Dotyky zla aneb Nezletilá milenka
Eva Štefková
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78022/mid_dotyky-zla-aneb-nezletila-milenka-Ute-78022.jpg
4
17
17
Podnázev: Autentická zpověď ženy zneužívané v dětství svým otčímem Eva se svěřuje se svými bolestnými vzpomínkami na láskou nenaplněné dětství, aby upozornila na to, co se může stát i ve zdánlivě šťastných rodinách. Po rozvodu rodičů žila se svým bratrem a matkou u jejího přítele, později nového manžela. Otčímem byla týrána, zneužívána, ponižována. Matka zahrnovala svého nového manžela láskou i materiálními potřebami, ale dětem se nic z toho nedostávalo. Eva se se svým trápením svěřila až třídnímu učiteli na střední škole. Otčíma ve vězení jí matka nedokázala odpustit, naopak ji obvinila.... celý text
Přidat komentář
Když pominu otčíma, tak chování matky bylo strašné. Přeji paní Evě, aby ji v životě potkávaly už jen dobré věci.
Náhodou jsem přišla na to, že jsem k této knize nepřipsala komentář, což mě zarazilo a musím to napravit. Bylo mi sedmnáct, když jsem tuto knížku otevřela. Pamatuju si dodnes, jak mě svrběla dlaň, když jsem si ji odnášela z knihovny. A nikdy na tu knížku nezapomenu. Byla to má první srážka s autobiografií sexuálního zneužívání. A rozhodně ne poslední. Člověku se svírá srdce, kolik dětských duší je pošpiněno zlem dospělých. Člověk nepotřebuje horory, aby se bál. Hrůzy se dějí kolem nás, jen o tom zrovna nevíme... A autorka je jen jednou z mnoha, bohužel. A jednou z těch, co promluvili nahlas, bohudík. Chcete se bát? Kašlete na S. Kinga. A otevřete autobiografii. Třeba tuhle.
Mockrát děkuji za milé komentáře. Kdysi jsem reportérům řekla, že kdyby tato kniha měla pomoc jednomu jedinému člověku zahodit bolest minulosti, má smysl. A tak se i stalo. Když jsem tuto knihu psala, tak ještě plná bolesti a pohledem malého dítěte. Až po vydání knihy se spustila lavina událostí, kdy jsem byla postavena před to, zahodit iluzi a podívat se tváří v tvář skutečné pravdě. Začala jsem si sama sobě klást otázky, což jsem nedokázala jako malé dítě s láskou vzhlížející k mámě, beroucí ji za Bohyni, slepě ji následující a namlouvajíce si, že ona má vždycky pravdu. To procitnutí ochromujícím způsobem bolelo, ale stálo to za to. Dnes v klidu usínám a ráno se probouzím s pocitem toho, že žiji. Šťastná a usměvavá. Na mé lásce k mámě se nic nezměnilo. Změnilo se akorát to, jak vnímám svoji minulost, jež mě ve výsledku učinila silnou. A dnes? Vážím si života a všech okamžiků a vím, že strůjcem svého štěstí jsem já sama. Život je obrovsky velký dar a záleží jenom na nás, jak s ním naložíme. Zvažovala jsem udělat pokračování této knihy, možná by skutečně stálo za to ukázat, jak se povznést nad bolest. Na závěr jen zopakuji to, co již zde řečeno bylo. Naslouchejme svým dětem...
...tak to byla síla ! Chudák holka. Když to začalo, bylo jí jako mému mladšímu synovi teď. Matka zahleděná jenom do svého muže, děti jako by byly přítěž :-(
Knížka byla velice hezky napsaná. Sice téma dost hrozné. Chvílemi jsem byla praktikami otčíma doslova znechucena. Překvapila mě reakce matky a hrozně mi bylo líto hlavní hrdinky Evy. Eva prožila to nejhorší ze svého života ve věku mé dcery a to mě tedy velice zasáhlo. A proto matky naslouchejte svým dcerám a nebuďte slepě zamilované.
Dotyky zla aneb Nezletilá milenka
Každá kniha,která vypráví o zneužití dítěte je strašně psychicky náročná.Hlavně pro mámy,které mají doma děti.Člověk musí být určitě psychicky v pohodě,aby čtení zvládl.