Dosažení jižní točny: Deník z poslední expedice

27.02.2024

Naprostou většinu textu knihy zabírá popis cesty lodí a příprav na místě. Cesta k pólu sama o sobě je jen na pár desítkách stran. Deník obsahuje velmi mnoho podrobností o počasí a geologických a sněhových podmínkách, což příliš zajímavé není, ale patří to k tomuto druhu literatury. Velmi by mě zajímal pohled R. Amundsena na tento souboj a rovněž zápisky jiných členů výpravy. Takto člověk vychází jen z pohledu samotného kapitána Scotta, který pravděpodobně zaznamenal jen část pravdy. Celkově však doporučuji.

a zase znova - dnešní čtenář si ťuká na čelo, proč ti zoufalci na pokraji smrti vyčerpáním s sebou vláčeli plné sáně geologických vzorků a proč je nezahodili, proč i na pokraji smeti prováděli a zaznamenávali meteorologická pozorování.
táhli protože museli. měli to ve smlouvě. polární výprava nebyl žádný samoúčelný sport, ale podnik se svou ekonomikou, výprava byla na dluh, a ten měl být splacen výsledky, někdo si ty vzorky objednal a poskytl výpravě financování. oni tam nejeli páchat hrdinství, ale vydělat.

naproti tomu v našem (tradičně spíš německém) kulturním prostoru adorovaný Amundsen byl pěkný ptáček - ten prostě jen závodil.

11.09.2016

Scottův deník udělal tragickou výpravu k Jižnímu pólu nesmrtelnou.
Uhlazenost deníkových záznamů (až na závěrečné stránky) je však matoucí a čtenář může mít zkreslený názor bez další literatury a komentářů.Pravda o expedici dříme totiž skryta kdesi pod povrchem mezi řádky.Je dobré znát společenské pozadí i motivaci jednotlivých aktérů.Pak teprve se deník stane srozumitelnějším.

Jejich výkon to však v ničem nesnižuje.Tito muži fungovali v třeskoucích mrazech bezmála 4 měsíce.Buď odpočívali v obyčejném plátěném stanu,nebo za sebou táhli těžké sáně.S obyčejným sextantem,tabulkami určenými k navigaci a v oblečení začátku dvacátého století dokázali urazit tam a zpátky více než 3000km ledovou pouští Antarktidy.
Neměli k dispozici nic z pomůcek dnešních "dobyvatelů"a proto jejich výkon sotva tak kdy může být překonán...

K cíli své cesty dorazili později než Norové,ale tisíce lidí díky tomuto deníku znají jejich jména: Scott Bowers Wilson,Evans Oates.Zatímco muže-vítěze- jenž následovali Amundsena zná jenom pár zanícenců a historiků.Tvrdí se,že kdyby Scott a jeho druhové byli bývali přežili,nikdy by nebyli tak slavní...

06.03.2016

"V touze po něčem oživujícím jsou psi téměř lidští, ale co se týče dalšího lidského rysu - předvídavosti, jsou na tom podstatně hůř. Pes žije pouze pro jediný den, jedinou hodinu, jediný okamžik. Člověk však dokáže žít a strádat i pro budoucnost."

29.12.2014

Nelze nežli plný počet hvězd. Pro ty koho zajímají polární výpravy povinná četba. Na začátku "jen" zajímavé, na konci extrémně dramatické. Podle denníku nesouhlasím s tvrzením, že za neúspěchem Scotta mohly poníci nebo motorové saně. Poníci víceméně došli kam měli. Podle mě měli smůlu na počasí a terén. Ale obrovskou odvahu a vytrvalost.

26.12.2014

Srdcervoucí čtení o marnivosti , souperení , gentlemanství , ale i naivite a nevedomosti - co vedlo ke sice hrdinské , ale prece jenom zbytečné tragedii. Deník ambiciozního muže a jeho osádky o ceste v jejíž cíli našel pozdrav soupere který ho jednoduše predbehl. Opet jedno skvelé dílko ze stáje velkých historických událostí - z čeledi FAKTOGRAFIE.

04.11.2014

Uznávam, že pre väčšinu ľudí by táto kniha nebola dostatočne zaujímavá (aspoň jej prevažná časť), je v nej deň po dni zaznamenané obdobie roku a pol zo Scottovej výpravy na južný pól. Pre mňa je to záznam o nezlomnosti ľudí, ktorí predovšetkým pre vedecké výsledky (avšak určite aj pre vlastnú slávu) obetovali svoje životy, pričom v najnehostinnejšom kraji sveta zostali až do konca pravými britskými gentlemanmi.