Dospěju, až umřu
Dave Barry
Jak jsme u Davea Barryho zvyklí, zabývá se i v této knize různými žhavými tématy současnosti - otázkou, čím se liší muži od žen a proč, oslavou otcovství („V příštích pěti letech strávíte celkem zhruba pětačtyřicet minut poslechem písní, které se vám líbí, a zhruba 127.000 hodin poslechem písní, které se zabývají otázkami typu jak jede mašinka"), rozvojem techniky („O všech moderních přístrojích vím v podstatě jen to, jak je zapnout, a pokud přestanou fungovat, vím, jak je vypnout a pak znovu zapnout, protože pak většinou začnou znovu fungovat."), radami pro pejskaře-začátečníky („K jiným užitečným povelům, které můžete svého psa naučit, patří ‚zůstaň‘, ‘k noze,' ‘nestrkej tomu pánovi čumák do rozkroku', ‘přestaň obskakovat to křeslo,'..."), vystrojováním svatebních obřadů a mnoha dalšími palčivými otázkami. Kdo zná Barryho humor a má ho rád, ten by si toto jeho další dílo neměl nechat ujít, a kdo ho ještě nezná, má nejvyšší čas se s ním seznámit. ... celý text
Přidat komentář
Před vážnými knížkami, které mě teď čekají, jsem si ještě chtěla zvednout náladu s Davem Barrym. Musím říct, že se mu u každé knížky povede mě alespoň jednou rozesmát až k slzám. Bohužel se mi tentokrát fejetony zdály vážně skvělé tak z poloviny (hlavně ty, které jsou obecně platné - takže když se DB strefuje do rozdílů mezi ženami a muži, píše o trampotách rodičovství nebo domácích mazlíčcích, je to prostě řachanda :-) Druhá půlka je bohužel poplatná místu vzniku a tím určeným čtenářům (USA - zdravotní systém, život v Miami - to všechno může Američanům připadat třaskavě vtipné, ale pro našince je to spíš než k pobavení, k nucení se k pokračování v dalším čtení...).
Dave Barry mě baví - jeho knížky jsou směsicí nadsázky, ironie, sarkasmu a hlavně schopnosti zasmát se sám sobě, která tolika mužům chybí :-)
Tuhle útlou knihu si, pánové, určitě dejte do knihovny, nebo raději na noční stolek, ať ji máte po ruce. A občas ji půjčte i svým ženám.
Zaujal mě jen první a poslední příběh. Autor zde naráží na různé témata ze života, avšak byly pro mě všechny příběhy nezáživné a nezajímavé. Možná jsem po knížce sáhla v nesprávné době a příště se mi bude líbit, uvidíme...
Ačkoliv jsem tak hloupá, že jsem si koupila yorkšírského teriéra, který je podle Barryho uňafaný právě proto, že se bojí snědení luční kobylkou, moc se mi kniha líbila a luční kobylkou teď budu vyhrožovat při každém náznaku neposlušnosti. :_D
Tahle kniha tady na mě zlověstně koukala pořádně dlouho. Mamka jí položila v obýváku a já si jen vždycky řekla: "Ježiš, to je ale stupidní název!".
Jeden večer jsme ale měli návštěvu a máma se dostala nějak k téhle knížce a začla z ní číst nějaké pasáže. Jen jsem poslouchala a když návštěva odešla, tak jsem po té knize (s naprosto stupidním názvem!) chňapla a pustila se do ní!
Dobře, některé pasáže byly opravdu trapné. Tomu že se měl člověk smát?
Pak přišly kousky jako:
((Možná k těmto můžům patříte. Abyste zjistil, zda jste kandidátem na vazektomii, položte si tyto otázky:
-Chcete se stát natrvalo neschopným plodit děti?
-Líbilo by se vám strávit několik dní ležením u televize se sáčkem mraženého hrášku v rozkroku?))
To je jen slabý odvar, ale byl to krátký úryvek, který mě vcelku také pobavil, tak jsem se ho troufla přepsat. Doufám, že to není zakázané a databazeknih na mě nepošle nějaké stíhání nebo něco podobného.
Musím říct, že u některých stránek jsem se opravdu bavila a teď si jen říkám : "Doufám, že to nebylo tím vínem."
Upřímně.. Jedno z nejlepších odreagovávacích (jestli tohle slovo vůbec existuje) děl ke kterým jsem se za poslední dobu dostala.
Super, nový Barry! Už rozbíjím prasátko a jdu to shánět. Jeho knihy jsou fakt super. Čllověk brečí smíchy.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Velký průšvih |
| 2010 | Rukověť správného chlapa |
| 2008 |  Petr & zloději stínů |
| 2019 | Psí rady pro šťastný život |
| 2001 | Zlozvyky Davea Barryho |
U Barryho průpovídek se vždycky nasměju tak, že mu odpouštím i to, že je Američan.