Doppler
Erlend Loe
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8768/bmid_doppler-i4j-8768.jpg
4
526
526
Hlavní hrdina autorova druhého románu se po zdánlivě bezvýznamném pádu z kola dostává do hluboké osobní krize, kterou řeší tím, že se zcela stáhne do sebe, opustí ženu a děti a dosavadní pohodlný způsob života a rozhodne se přestěhovat do lesa. Společnost mu dělá losí mládě, jehož matku zastřelil kvůli potřebě jídla. Je to tedy román o lidské osamělosti, přechodu od aktivity k pasivitě, soukromém protestu proti společnosti a proti tomu, co se považuje za správné a korektní, proti konzumu a blahobytu.... celý text
Přidat komentář
Doppler s velkým *******. No, ale taky i s velkýma koulema - neboť zabít losa vlastníma rukama (nožem) a v prosinci si ve stanu stěžovat na absenci sněhu, to chce pořádnou náturu.
Svižné čtení, přestože odlehčené, bez velké akce - na uklidněnou. Ale i (pro mě) zajímavé a zábavné.
Kniha u mě měla vyhráno už dle popisu, přesto mě překvapil i osobitý humor.
A říkejte si co chcete, s Dopplerem souhlasím (až na krádeže). Někdy mi to přijde schválně více přehnané - závislost na nízkotučném mléku, zakazování 4 letému synovi číst... Chce tím autor něco říct?
No, přiznám se... je to můj plán Z v tomhle někdy nepříjemném světe.
Zábavné čtení na víkend, kniha nezklamala a splnila očekávání přímo bohatě. Některé scény mě hodně pobavily, např. Dopplerova účast na třídních schůzkách mě bavila hodně a představila jsem si, že bych měla odvahu tam vystoupit podobně a co by se pak asi dělo... :) A totem. :-) A následovník - pravičák. :-) Jsem zvědavá, co bude v dalším dílu.
Knihu jsem přečetla během chvíle a neskutečně mě bavila. Sice mě Doppler chvílemi fakt štval, ne že ne, ale taky mě toho hodně naučil. Třeba to, že jsem hodně pilná a že už takhle taky nedokážu pokračovat. Sice jsem neodešla žít do lesa, nestřílím po pravičácích ani nekradu jídlo a čokolády Toblerone, ale víc si užívám svět. A za to jsem moc ráda.
Takže knihu rozhodně doporučuju, je to lehké čtení o složitých problémech s dávkou dobrého humoru a mouder.
Doppler je skvělý, ne že ne a zasloužil by i víc hvězdiček, jenže to bych musela být větší (tedy alespoň malinkatá) anarchistka a to nejsem. Pak bych jeho vzdor chápala líp.
Doppler je jedna velká nadsázka a stejně jako manželka ústřední postavy, i autor miluje absurditu. Celé vyprávění o muži s velikým penisem, který jednoho dne spadne v lese z kola a od té chvíle ví, že tenhle život už nechce vést, je výsměchem norské společnosti, tak pilné a vzorné, je plejádou paradoxů a kritikou stavu mezilidských vztahů, kdy si snáz porozumíte s losím mládětem, než s
vlastní dcerou, a kdy je pro vás snazší přivázat švagra k umyvadlu a utéct od novorozeného syna, než zůstat. A to v tu chvíli ani nejde o nízkotučné mléko a tobleronku.
Kritika současné norské -a možná nejen norské...- společnosti. Na pozadí fantaskní zápletky s notnou dávkou severského humoru se rozvíjí absurdní příběh muže, losa a dítěte. Nečekaný je hluboký filozofický podtext. Kniha se mi velmi líbila, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Už mám připraveno její to be continued., ale nesmím být tak "pilná".
Ulítle odpočinková kniha, která člověka pobaví a na chvíli odvede od vlastního života.
No nechal jsem se zlákat anotací. Nadhled jsem si držel odzačátku a nakonec mi z něj nezbylo vůbec nic. Kniha pojednává o člověku, který popírá sám sebe. Autor si vybral jedno z nejlákavějších témat aneb Jak se nezbláznit ze života a jít proti proudu, proti všem a být ten co je nad věcí, možná i ten kdo pochopil smysl života. Z druhé strany to zase vypadá, že Doppler je člověk co najednou nic neřeší, nechce už nad ničím "důležitým" dumat a tak chce utéct od lidského světa. Ze začátku jsem s ním i sympatizoval, s každou další stránkou ale sympatie mizely. To co je na knize dobré je snadnost čtení a možná i skrytá myšlenka toho, že život je vlastně o ničem a všichni jsme tady jen na spoustě hlíny, točíme se vesmírem a nikdo vlastně neví co má dělat, takže jakákoliv lidská činnost se zdá absurdní. Ale to jsem si možná vymyslel sám. Důvod proč hodnotím tak nízko je zkrátka to, že jsem měl pocit, že čtu jedno velké nic.
Je to stejný jako bych napsal příběh o tom, že odjedu na moře, vyseru se na všechno, na moři se budu mazlit se žralokem, budu jíst jeho kamarády a budu ležet na kusu klády celej den, nedej bože aby okolo projela loď a rušila mě z mojí pilnosti, jednou za čas si ale budu muset doplavat na pevninu pro pytlíček arašídů, bez kterejch nemůžu bejt, ten získám tak, že ho vyměním za kůži ze žraloka, kterou jsem celou dobu co jsem plaval držel v zubech. Pak se vrátím, okolo projede loď a někdo mi z ní zamává, to mě nasere, tak si řeknu, že budu muset jít do jinýho moře. To be continued...
