Dotyky

13.03.2024

Miroslav Válek je asi opravdu nejlepším slovenským básníkem- a pokud ne, tak je nejblížším alespoň pro mne. Objevil jsem ho někdy v 80 letech za gymnaziálních studií a opomenu-li Préverta a Ferlinghettiho, nenašel jsem od těch dob sobě bližšího. Jeho subtilní dílo i subtilní jednotlivé básně jsou pro mne koncentrátem doby, ve které jsem prožil své mládí a dozrávání.

06.11.2023

Miroslav Válek mě v minulosti úplně minul. Stejně jako Lessanka jsem znala pár zhudebněných věcí, u některých jsem zkraje ani nevěděla, že jsou to jeho básně. Pak mi cestu zkřížila sbírka "Slovo", kde jsem projevila snahu, a to i přes věnování Komunistické straně, ale odložila jsem. Ke sbírce Dotyky mě, přiznám se, přivedla posmrtně vydaná píseň pana Lasici "List do vetra".
Souhlasím s Lessanou, že tato poezie je hodně melancholická, což mě v tomto dušičkovém čase neodhání, naopak mi to docela sedlo.

04.04.2022

Zbierka Dotyky nie je moje čitateľské "tenkrát poprvé" od tohto autora, a hoci ide o dielo, ktoré stojí za prečítanie, pravdepodobne nebude moje obľúbené. Jednoducho som sa nenaladila na rovnakú vlnu s pánom Válekom. Mojou srdcovkou už asi navždy ostane báseň "Len tak", ktorá v tejto zbierke ale nie je.

25.04.2020

Na Válka som sa chystala dlho. Odvšadiaľ som počúvala, že je to "náš najlepší básnik". No keďže poéziu (v písanom slove) nevyhľadávam, trochu mi trvalo, kým som sa k nemu dostala. Bod 14 "čtenářské výzvy" - kniha básní ma ale posúril :).
Zopár básní z tejto zbierky som poznala, keďže boli zhudobnené, ale väčšinu som čítala prvýkrát. Asi mi je aj trochu ľúto, že to musím napísať, ale neoslovili ma. Radšej by som poéziu oslavnú, radostnú, láskavú, plnú šťastia a šťastie rozdávajúcu, hoci aj bez umelých rýmov. Válkova (aspoň teda v tejto zbierke) na mňa pôsobila nostalgicky, smutne a miestami aj umelo vykonštruovane, bola plná "slzotvorného spleenu", aby som si vypožičala autorov obrat, ktorý ma zaujal. Chýbali mi v nej obrazy, metafory, skutočná poézia... Pôsobilo to na mňa, akoby sa autor potreboval "vypísať" z neradostných vzťahov so ženami. No... pri čítaní som sa cítila, akoby som pri tých zážitkoch nemala čo robiť, netýkali sa ma, boli to autorove súkromné bôle, do ktorých ma nič.
Neviem teda, či sa niekedy ešte budem mať chuť ponoriť do diela tohto "zafúľaného, večného učňa múz".