilná a nie som nespokojná so svojim životom, ale kto viem. Mne táto kniha vôbec nesadla a ani som nemala tendenciu sa zamýšľat nad svojim životom.
Tak tohle bylo divné čtení. Hlavní postava to asi neměla v hlavě v pořádku. Že by nějaká psychická porucha? Ještě, že kniha měla málo stran. Dočíst se to dalo, ale žádný zázrak se nekonal.
Divná knížka. Takhle nesympatičtí jsou všichni Norové?
Nemůžu říct, že bych pohnutky hlavního hrdiny nechápal, některé mi dokonce přišly opravdu fajn, ale ten člověk mi strašně lezl na nervy. Další díly si nechám ujít.
No,co vím určitě, další díly číst nebudu. Prý to mělo být nevšedně humorné, čtivé a bůhví co ještě. Za mě dočteno jenom proto, že knížky neodkládám.
Ve chvili kdy Doppler zacal remcat kvuli manzelcine těhotenství jsem knihu odložila,to bylo fakt hnusny a ne vtipny. Sobecky blb, ktery se vykaslal na rodinu a dal uz se mi opravdu cist nechtelo. Za me velke zklamani.
Začátek románu super. Uvedení charakteru se povedlo. Ten samotný popis jeho mentálních problémů byl skvělý! Nebyl povrchní (typu- jsem v depresi, tak kolem sebe kopu), naopak si troufám říct, že černá z velmi osobní zkušenosti. Některé momenty byly až děsivě přesné.
Jenže ve druhé půlce se to malinko zlomilo a mě už nestačilo jen řešit, kde sežene !balik cukru" a kde prodá maso. V nějaký wow konec jsem doufala a tím, že to skončilo "a pokračování příštěš" mě to vážně zklamalo.
Tak to bylo hodně nevšední a originální! Doppler mě svým přístupem k životu i myšlenkami fakt bavil a v lecčem se dala spatřit nečekaná hloubka. Určitě to nebylo moje poslední setkání s autorem.
Celkem čtivá ptákovina o krizi středního věku. Místy mi seděl absurdní humor, ale na celou knížku je to trochu málo. Naprosto bez přesahu.
Za mě teda fakt strašná blbost. Ten chlap mě vyloženě s*al, jeho přístup k životu, to jak se vykašlal na rodinu; celá jeho filozofie by možná měla pár použitelných myšlenek, ale....! Jako takhle, můžu mít pochopení pro člověka, který opovrhuje společností, moderním světem, zašije se někde na své zahrádce, na statku a žije si svým životem, stará se sám o sebe a je soběstačný, toho můžu možná i obdivovat. Ale tenhle lempl, co se sobecky na všechny a všechno vykašle, squatuje ve stanu na cizím pozemku, je agresivní vůči ostatním, vykrádá cizí spíže, nadává na konzumní společnost, ale zároveň si nedokáže odpustit to své mléko.... jako pardon, ale to má být co? A tohle mu jako má vydělávat?
Já ani nevím, co o téhle knize napsat. Svým způsobem jsem se docela bavila (jak např. mrsknul tím losim masem na lavici na rodičovské schůzce). I ta filosofie o píli a o tom, co je v životě (ne) důležité je zajímavá
... Další díly číst asi nebudu. :-D Ale intak bylo fajn zabrousit do jiných čtenářských vod...
Milé veľmi light čítanie, možno až príliš (postava manželky doslova neuveritelna), viac postavovych linii, no zavrecnu pointu som nezaevidoval u žiadnej z nich. detto veľa nakusnutych tem, no žiadna nedotiahnuta. Namiesto záveru hláška "to be continued" a.k.a. kúpte si pokračovanie.trochu podraz.
Mnoho rezonujícího a absurdního se odehrává v útlé norské novele. Je třeba vydat se novou cestou. Sžít se s lesem, samotou, potomstvem a losy, jen tak být sám sebou a být k smíchu i k politování.
Vynikající zážitek! Nečekaný - protože autorů, kteří umějí napsat absurdní situace a zřetězit je do pozoruhodného, přitom uvěřitelného tvaru se silnou výpovědí, je málo - a mezi Nory bych je rozhodně nehledala. Chápu, že pro mnohé to není komfortní čtení, neidealizovaný útěk (skoro) mimo civilizaci, svérázné chování k rodině a dalším spolulidem čili živým (ale Doppler fakt, že NEMÁ lidi rád, deklaruje v každé druhé větě!) a téma vyrovnávání se s otcem, tedy mrtvým, byť svérázně, nejsou příjemná témata. A řekněme si upřímně, hlavní postava je na pěst. Doppler osciluje mezi poctivostí v hledání sebe sama plus konzistencí ve zdolávání nastoupené cesty a totální sebestředností plus nesnesitelností reakcí prakticky na cokoliv; jeho ideálním představitelem by byl Jaroslav Dušek... Užila jsem si to se smíchem a skřípáním zubů ve vyváženém poměru.
Spadneš z bicykla a bum! Zmena ako hrom. Možno som čakala trochu viac (moja chyba haha), ale bolo to fajn. Také rozmýšľanie o živote, o ľudoch, o prírode (možno) v rámci nejakej osobnej krízy. Aj pokračovanie si prečítam.
Zopár myšlienok, čo ma zaujali / rozosmiali:
- Teletubbies! Normálne má človek chuť ich zomlieť na kompost.
- Žijete jeden vedľa druhého a v niektorých šťastných zábleskoch života možno aj spolu. .. Sú to dva extrémy. Dve planéty.
- Mám pocit, že my, čo žijeme teraz, musíme vyhynúť a musí prísť nový druh človeka. S čistým hárkom a menej agresívnymi vlastnosťami. Menej samoľúby človek. Typ človeka, ktorý bude mať nadhľad.
Netradičný príbeh muža - otca detí- ktorý sa rozhodol vzdať všetkého pohodlia a vymožeností civilizácie a rozhodne sa pre život v lese. Zaujímavé názory, pohľady na ľudí, civilizáciu a prírodu
Ano, Dopplere, všichni jsme to pochopili. Jste na svou chloubu pyšný. Jsou ale i vhodnější branže, ve kterých to můžete dokonce i názorně ukázat a můžete tak ušetřit čtenáře, kterým je to šumák. Příběh jako takový potenciál měl, ale zpracování mi prostě nesedlo. Pár situací tam mírně zábavných bylo, jako celek mi to ale přišlo prostě takové nanicovaté.
Štítky knihy
humor norská literatura hledání smyslu života osamělost krize člověk a příroda humoristické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Doppler |
| 2005 | Naivní. Super. |
| 2017 | Náklaďáky Volvo |
| 2009 |  Ryba |
| 2009 | Fakta o Finsku |
Podle komentářů soudím, že je tato kniha často nepochopena ale což nechme pilným jejich názory i jejich pilný život. Já osobně nemám ráda lidi a bydlím v lese nikoliv jako Doppler ve stanu, i tak ale chápu jeho potřebu odstřihnout se od tohoto světa a kniha se mi opravdu líbila. Doporučila bych jí všem lidem, které už taky se*e náš nalinkovaný konzumní život. Protože žít se dá i jinak ačkoliv to nemusí být hned takový Dopplerovský extrém.