Doteky života
Barbora Dvorecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267469/bmid_doteky-zivota-267469.jpg
4
53
53
Kolikrát musí člověk utíkat před rozzuřeným býkem, nabrat si močůvku do bot nebo spadnout z koně, než usoudí, že je čas změnit zaměstnání? Jak chytá zloděje nešikovný detektiv? Kolik lásky potřebuje týraný pes, aby znovu začal věřit lidem, jak se jezdí kamionem s ohařem, vyjednává s počítačem nebo zavařuje dýně, a proč někdo vždycky najde zvíře - o tomhle všem vypráví příběhy autorky, žijící na šumavské samotě. Příběhy plné smíchu i bolesti vás pobaví, dojmou a přesvědčí, že i obyčejném životě se dějí neobyčejné věci.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha plná citu a lásky ke zvířatům i životu s nimi. Umí rozesmát i rozesmutnět a hlavně pohladit po duši. Při četbě jsem se krásně ponořila do úplně jiného svět, než je ten můj. Bylo to krásné a nechtělo se mi z něj vůbec odcházet. Oceňuji i velmi pěkné kresby.
Úžasné. Hned zpočátku jsem se smála a věděla jsem, že tahle kniha se mi bude líbit. Četla se krásně, svižně. Brečela jsem u ní, smála jsem se u ní. Byla prostě skvělá.
Zpočátku jsem měla trošku problém se stylem psaní, ale po pár stránkách už jsem vnímala jen děj. Vtipné i dojímavé povídání o zvířatech a lidech a k tomu nádherné ilustrace. Báječná knížečka.
Tuhle knížku jsem četla v extrémních podmínkách v tlaku 15 mPa v barokomoře. Už po druhé, nejprve v pohodlí ložnice. Prožívala jsem přesně tak rozporuplné pocity. Život Barborky i nás ostatních je přesně takový, jako na houpačce. Její líčení, jak vynalézavě a organizovaně se chová stádo skotu na útěku mě m.j. dokonale rozesmálo. Přisuzuje zvířatům lidské vlastnosti, což dělám i já zcela běžně. Jen jedno zvířata nedokážou. Bezcitně a cíleně týrat jedno druhé, tak jako my lidi. Na druhou stranu mě zabolely a roztesknily vzpomínky na krutě týraná a nechtěná zvířata. Setkáváme se s tím dnes a denně, mnozí lidi už ztratili poslední zdravý rozum a cit. Je mi jasné, že se Bára potřebovala o svou bolest podělit a ulevit svému mnohdy zlomenému srdci. Což se jí dokonale povedlo. Má srdce na dlani a proto je text svébytný a důvěryhodný a tudíž hodnotný pro čtenáře, kteří mají rádi tento žánr. Jsem ráda za takové knížky, které se snaží a doufám, že ne marně, probouzet v lidech cit. Knížku vřele doporučuji.
Tohle je hrozně milá knížka. I když je kraťoučká a šla by přečíst za jedno odpoledne, četla jsem ji několik dnů - zkrátka jsem na ni potřebovala mít náladu. Chvílemi je to vtipné čtení, chvílemi moc smutné, Dvorecká dokáže dost pracovat s emocemi, pasáže, ve kterých ukazuje krutost některých lidí, se mi četly opravdu špatně a měla jsem z nich sevřený žaludek. A je to asi i důvod, proč jsem nedokázala najednou přečíst víc než pár (krátkých kapitol).
A ty ilustrace jsou prostě krásné, myslím, že kvalitu téhle knížky dost zvedly.
Jasně, stylem psaní a stylisticky by to mohlo být lepší, ale pokud máte rádi zvířata, tak to Dvorecké odpustíte.
Kniha se mi moc líbila. Citlivé příběhy psané i s humorem. Autorku obdivuji, její láska a péče je cítit na 100 %
Celkově se mi kniha líbila.
Kniha samozřejmě udělá radost čtenářům, kteří mají rádi zvířata. V knize se např. vyskytují psi, koně, kočky. Některé povídky jsou smutné, nutí k zamyšlení, některé povídky vypráví o lidech a jejich osudech. Většina povídek je krátkých, jiné jsou delší (např. Nejbližší hvězda). V knize se také vyskytuje humor. Líbily se mi také ilustrace, které jsou moc pěkné.
Často se říká, že ten, kdo nemá rád zvířata, nemůže mít rád ani lidi. Nepochybně něco na tomto tvrzení bude pravda. Existují lidé, kteří například nikdy nechovali žádné zvíře doma a obecně nemají rádi zvířata, nevytvořili si k nim vztah. Ne každý musí mít rád zvířata, nicméně důležité je, aby jim žádným způsobem neubližovali.
My jsme chovali v minulosti papouška, rybičky a určitý čas jsme měli doma i psa.
Skvěle napsaná knížka. Myslela jsem si , že to bude jen o zvířátkách a o životě na šumavské samotě. Ale to zdaleka ne, jsou to velice dojemné a hlavně smutné povídky, hlavně o lidských osudech. Je to velice pravdivě a věrohodně napsaná knížka. Vzala mě hodně za srdce a několikrát jsem při čtení měla oči plné slz.
