Dost času na lásku
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12853/dost-casu-na-lasku-12853.jpg
3
42
42
Životy Seniora, člena Howardových Rodin (Woodrow Wilsona Smithe, Ernesta Gibbonse, kapitána Aarona Sheffielda, Lazara Longa, „Šťastlivce“ Daze, Jeho Jasnosti Seraphina mladšího, hlavního vysokého kněze Jediného Boha ve všech Jeho podobách a arbitra všeho pod i nad Ním, zavrženého vězně č. 83M2742, pana soudce Lenoxe, desátníka Teda Bronsona, dr. Lafe Huberta a jiných), nejstaršího člena lidské rasy. Toto líčení je založeno hlavně na Seniorových vlastních slovech, jak byla mnohokrát a na různých místech zaznamenána, převážně pak na Howardově Omlazovací Klinice a v Paláci exekutivy v New Romu na Secundu v roce 2053 po Velké Diaspoře (gregoriánský rok Starého Domova Země 4272) – a doplněno dopisy a líčeními očitých svědků. Celé pak bylo uspořádáno, ověřeno, zhuštěno a (kde to bylo možné) dáno do souladu s oficiálními záznamy a současnou historií, podle pokynů Pověřenců Howardovy Nadace, které provedli Howardovi Archiváři Emeritu. Výsledek má jedinečnou historickou důležitost i přes rozhodnutí archivářů ponechat v textu i nestoudné lži, svévolná tvrzení a mnoho nemorálních anekdot nevhodných pro mladé osoby.... celý text
Přidat komentář
Možná to bude znít zvláštně, ale tuhle knihu mi doslova doporučila umělá inteligence, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Heinlein je obecně považován za velmi kontroverzního autora a nyní již taky vím proč. Máme tu příběh neustále se omlazujícího Lazara Longa, který by se ale dal nazvat jedním velkým incestem. Kolem Lazara se motá jeho vzdálené potomstvo a neunikne mu ani jeho matka, což je samo o sobě šokující. Text se kolikrát táhl a mnohé Lazarovy životy mne ani nebavily. Co však musím pochválit, jsou dvě intermezza plné zajímavých myšlenek, které mi kolikrát přišly opravdu pravdivé.
Uf. Žádné lehké čtení. Přitom pasáže z minulých životů Lazara Longa jsou výborné. Dvě vložená Intermezza mají něco do sebe. Pasáže ze "současného" života jsou ale strašně nudné. Ale i tak mají něco do sebe. Takové zkombinované Nebudu se bát ničeho zlého a Marťan. Heinleinovy názory jsou velmi výstřední dodnes, příliš spoléhá na harmonii a nesobeckost lidí, ale i tak mají něco do sebe. Normálně i takhle tlusté knihy čtu rychle, tady jsem ale přečetl kousek a musel přestat, repetice. A znovu. Ale prostě to stálo za to.
"Člověk, který umí číst a psát a má hlavu na matiku, se může naučit všechno, co potřebuje vědět."
"Soukromí je stejně nezbytné jako společnost. Donutíš člověka, aby se zbláznil, když mu cokoli z toho sebereš."
"Lita byla nadprůměrně chytrá, ale trpěla demokraticky špatným závěrem: představou, že její názor je stejně dobrý jako kohokoliv jiného - zatímco Joe trpěl aristokraticky špatným závěrem: přijal představu autority za svůj názor."
A asi by se toho našlo ještě víc - právě pro tyto myšlenky a tyto věty hledám drahokamy i v hlušině.
SPOILER!
Frankensteinová zrůda spojena niti "omlazovacích cyklů" Po každém omlazeni hlavní hrdina začíná nový život a v několika epizodách o svých dobrodružstvích vypráví. Při tom se zdá, že pokaždé je to jiná postava, jakoby se Heinlein snažil zužitkovat nápady na knihy, které už nestihne zpracovat. Některé pasáže jsou tak nudné, že je musíte přeskočit a nebo knihu odložit. Nakonec po zdlouhavém popisu incestu s vlastní matkou přes 2000 let starý hrdina, vlastník železných zvyků a návyků důležitých pro tak dlouhý život, umře jednou z nejhloupějších smrti.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Poněkud slabší což mě překvapilo