Dostavník do Výmaru
Miroslav Slach
Román o poslední lásce Goethově. Příběh zachycující cestu mladičké Ulriky z Levetzowa, která jede r. 1824 z Čech do Výmaru, aby řekla básníkovi své "ano" v odpověď na léta 1821-1823, prožitá s básníkem v Mariánských Lázních. Román je pojat jako retrospektiva odvíjející se v den sto padesátých básníkových narozenin před očima pětadevadesátileté Ulriky.... celý text
Přidat komentář
zobrazení doby, společnosti, morálky i důležitosti veřejného mínění, Ulrika obětí vlastní nemohoucnosti vymanit se, z dnešní doby její cit k básníku budí spíše útrpnost než romantické cítění, děj má dynamiku, kniha se dá přečíst, ale pohnutky citu mladé dívky jsou již přežité.
Autorovy další knížky
1990 | Já, básník Naso |
1976 | Dostavník do Výmaru |
1979 | Zlaté dukáty |
1975 | Mariáš s ďáblem |
1984 | Sázka na černého koně |
Tři letní období sedmdesátiletého Johanna Wolfganga Goetha, v nichž největší německý básník prožíval svoje poslední milostné vzplanutí k sedmnáctileté Ulrice von Levetzow, zaznamenal Miroslav Slach ve svém románu Dostavník do Výmaru. Z poloviny historická próza, z poloviny milostná férie stárnoucího umělce, který by tolik chtěl žít, milovat a radovat se, přitom už ale cítí nemilosrdnou a chladnou ruku smrti, má parametry osudovosti. Slach rozehrává salónní romanci, v níž dává promlouvat činům známých a významných osobností, knížetem Metternichem počínaje, slavným básníkem lordem Byronem konče. Vzletný lyrický sloh Slachova opusu útočí na emoce a souzní s dobou, kdy se příběh odehrává. Na druhé straně přísné mantinely a omezené zaměření čistě na milostný vztah Goetha a Ulriky, přistřihuje dílku křídla a do jisté míry jej dělá monotematickým. Je to určitě příjemné čtení, které však asi málokomu zvedne tepovou frekvenci, o zanechání nezapomenutelného dojmu ani nemluvě.