Doteky života
Barbora Dvorecká
Kolikrát musí člověk utíkat před rozzuřeným býkem, nabrat si močůvku do bot nebo spadnout z koně, než usoudí, že je čas změnit zaměstnání? Jak chytá zloděje nešikovný detektiv? Kolik lásky potřebuje týraný pes, aby znovu začal věřit lidem, jak se jezdí kamionem s ohařem, vyjednává s počítačem nebo zavařuje dýně, a proč někdo vždycky najde zvíře - o tomhle všem vypráví příběhy autorky, žijící na šumavské samotě. Příběhy plné smíchu i bolesti vás pobaví, dojmou a přesvědčí, že i obyčejném životě se dějí neobyčejné věci.... celý text
Přidat komentář
Říkala jsem si, že anotace působí až moc atraktivně a v něčem určitě bude zakopaný pes... v té době ještě slovo pes bylo v knihách zkrátka opravdu jen psem a ne živou bytostí, jako je vídám ve skutečnosti. Ovšem autorka dokázala svým psům, koním i lidem vdechnout život, tedy oživit je a nechat je ukázat emoce, které do nich vložila. Takže ne, anotace nelže, příběhy mají nejen duši, ale i srdce.
Opravdu krásná kniha povídek,čtivá, přímá-upřímná,dojímavá ,humorná................mezi řádky:soucit se vším živým,stářím,nemocnými,láska k životu a všemu živému a neskutečná pokora k témuž.Nepranýřuje, nepoučuje , nepoukazuje............přesto ji člověk zavírá se slzami smichu i dojetí v očích, novým pohledem na život, novým elánem a povzbuzením.Knížka po které člověk sahá podruhé i po sté.Mezi věhlasnými romány
možná trošku ztracená ,ale pokud ji čtenář objeví a přečte ,rovná se to otevření perlorodky......................
Knížku jsem přečetla za 3 hodiny a je nádherná! Miluji pejsky, kočičky a ostatní zvìřata také, takže příběhy pro mě byly úžasné. U čtení jsem se smála, brečela, usmívala, rozčilovala, dojímala.... Opravdu krásné čtení!