Miluji zvířátka, máme jich doma spoustu (ale jen takovou "spoustu", abychom jim byli schopní zajistit plnohodnotný, hezký a spokojený život). Jsem schopná číst jakékoliv krváky, ale jakmile někdo zkřiví byť jen chlup zvířeti, často knihu odkládám, protože to nedávám. Na základě této mé krátké charakteristiky jsem věděla, že tyto povídky jsou určeny akorát pro mě. A byly...
Jsem ráda, že každý smutný příběh s lidmi, o které bych si ani kolo neopřela, byl vyvážen příběhem o lidech, kteří obnovovali mou víru v lidské pokolení a děkuji za to, že takoví lidé pořád jsou. Pořídit si zvíře jako módní doplněk nebo jako prostředek k získávání ocenění mi přijde naprosto ujeté, ale vím, že jsou i mnohem horší případy, o kterých tato kniha raději ani nepíše. Povídky jako takové byly ale obecně moc hezké a dojemné a já děkuji paní Dvorecké za to, že nám toto čtivo zprostředkovala. Přesto jsem trošku bojovala jak s formou (místy mi vyprávění přišlo lehce chaotické a musela jsem si opravdu zvykat na způsob vyprávění), tak s pravopisem. Velmi často se v knize objevovaly hrubky (nikoliv překlepy), a proto důslednější korekturu považuji pro příště za žádoucí. Ale i přesto se mi některé povídky vryly hluboko do srdce a vzpomenu si na ně vždy, když vidím našeho přešťastného psa lítat lesem nebo ho přibíhat se zářícíma očima k nám.
Nádherná knížka, veselá i smutná, tak jako život sám. Bohužel, k některým bývá život až příliš krutý - k bezbranným tvorům, zvířatům. Autorka je miluje, z její knihy dýchá láska ke všemu živému i k životu jako takovému. Myslím, že mnoha lidem může tato knížka nenásilnou formou ukázat, co je správné, jak by se měli v určité situaci zachovat, i když před svým okolím budou za blázny. Autorka takové hodnocení musela skousnout mnohokrát - díky za takové lidi, jako je ona.
Tato kniha mě rozplakala i rozesmála. Kniha, která dostane snad každého. Povídky psané od srdce, ukazují nám, že dobří lidé ještě opravdu nevymřeli. Nutně si musím pořídit další knihy. :)
Krásně napsaná knížka, která chytne za srdce. Autorka musí být laskavý člověk s velkým srdcem. Moc ráda si přečtu i další knížky od ní.
Povídky, co chytnou za srdce, co dojmou, pobaví,co přečtete za pár hodin, ale zůstanou ve vás napořád. O krutosti i soucitu, o naději i beznaději, o lásce ke zvířatům. Tato knížka by neměla chybět žádnému milovníkovi koní, psů a ostatního zvířectva.
I když se mi kniha neskutečně líbila, pět hvězdiček dát nemohu. Obsahově, poselstvím je to skvělé čtení, které jsem za pár jízd zvládla v autobuse (a to mě po ránu málokterá knížka odtrhne od mobilu, když je to tak na deset minut jízdy). Je to dojemné, procítěné, vtipné... opravdu ze života. Ale ze života očima člověka, který se umí dívat. A to já u knížek umím ocenit - zprostředkování pohledu, jakým to vidí autor. To není totéž jako popis.
Ale. Odpustila bych i těch několik hrubek, jenže snad do půlky knihy jsem si zvykala na ty šílené uvozovací věty! Takhle jsem to v životě napsané neviděla. A má to opodstatnění. Pokud totiž někdo něco říká, tak to říká, a ne že místo toho hladí psa, dopíjí sklenici a já nevím co ještě. Kdo četl, asi nepotřebuje příklad, ale přesto: "Běžte najít nějakou hezkou větvičku," pohladila jsem psy...
Paní Dvorecká má zkrátka svůj styl, ale myslím, že by se nic nestalo, kdyby někdo poupravil stylistiku, protože v téhle knize jde především o poselství jednotlivých příběhů a celku, než o to, zda je to popis v samostatné větě nebo uvozovací větě.
Nic dalšího vytknout nemůžu a všem doporučím.
Nádherná knížka. Pobavila mě, dojala i dohnala k slzám. Někdy nedokážu uvěřit, že žijou tak zlí a krutí lidé, kteří ubližují lidem i zvířatům. Díky bohu existují i hodní lidé, kteří obnovují mou víru v lidstvo. Musím také pochválit nádherné ilustrace, které dodávají skvělý pocit při čtení. :)
Něžné a zároveň silné povídky, jedna z nejlepších knížek, co jsem za poslední dobu četla. Krásné ilustrace. Kniha se mi líbila tolik, že si ji chci koupit.
Myslím, že tahle kniha patřila mezi mé nejlepší knihy, které jsem v roce 2016 přečetla. Já u knížek moc nepláču a když už tak to musí být silný příběh. A silných, dojemných a citlivých povídek je kniha plná. U čtení jsem se usmívala, smála, mračila a plakala...
Ke knize se určitě budu znovu vracet. Ilustrace v knize jsou také nádherné :-)
Nádherné, dojemné a citlivé povídky. Dlouho se nastalo abych si u knihy poplakala, tak jako u téhle.
Doteky života
Laskavé i smutné příběhy psané s láskou k přírodě a ke zvířatům. Jen ten styl, ten mě bolel, vyprávění je vystavěno na přímé řeči, popisů a detailů málo. Občas jsem se ztrácela.