Tak přesně takhle je napsanej Doppler, komu se to líbí, ať do toho jde, ale jestli Vás tohle nebere stejně jako mě, tak ruce pryč. Podtext tam samozřejmě nějakej je, každej si to samozřejmě může přebrat jak chce, ale to vlastně všechno že... Anotace knihy je hodně zavádějící. Mám rád absurdnost, ale asi ne takhle.
Celou knížku jsem měla přečtenou za jediný večer, je krátká, zábavná, a odsejpá. První část knihy Erlenda Loe jsem si vyloženě užívala, říkala jsem si dokonce, že jde o odlehčenou verzi Amisova Šťastného Jima (za což se nyní Amisovi omlouvám). U scény, kdy se na Dopplera a jeho kamaráda, kterým je losí tele Bongo, zřítí stan, jsem se ale zasmála naposledy. Od té doby to šlo s knížkou z kopce a jakkoliv jsem se zpočátku těšila na další pokračování Dopplerových příběhů, tak vím, že už od autora další knihu neotevřu. Z knížky se stalo pouhé přihlouplé žvanění a snaha o vtip za každou cenu, něco jako náš komik Náhlovský. Je to škoda a podle mého názoru promarněný potenciál, kniha má dobře našlápnuto, je vtipná a praštěná tím správným způsobem.
Mám strašně ráda styl autorova psaní, jen mi tam chybí určitá pointa nebo příběh, kterého bych se mohla chytnout. V některých fázích tak byla kniha nudná a nezajímavá. Jinak jsem se nasmála a určitě si ráda přečtu další autorova díla.
Četl před deseti lety poprvé, letos vyšlo nové vydaní i pokračováním, tak jsem se do toho pustil znova. A opět jsem naprosto nadšený. Vtipný, ale až hořký příběh, který jak říkám, stojí za následování... Norové jsou divní, celá společnost je divná.
Od údajně vtipného příběhu bych čekala, že bude vtipný. Pousmála jsem se po cca 70 stranách jednou. Příběh o samotě? Zcela jistě. Jen nevím, kde je skryta absurdnost. Snad v tom, že Doppler chce žít bez lidí, ale přitom by bez nízkotučného mléka a dalších výdobytků moderní konzumní společnosti nebyl schopen existovat. Během čtení jsem měla dojem, že čtu příručku: Jak být divný v 10 krocích... Přiznávám se, nedočetla jsem a dále pokoušet osud nebudu.
Kniha, která má něco do sebe, nicméně dojem z knihy mi kazí jistá vulgarita autora a to, že je sice "nezávislý" na společnosti, ale bez ní (a občasných drobných krádeží, terminologií trestního práva spíš loupeží) by nejspíš nepřežil. Jistou hloubku však kniha má a za ni dávám tři hvězdičky.
Čekala jsem něco trošku jiného, ale i tam mě knížka bavila. Trávím v příradě hodně času a mm kamarády co se odstěhovali do maringotky, aby mohli bt blíž přírodě a byli víc soběstační. Doppler se sice odstěhoval, ale svoje nedostatky řešil krádežemi. Jeho styl mi připadal jako "Zpátky na stromy". Nicméně u knížky jsem se zasmála, bylo tam hodně absurdních věcí, ale zárověň i hodně podmětů k zamyšlení.
Suchý, severský humor protkaný absurdními dobrodružnými zážitky mě opravdu bavil! :D Příběh je napsán neuvěřitelně čtivě a stránky rychle ubíhají. Hlavní hrdina s obřím přirozením (ano, na tohle upozorňuje celkem často :D) a milovník lesa se rázem proměňuje z městského člověka, který má rodinu, dům a dobrou práci na lesního muže, jehož jediným cílem je v životě již nic nevybudovat, nic nedělat, prostě a jednoduše BÝT v lese společně s jeho losím kamarádem Bongem. Hlavně nebýt PILNÝ! To je pak neštěstí...
Milá, navzdory svému ironickému kontextu neskutečně čtivá kniha. Hlavní protagonista je prostě, odpusťte, ale TÝPEK! Navíc téma návratu k přírodě je samo o sobě lákadlem. A co teprve ta kouzelná obálka. Více v recenzi zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/les-nad-mesto-losi-mlade-nad-stene-8709
Zvláštní knížka. Ještě jsem se s něčím takovým nesetkala. Skandinávská literatura mě ale nepřestává překvapovat. V tomto případě příjemně. Akorát si nejsem jistá žánrem. Že by ekvivalent pro finské podivno? :)
Myslím, že při čtení téhle knížky prospěje trocha nadhledu. Neberme ji tak vážně a můžeme se bavit od začátku do konce. Trochu absurdní, hodně zábavné.
Četla jsem v červnu 2009. Podle mých poznámek:
V ich formě vyprávění hlavního hrdiny o tom, jak a proč odešel od ženy a dětí do lesů.
Čtivé, hezké, zajímavě napsané.
Ne moc filosofie, ale člověk rozumí.
Útlá, dobrá knížka. Hořkomléčná.
Štítky knihy
humor norská literatura hledání smyslu života osamělost krize člověk a příroda humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Doppler |
| 2005 | Naivní. Super. |
| 2017 | Náklaďáky Volvo |
| 2009 |  Ryba |
| 2009 | Fakta o Finsku |
Absurdný príbeh, ale podaný zaujímavo a zábavne.